Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 36 151,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 151,16 Kč za dobu od 31.8.2024 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 1.11.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 36 151,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 151,16 Kč za dobu od 31.8.2024 do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně (společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], dříve [Anonymizováno]) na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 30.4.2024, kterou právní předchůdkyně žalobkyně po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného uzavřela s žalovaným prostřednictvím webové stránky, na které si žalovaný zřídil uživatelský účet. Žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 36 151,16 Kč, který byl splatný dne 30.8.2024. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. Žalovaný ani přes výzvu na žalovanou částku ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 29.1.2025. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti; žalovaný se bez omluvy k nařízenému jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).
4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Z provedených listinných důkazů nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovaným. Žalobkyně předložila listinu pojmenovanou jako „úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 30.4.2024“ (č.l. 9-10), ve které je žalovaný označen svými osobními údaji, avšak smlouva není podepsána žalovaným. [adresa] pro podpis stran smlouvy na dané listině zcela chybí, v textu smlouvy je pouze napsáno, že „klient tímto souhlasí s uzavřením Úvěrové smlouvy“. Soud tak nemá za prokázané, že smlouvu uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně právě žalovaný a že právě žalovaný projevil vůli tuto smlouvu uzavřít, neboť z ničeho neplyne, že by to byl právě žalovaný, kdo se do uživatelského účtu na webové stránce přihlásil a smlouvu blíže nespecifikovaným způsobem podepsal.
6. Soud má za prokázané, že žalovaný byl majitelem bankovního účtu č. [č. účtu] ke dni 30.4.2024, kdy měla být uzavřena smlouva (prokázáno sdělením banky na č.l. 54). Soud však nemá za prokázané, že by žalovaný čerpal úvěr ve výši 36 151,16 Kč tak, že mu byla na daný bankovní účet tato částka zaslána. Žalobkyně k tomuto svému tvrzení předložila toliko listinu, která je na prvním řádku označená jako „Loan application info“ (č.l. 8) a která se jeví jako souhrn informací o úvěru, tabulku označenou jako „Data from Ledger“ (č.l. 14) a listinu označenou na druhém řádku jako „EXTERNAL_PAYOUT“ (č.l. 15) obsahující různá čísla, data a zkratky, tyto listiny však neprokazují zaslání peněžních prostředků ve výši 36 151,16 Kč právní předchůdkyní žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Soud přitom konstatuje, že žalobkyně nemohla být ohledně tohoto tvrzení v důkazní nouzi a je na ní, aby předložila důkaz o tom, že peněžní prostředky byly v určité výši zaslány na konkrétní bankovní účet (například potvrzením banky nebo výpisem z bankovního účtu).
7. Ze smlouvy pojmenované jako „Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek“ (č.l. 24-34), dodatku č. [hodnota] (č.l. 411) a tabulky (č.l. 22-23) soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 22.9.2024, tímto dopisem zároveň vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (č.l. 12 a podací lístek na č.l. 7).
8. Ze Standardních podmínek Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice (č.l. 35-43), Standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 16-21) a Listiny označené jako „Faktura“ (č.l. 13), soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti významné pro posouzení sporu.
9. Po skutkové stránce soud uzavřel, že úvěrová smlouva nebyla s žalovaným uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně právě s žalovaným. Rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zaslala peněžní prostředky ve výši 36 151,16 Kč na bankovní účet žalovaného.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobkyně zejména nedotvrdila, kdy a jakým způsobem žalovaný čerpal úvěr ve výši 36 151,16 Kč a z čeho se žalovaná částka skládá. Dále žalobkyně neoznačila a nepředložila důkazy k těmto svým tvrzením a rovněž ani neoznačila důkazy k tvrzení o samotném uzavření smlouvy. Soud přitom již před jednáním vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů (usnesením ze dne 19.11.2024, č.j. 38 C 473/2024-48). Žalobkyně na výzvu soudu nikterak nereagovala, později se pouze omluvila z nařízeného jednání. Žalobkyně tak nemohla být soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přestože byla výzvou soudu před jednáním upozorněna na nedostatky žalobního návrhu. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalovanému. Žalovaný však byl v řízení nečinný, žádné náklady v řízení mu tudíž nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.