Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 890 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na soudním poplatku za žalobu částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 11 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 771,82 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 306,88 Kč, se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 771,82 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 3 687,42 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen „předchůdkyně“), žalované vyplatila na základě smlouvy úvěru ze dne 19. 1. 2017, v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit uvedenou částku a dále zaplatit úrok ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 290 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi ní a předchůdkyní. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 6 110 Kč. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 771,82 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 618,34 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 189,84 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.
4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které předchůdkyně téhož dne žalované v hotovosti vyplatila částku 10 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] s podpisem žalované). Žalovaná se zavázala vrátit uvedenou částku a dále uhradit úrok ve výši 1 400 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, poplatek ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 290 Kč, celkově se tak zavázala zaplatit 17 690 Kč. Dlužnou částku se zavázala splácet v pravidelných týdenních splátkách po dobu 58 týdnů, přičemž výše jedné splátky byla sjednána ve výši 305 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 206 % (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota]). Předchůdkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, seznamem pohledávek). Žalovaná na úvěr uhradila celkem 6 110 Kč. Žalovaná byla o postoupení svého dluhu žalobkyni informovaná přípisem ze dne 29. 11. 2019 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky, podacím lístkem). Právním zástupcem žalobkyně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 27. 11. 2020 a podacím lístkem).
5. Pokud se týká povinnosti předchůdkyně žalobkyně prověřit schopnost žalovaného splácet úvěr, jak jí to ukládá zákon, předchůdkyně měla k dispozici pouze výplatní pásku žalované a dokument nazvaný „Karta zákazníka, žádost o zápůjčku“. Pokud se týká výdajové stránky žalované, z žalobních tvrzení i z doložených dokumentů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně se co do výdajové stránky posouzení úvěruschopnosti žalované spokojila s jí uvedenými údaji, které žádným bližším způsobem nepřezkoumala, např. vyžádáním výpisů z bankovního účtu žalované za období předcházející sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru.
6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení o úvěru § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má ze smlouvy za prokázané, že předchůdkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž z této částky žalovaná dosud uhradila 6 110 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná nad rámec jistiny zaplatit i smluvní úrok ve výši 1 400 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, poplatek ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 290 Kč, celkově se tak zavázala zaplatit 17 690 Kč. RPSN bylo stanoveno ve výši 206 %, což soud považuje za zcela nepřiměřené a v rozpornou s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v lednu 2017, kdy byla smlouva uzavřena, činila běžná úrokový sazba spotřebitelských úvěrů 10,85 %, a je tak zřejmé, že roční procentní sazba nákladů 206 % je oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 18násobná.
7. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.
9. Protože ze žalobkyní uvedených tvrzení a doložených dokumentů k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně plyne, že předchůdkyně neprovedla posouzení schopnosti žalované splácet úvěr v souladu se zákonem, jelikož zcela rezignovala na řádné posouzení výdajové stránky žalované, považuje soud uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou. Absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru je kromě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně odůvodněna také výší RPSN, která je 18tinásobná oproti běžné úrokové sazbě, a tedy se jedná o výši úroků sjednanou v rozporu s dobrými mravy zakládající absolutní neplatnost smlouvy. Žalovaná je proto povinna vrátit pouze nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 3 890 Kč (z částky 10 000 Kč již uhradila 6 110 Kč), v této části je tedy žaloba důvodná. Uvedenou částku je žalovaná povinna vrátit ve lhůtě přiměřené jejím finančním možnostem, která je stanovena tímto rozsudkem. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětných finančních prostředků byla stanovena až tímto rozhodnutím, žalovaná se nenacházela v prodlení, a žalobkyni proto nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení.
10. S ohledem na výše uvedené soud žalobu co do částky 7 690 Kč a příslušenství jako nedůvodnou zamítnul.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka ve výši 11 580 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 3 890 Kč a nevyhověno v částce 7 690 Kč. Žalovaná tedy byla v řízení úspěšnější, avšak žádné náklady jí dosud nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
12. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud žalobkyni uložil doplatit zdejšímu soudu soudní poplatek za podanou žalobu. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 800 Kč. Předmět řízení ovšem činí částku 11 580 Kč, což dle položky 1 bodu 1 písm. a) sazebníku poplatků odpovídá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Rozdíl mezi zaplaceným soudním poplatkem od žalobkyně a soudním poplatkem, který měl být žalobkyni uložen (v dané věci totiž nešlo dle judikatury ESLP vydat elektronický platební rozkaz), tedy činí částku 200 Kč.
13. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.