Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 4.1.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 68 851,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 851,42 Kč za dobu od 15.12.2023 do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28.1.2020. Žalovaná nehradila poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15.3.2022, žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 9.11.2023.
2. Žalobkyně dále uvedla, že posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované porovnáním příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů, vycházela z dotazníku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a vyžádala od žalované doklady totožnosti, výpis z bankovního účtu, potvrzení o příjmech a provedla lustraci v registrech. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila žalobkyni 18 splátek ve výši 3 461 Kč, tj. celkem 62 298 Kč. Dále žalobkyně vysvětlila, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, jak bylo dohodnuto mezi stranami, žalovaná nadto zaslala verifikační platbu, souhlasila s inkasem.
3. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.
4. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 19.6.2024. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti; žalovaná se bez omluvy k nařízenému jednání nedostavila, ač byl řádně předvolána. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).
5. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
6. Z provedených listinných důkazů nebylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovanou. Žalobkyně předložila smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] (č.l. 12-25), ve které je žalovaná označena svými osobními údaji, avšak smlouva není podepsána žalovanou, prostor pro místo podpisu klienta zcela chybí a pouze v záhlaví na první straně smlouvy je uvedeno: „autorizační doložka – identifikátory a časový klíč IP adresa – [číslo] datum podpisu – 28.01.2020 čas podpisu – 11:17:14 SMS kód – [Anonymizováno] SMS kód potvrzen z tel. čísla[tel. číslo] “. Soud tak nemá za prokázané, že smlouvu uzavřela s žalobkyní právě žalovaná a že právě žalovaná projevila vůli předloženou smlouvu uzavřít, neboť z ničeho neplyne, že by tímto SMS kódem disponovala právě a jen žalovaná. Žalobkyně sice doložila soudu kopii řidičského průkazu a občanského průkazu žalované (č.l. 57) a potvrzení o platbě 10 Kč (č.l. 26), ani tyto listiny však nedokládají, že předloženou smlouvu uzavřela s žalobkyní právě žalovaná. Tyto listiny mohou poukazovat na to, že žalobkyně a žalovaná byly ve styku, neprokazují však uzavření shora uvedené smlouvy o úvěru.
7. Z výpisu z internetového bankovnictví (č.l. 8) a sdělení banky ze dne 29.4.2024 (č.l. 76) má však soud za prokázané, že žalobkyně zaslala částku 24 042 Kč na bankovní účet žalované dne 31.1.2020.
8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] nebyla s žalovanou uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že předloženou smlouvu o úvěru uzavřela žalobkyně právě s žalovanou. Žalobkyně však prokázala, že právě žalované žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 24 042 Kč odesláním na bankovní účet žalované.
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Žalobkyně zaslala na účet žalované částku 24 042 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; žalovaná tak byla povinna žalobkyni bezdůvodné obohacení vydat. V dané věci však žalovaná již uhradila žalobkyni částku 62 298 Kč. Žalovaná tak zaplatila částku vyšší, než je částka jistiny, a proto žalobě nelze ani částečně vyhovět.
11. S ohledem na uvedené soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Žalovaná však byla v řízení nečinná, žádné náklady v řízení jí tudíž nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.