Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 6.6.2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 5 083,38 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 791 Kč za dobu od 19.8.2023 do 5.6.2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 791 Kč za dobu od 6.6.2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,15 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 6.6.2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 991 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 24.6.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 18 083,38 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 24.4.2023, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 24.4.2023 finanční prostředky ve výši 13 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl splatný dne 18.8.2023. Žalobkyně požadovala jistinu ve výši 13 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč, poplatek za službu „[název] “ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 116 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 292,38 Kč dle čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku ve výši 0,10 % denně z jistiny za období od 19.8.2023 do 17.11.2023 a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 791 Kč za dobu od 19.8.2023 do zaplacení. Žalovaný ničeho na poskytnutý úvěr neuhradila.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.
4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním (č.l. 20-21), Sazebníku (č.l. 22-24) a popisu úvěru (č.l. 25-26) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 24.4.2023 úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalovanému částka až 13 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit načerpanou jistinu, poplatek za službu „[název] “ ve výši 165 Kč, poplatek za informační SMS servis 29 Kč měsíčně, poplatek za sjednání úvěru při čerpání celého úvěrového limitu ve výši 3 510 Kč; jednorázová výše splátky při čerpání celého úvěrového limitu byla 16 704 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % a RPSN bylo 1 732,08 %. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (č.l. 27-29). Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (č.l. 19) a sdělení banky (č.l. 49) má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 24.4.2023 částku ve výši 13 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 30.5.2024 (č.l. 11 a podací lístek na č.l. 8).
6. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů (č.l. 9-10), autorizace (č.l. 12), výpisu BankID (č.l. 13), výpisu o posouzení úvěruschopnosti (č.l. 14), informace o úvěruschopnosti (č.l. 15-17), listiny označené jako identifikované příjmy (č.l. 18) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku celkem ve výši 16 704 Kč (resp. 16 791 Kč, tato částka zahrnuje navíc 3 x měsíční poplatek za službu informační servis), přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 13 000 Kč tvořena poplatkem ve výši 3 704 Kč; nad rámec tohoto žalovaný má uhradit smluvní pokutu ve výši 1 292,38 Kč vyčíslenou ke dni 17.11.2023. Výši poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sice sjednána ve výši 0,00 %, avšak RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 1 732,08 %, přičemž tato sazba nezahrnuje další měsíční poplatky ani smluvní pokutu; ve skutečnosti je tedy ještě vyšší.
14. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v dubnu roku 2023, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v dubnu roku 2023 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,43 % ročně. Je tak zřejmé, že roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě a nereflektující další poplatky a náklady ve výši 1 732,08 % je více než 183násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok sice byl 0,00 % ročně, avšak s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.
15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalovanému na bankovní účet ve výši 13 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud tak považoval žalobu důvodnou co do částky 13 000 Kč, v rozsahu poplatků a smluvní pokuty dle smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud žalobu zamítl co do částky 5 083,38 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 18 083,38 Kč a částkou 13 000 Kč).
16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 30.5.2024. Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 30.5.2024 (čtvrtek), která byla týž den odeslána; s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 4.6.2024 (úterý). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měl žalovaný vydat bezdůvodné obohacení dne 5.6.2024 (středa). Jelikož tak neučinil, dostal se následující den, tj. dne 6.6.2024, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně ode dne počátku prodlení žalovaného, tj. od 6.6.2024 do zaplacení z částky 13 000 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 13 000 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu poplatků a smluvní pokuty ve výši celkem 5 083,38 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 72 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 28 %.
18. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni v částce 991 Kč představující 44 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %) z jejich celkové výše 2 252 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 800 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba; soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vede u zdejšího soudu mnoho dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony;d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 252 Kč.
19. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
20. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.