38 C 487/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 21.10.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 33 526 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12.3.2024, č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalované dne 13.3.2024 finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 40 000 Kč ve 25-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč. Žalovaná nesplácela dohodnuté splátky řádně a včas, žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 27.8.2024. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně po žalované požaduje částku jistiny ve výši 28 187 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 917 Kč, smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 28 187 Kč za dobu od 28.8.2024 do 26.11.2024, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 28 187 Kč za dobu od 27.11.2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 187 Kč za dobu od 28.8.2024 do zaplacení, částku 300 Kč představující účelně vynaložené náklady dle čl. IV. bod 4. písm. b), d) smlouvy, částku 1 497 Kč představující smluvní pokutu za opožděné splátky dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy (tj. 3 x 499 Kč) a částku 1 625 Kč představující smluvní pokutu dle čl. IV. bod 2. písm. a) smlouvy (tj. 0,1 % denně z částky 30 104 Kč za dobu od 28.8.2024 do 20.10.2024). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodl rozsudkem ze dne 5.2.2025, č.j. 38 C 487/2024-98, výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 300 Kč za dobu od 7.9.2024 do zaplacení, výrokem II. soud zamítl žalobu co do částky 9 226 Kč, úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 28 187 Kč za dobu od 28.8.2024 do 26.11.2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 28 187 Kč za dobu od 27.11.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 187 Kč za dobu od 28.8.2024 do 6.9.2024 a úroku z prodlení z částky 3 887 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 7.9.2024 do zaplacení, výrokem III. soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Rozsudek zdejšího soudu byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2.7.2025, č.j. 23 Co 152/2025-120 ve výroku II. a III. zrušen.

4. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 8.10.2025. Žalobkyně i žalovaná se na jednání bez omluvy nedostavily, ač byly řádně předvolány. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (č.l. 70-73), mailové zprávy (č.l. 62) a potvrzení o provedení transakce (č.l. 61) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 12.3.2024 úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalované částka 30 000 Kč, a to tak, že žalované bude poskytnuta částka 27 500 Kč a zprostředkovateli úvěru částka 2 500 Kč, žalovaná se zavázala splatit čerpaný úvěr ve 25-ti měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč (k tomu rovněž listina označená jako „smlouva=[Anonymizováno] “ na č.l. 10), úroková sazba byla sjednána ve výši 28,17 % ročně, RPSN bylo 44,5 % ročně, celková cena úvěru byla 40 000 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 55) a sdělení banky (č.l. 91) má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované dne 13.3.2024 částku ve výši 27 500 Kč. Z listiny označené jako „bonita smlouvy“ (č.l. 9) soud zjistil, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 3 200 Kč. Žalobkyně upomínala žalovanou ohledně platby splátek (upomínky ze dne 26.6.2024 a ze dne 27.7.2024 na č.l. 11). Žalobkyně dopisem ze dne 27.8.2024 přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby ve lhůtě do 10 dnů od odeslání této výzvy, výzva byla odeslána dne 27.8.2024 (č.l. 76).

7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně vycházela z čestného prohlášení žalované – závazky spotřebitele, příjmy a výdaje spotřebitele (č.l. 74-75), dle těchto listin žalovaná měla měsíční příjem 28 881 Kč, její výdaje na bydlení byly 8 173 Kč, splátky úvěrů 5 500 Kč, je rozvedená, osoby ve společné domácnosti nejsou, dle této listiny žalovaná prohlašuje, že proti ní není vedeno exekuční řízení, není v úpadku ani v hrozícím úpadku. Žalobkyně si provedla lustraci v aplikaci Cribis s výsledkem „0 záznamů“ (č.l. 60), provedla lustraci v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem (č.l. 59 na druhé straně). Žalobkyně předložila rovněž posouzení úvěruschopnosti zákazníka (č.l. 57), v rámci které vyhodnotila úvěruschopnost žalované tak, že žalobkyně má příjem 28 881 Kč, náklady na bydlení u rodičů má 8 173 Kč měsíčně, úvěry jsou 5 500 Kč a žalované zbývá 15 208 Kč. Přiloženo bylo rovněž prohlášení otce žalované ze dne 12.3.2024 (č.l. 57 z druhé strany), že na bydlení žalovaná měsíčně přispívá částku 8 173 Kč, předloženo byla také kopie SIPO za únor 2024 (č.l. 58) na otce žalované na částku 8 173 Kč, dále printscreeny výplatní pásky žalované za 1/2024 a 2/2024 (č.l. 58 z druhé strany a 59), dle kterých v lednu 2024 byla mzda žalované 29 040 Kč a v únoru 2024 byla 28 722 Kč.

8. Z čestných prohlášení se seznamem odeslaných upomínek (č.l. 12-54), potvrzení o provedení transakce (č.l. 56), Výpisu ze seznamu (č.l. 77), z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 63-66), z úvěrových podmínek (č.l. 67-69), soud nezjistil informace relevantní pro posouzení sporu.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud však nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v zákoně o spotřebitelském úvěru uložena poskytovatelům spotřebitelských úvěrů pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovení poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. V posuzované věci však žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila dostatečně.

