Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 990,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 990,05 Kč za dobu od 25.1.2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 10 063,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 313,85 Kč za dobu od 10.10.2024 do 24.1.2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 323,80 Kč za dobu od 25.1.2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 7 990,05 Kč za dobu od 25.1.2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 4.2.2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 18 053,95 Kč s příslušenstvím, a to z titulu revolvingového úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 16.5.2024, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr s možností postupného čerpání až do výše 51 000 Kč, žalobkyně konkrétně poskytla žalované dne 16.5.2024 finanční prostředky ve výši celkem 8 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, žalobkyně tak vypověděla smlouvu mailem ze dne 9.10.2024, žalovaná tak byla v prodlení s úhradou úvěru dne 10.10.2024. Žalobkyně tak požadovala jistinu ve výši 7 990,05 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 151,66 Kč dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy, smluvní úrok ve výši 9 689,90 Kč dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy, poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 14,64 Kč dle čl. VII odst. 4 smlouvy, poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 157,50 Kč dle čl. VII odst. 4 smlouvy, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 313,85 Kč za dobu od 10.10.2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 50,20 Kč dle čl. VIII odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 11.7.2024 do 9.10.2024. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby upomínkou ze dne 20.1.2025.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 30.6.2025. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti; žalovaná se na jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).
4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a z údajů o poskytovali spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 16.5.2024 úvěrovou smlouvu, na základě které mohla být poskytnuta žalované částka až 51 000 Kč, žalovaná se zavázala splatit načerpanou jistinu, včetně poplatku za vyplacení tranší úvěru a smluvního úroku v pravidelných denních splátkách, denní úroková sazba byla sjednána ve výši 1,016 % denně, poplatek byl 1,99 % z čerpané částky, RPSN bylo 2011,65 %, poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 3,66 Kč denně a poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 165 Kč za vyplacení každé tranše. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělení banky má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované dne 16.5.2024 částku ve výši celkem 8 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k uhrazení dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne 20.1.2025.
6. Z fotografie OP, informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, autorizace, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, informace o úvěruschopnosti, listiny označené jako „identifikované příjmy“, listiny označené jako „příloha: předpis denních splátek“, mailu ze dne 9.10.2024 soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku načerpané jistiny ve výši 8 000 Kč, s denním smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně (celkem 9 689,90 Kč), poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky (celkem 151,66 Kč), poplatkem za službu „[Anonymizováno] “ (celkem 14,64 Kč) a poplatkem za službu „[Anonymizováno] “ (celkem 157,50 Kč). Výši poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána jako denní ve výši 1,016 %, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) při čerpání celého úvěrového rámce je až 2011,65 % přičemž tato sazba nezahrnuje smluvní pokutu.
14. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v květnu roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v květnu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,86 % ročně. Z přepočtu smluvené denní úrokové sazby na roční sazbu je tak zřejmé, že sjednaná úroková sazba významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě ve výši 2011,65 % je pak více než 227násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.
15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalované na bankovní účet ve výši 8 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud tak považoval žalobu důvodnou co do částky požadované jistiny ve výši 7 990,05 Kč, v rozsahu smluvního úroku, smluvních poplatků a smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud žalobu zamítl co do částky 10 063,90 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 18 053,95 Kč a částkou požadované jistiny ve výši 7 990,05 Kč).
16. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 20.1.2025. Soud dospěl k závěru, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 20.1.2025 (pondělí), která byla týž den odeslána; s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 23.1.2025 (čtvrtek). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měla žalovaná vydat bezdůvodné obohacení dne 24.1.2025 (pátek). Jelikož tak neučinila, dostala se následující den, tj. dne 25.1.2025, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12 % ročně ode dne počátku prodlení žalované, tj. od 25.1.2025 do zaplacení z částky 7 990,05 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 7 990,05 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu poplatků, smluvního úroku a smluvní pokuty v částce celkem 10 063,90 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 44 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 56 %. Oba účastníci tak byli úspěšní přibližně ve stejném poměru, soud proto rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.
18. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.