Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 57 265,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 265,62 Kč za dobu od 4.2.2024 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 1.12.2024 domáhala zaplacení částky ve výši 57 265,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 265,62 Kč za dobu od 4.2.2024 do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalované právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7.3.2022, kterou právní předchůdkyně žalobkyně po vyhodnocení úvěruschopnosti žalované uzavřela s žalovanou prostřednictvím webové stránky, na které si žalovaná zřídila uživatelský účet. Žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 67 765,62 Kč, který byl splatný dne 3.2.2024. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. Žalovaná ani přes výzvu na žalovanou částku ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 9.4.2025. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti; žalovaná se rovněž z nařízeného jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).
4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Z provedených listinných důkazů nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovanou. Žalobkyně předložila listinu pojmenovanou jako „úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 7.3.2022“ (č.l. 11-13), ve které je žalovaná označena svými osobními údaji, avšak smlouva není podepsána žalovanou. Místo pro podpis stran smlouvy na dané listině zcela chybí, v textu smlouvy je pouze napsáno, že „klient tímto souhlasí s uzavřením Úvěrové smlouvy“. Soud tak nemá za prokázané, že smlouvu uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně právě žalovaná a že právě žalovaná projevila vůli tuto smlouvu uzavřít, neboť z ničeho neplyne, že by to byla právě žalovaná, kdo se do uživatelského účtu na webové stránce přihlásil a smlouvu blíže nespecifikovaným způsobem podepsal.
6. Soud má za prokázané, že žalovaná byla majitelem bankovního účtu č. [č. účtu] ke dni 7.3.2022, kdy měla být uzavřena smlouva (prokázáno sdělením banky na č.l. 82). Soud však nemá za prokázané, že by žalovaná čerpala úvěr ve výši 67 765,62 Kč tak, že jí byla na daný bankovní účet tato částka zaslána. Žalobkyně k tomuto svému tvrzení předložila toliko listinu, která je na prvním řádku označená jako „Loan application info“ (č.l. 10) a která se jeví jako souhrn informací o úvěru, tabulku označenou jako „Data from Ledger“ (č.l. 17) a listiny označené na druhém řádku jako „LOAN_DISBURSEMENT_PAYMENT“ (č.l. 18-30) a „EXTERNAL_PAYOUT“ (č.l. 31) obsahující různá čísla, data a zkratky, tyto listiny však neprokazují zaslání peněžních prostředků ve výši 67 765,62 Kč (resp. žalovaných 57 265,62 Kč) právní předchůdkyní žalobkyně na bankovní účet žalované. Soud přitom konstatuje, že žalobkyně nemohla být ohledně tohoto tvrzení v důkazní nouzi a je na ní, aby předložila důkaz o tom, že peněžní prostředky byly v určité výši zaslány na konkrétní bankovní účet (například potvrzením banky nebo výpisem z bankovního účtu).
7. Ze smlouvy pojmenované jako „Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek“ (č.l. 44-54), dodatku č. 2 (č.l. 14) a tabulky (č.l. 41-43) soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28.5.2024, tímto dopisem zároveň vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (č.l. 15 a podací lístek na č.l. 9).
8. Ze Standardních podmínek Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice (č.l. 55-70), Standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 32-40) a Listiny označené jako „Platební informace“ (č.l. 16), soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti významné pro posouzení sporu.
9. Po skutkové stránce soud uzavřel, že úvěrová smlouva nebyla s žalovanou uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně právě s žalovanou. Rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zaslala peněžní prostředky ve výši 67 765,62 Kč (resp. žalovaných 57 265,62 K) na bankovní účet žalované.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobkyně zejména nedotvrdila, kdy a jakým způsobem žalovaná čerpala úvěr ve výši 67 765,62 Kč a z čeho se žalovaná částka skládá. Dále žalobkyně neoznačila a nepředložila důkazy k těmto svým tvrzením a rovněž ani neoznačila důkazy k tvrzení o samotném uzavření smlouvy. Soud přitom již před jednáním vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů (usnesením ze dne 3.2.2025, č.j. 38 C 17/2025-76). Žalobkyně na výzvu soudu nikterak nereagovala, později se pouze omluvila z nařízeného jednání. Žalobkyně tak nemohla být soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přestože byla výzvou soudu před jednáním upozorněna na nedostatky žalobního návrhu. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Žalovaná však byla v řízení nečinná, žádné náklady v řízení jí tudíž nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.