18. Žalobkyně předložila několik listin, ze kterých při prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr vycházela (výpis aplikace CRIBIS a z insolvenčního rejstříku, výplatní pásky za leden a únor 2024, prohlášení o bydlení a doklad SIPO, čestné prohlášení ohledně závazků, výdajů a příjmů žalované a listinu posouzení úvěruschopnosti žalované). Z předložených důkazů však splnění povinnosti o řádném prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nevyplývá. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované pak byla v daném případě na místě zejména s ohledem na existenci dalšího úvěru žalované, která je patrná již ze samotného čestného prohlášení.

19. Soud má za to, že žalobkyně zjistila aktuální příjmy žalované a tyto i ověřila, když od žalované vyžádala výplatní pásky za leden a únor 2024, přesto soud poukazuje na to, že žalobkyně si nevyžádala pracovní smlouvu žalobkyně, aby si ověřila, že u žalované lze tyto příjmy očekávat i v budoucnu a zda tedy žalovaná bude mít dostatečný příjem pro úhradu měsíční splátky. V této souvislosti soud poukazuje i na to, že v posouzení úvěruschopnosti zákazníka je u zaměstnání uvedeno „VP+BÚ“, soud předpokládá, že měly být žalobkyni předloženy výplatní pásky a výpis z bankovního účtu, výpis z bankovního účtu žalované nicméně soudu předložen nebyl. Z výpisu z bankovního účtu by přitom bylo zcela patrné i to, jaké jsou zůstatky na bankovním účtu žalované (zda kladné, či záporné), jaké jsou její výdaje, případně další závazky, které pravidelně hradí, a zda je skutečně schopna hradit sjednané měsíční splátky. Co se týče výdajů, tak žalobkyně si vyžádala prohlášení o způsobu bydlení, tedy že žalovaná bydlí u rodičů a že přispívá na bydlení částku 8 173 Kč měsíčně, což bylo doloženo i dokladem SIPO. Žalobkyně však nikterak dalších náklady žalované nezkoumala, žalovaná sama uvedla měsíční splátku úvěrů 5 500 Kč, žalobkyně však s touto informací dále nepracovala, nevyžádala si k tomu další listiny a nelze ověřit, zda se jedná o splátku za jeden či více úvěrů, v jaké výši má žalovaná úvěry, zda je skutečně splácí apod., žalobkyně současně nikterak neuvedla, z jakých nákladů na osobní potřebu žalované vycházela (jídlo, ošacení, náklady na mobilní telefon, náklady na automobil či jízdné, spoření atd.).

20. Soud konstatuje, že povinností žalobkyně není jen vyžádat si od žalované listiny potvrzující její majetkové poměry, ale rovněž tyto listiny kriticky zkoumat a vyvodit z nich relevantní závěry pro poskytnutí nebo neposkytnutí úvěru. Z uvedeného je patrné, že žalobkyně blíže nezkoumala zejména výdaje žalované. Soud si je vědom toho, že výklad zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Neověření výdajů se jeví u žalobkyně jako účelové, ve snaze uvést pouze údaje (konkrétně příjmy a nízké náklady na bydlení), které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

21. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přihlíží z úřední povinnosti.

22. Na základě shora uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy včetně všech jejích součástí je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z., neboť k čerpání finančních prostředků ze strany žalované došlo, když částka poskytnutého úvěru ve výši 27 500 Kč byla zaslána žalobkyní na účet žalované. Žalovaná současně uhradila žalobkyni částku celkem 3 200 Kč. Žalobě tak bylo možné vyhovět pouze do výše rozdílu mezi částkou 27 500 Kč a 3 200 Kč, tj. co do výše 24 300 Kč, což soud již učinil ve výroku I. rozsudku ze dne 5.2.2025, č.j. 38 C 487/2024-98, který v tomto rozsahu nebyl napaden odvoláním. V rozsahu poplatku, smluvních pokut, účelně vynaložených nákladů a kapitalizovaného dluhu na úrocích ve výši celkem 9 226 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 33 526 Kč a částkou 24 300 Kč) a smluvního úroku dle smlouvy o spotřebitelském úvěru soud žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl.

23. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 27.8.2024, a to ve lhůtě 10 dnů od odeslání výzvy, přičemž výzva byla odeslána žalované dne 27.8.2024. Nejpozději tedy měla žalovaná vydat bezdůvodné obohacení dne 6.9.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se následující den, tj. dne 7.9.2024, do prodlení. Žalobkyně tak má nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v zákonné výši 12,75 % ročně ode dne počátku prodlení žalované, tj. od 7.9.2024 do zaplacení z částky 24 300 Kč, což soud žalobkyni již přiznal ve výroku I. rozsudku zdejšího soudu ze dne 5.2.2025, č.j. 38 C 487/2024-98, který v tomto výroku nebyl napaden a ani zrušen. Soud tak žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 24 300 Kč a části úroku z prodlení (výrok I. rozsudku ze dne 5.2.2025), naopak nebyla úspěšná v rozsahu poplatků, smluvních pokut a smluvního úroku ve výši celkem 9 226 Kč, smluvního úroku a části úroku z prodlení (výrok I. tohoto rozsudku), byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 72 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 28 %.

25. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni v částce 3 027 Kč představující 44 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalované v rozsahu 28 %) z jejich celkové výše 6 879,50 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 1 342 Kč (za podanou žalobu) a 1 000 Kč (za podané odvolání);b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), ve znění do 31.12.2024 po 500 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba; soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vede u zdejšího soudu mnoho dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč; soud k tomu konstatuje, že od 1.1.2025 došlo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to vyhláškou č. 258/2024 Sb., dle jejího čl. II. „za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky“;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve znění do 31.12.2024 za uvedené 3 úkony;d) odměna za zastupování advokátem po 1 500 Kč (tarifní hodnota 9 226 Kč) podle § 14b odst. 4, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. ve znění od 1.1.2025 za 1 úkon právní služby: odvolání;e) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. ve znění od 1.1.2025 za uvedený 1 úkon;f) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 787,50 Kč.

26. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 21.10.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 33 526 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12.3.2024, č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalované dne 13.3.2024 finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 40 000 Kč v 25-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč. Žalovaná nesplácela dohodnuté splátky řádně a včas, žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 27.8.2024. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně po žalované požaduje částku jistiny ve výši 28 187 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 917 Kč, smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 28 187 Kč za dobu od 28.8.2024 do 26.11.2024, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 28 187 Kč za dobu od 27.11.2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 187 Kč za dobu od 28.8.2024 do zaplacení, částku 300 Kč představující účelně vynaložené náklady dle čl. IV. bod 4. písm. b), d) smlouvy, částku 1 497 Kč představující smluvní pokutu za opožděné splátky dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy (tj. 3 x 499 Kč) a částku 1 625 Kč představující smluvní pokutu dle čl. IV. bod 2. písm. a) smlouvy (tj. 0,1 % denně z částky 30 104 Kč za dobu od 28.8.2024 do 20.10.2024). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (č.l. 70-73), mailové zprávy (č.l. 62) a potvrzení o provedení transakce (č.l. 61) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 12.3.2024 úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalované částka 30 000 Kč, a to tak, že žalované bude poskytnuta částka 27 500 Kč a zprostředkovateli úvěru částka 2 500 Kč, žalovaná se zavázala splatit čerpaný úvěr ve 25-ti měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč (k tomu rovněž listina označená jako „smlouva=9174901“ na č.l. 10), úroková sazba byla sjednána ve výši 28,17 % ročně, RPSN bylo 44,5 % ročně, celková cena úvěru byla 40 000 Kč. Žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované (k tomu viz závazky spotřebitele a výdaje spotřebitele na č.l. 74-75, posouzení úvěruschopnosti žalovaného na č.l. 57-60). Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 55) a sdělení banky (č.l. 91) má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované dne 13.3.2024 částku ve výši 27 500 Kč. Z listiny označené jako „bonita smlouvy“ (č.l. 9) soud zjistil, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 3 200 Kč. Žalobkyně upomínala žalovanou ohledně platby splátek (upomínky ze dne 26.6.2024 a ze dne 27.7.2024 na č.l. 11). Žalobkyně dopisem ze dne 27.8.2024 přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby ve lhůtě do 10 dnů od odeslání této výzvy, výzva byla odeslána dne 27.8.2024 (č.l. 76).

6. Z čestných prohlášení se seznamem odeslaných upomínek (č.l. 12-54), potvrzení o provedení transakce (č.l. 56), výpisu ze seznamu (č.l. 77), z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 63-66), z úvěrových podmínek (č.l. 67-69), soud nezjistil informace relevantní pro posouzení sporu.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které měla být žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, žalovaná však obdržela s ohledem na provizi zprostředkovatele na bankovní účet pouze částku 27 500 Kč (2 500 Kč byl poplatek pro zprostředkovatele). Žalovaná se zavázala uhradit částku celkem ve výši 40 000 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 27 500 Kč tvořena poplatkem pro zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč a úrokem ve výši celkem 10 000 Kč. Výši poplatku a úroků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána ve výši 28,17 %, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je pak až 44,5 %, přičemž tato sazba nezahrnuje poplatek pro zprostředkovatele a úrok je počítán z částky 30 000 Kč, přestože žalovaná obdržela pouze částku 27 500 Kč, ve skutečnosti je tedy RPSN ještě vyšší.

14. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v březnu roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v březnu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,83 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 28,17 % významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě a nereflektující další poplatky a náklady ve výši 44,5 % je pak více než pětinásobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalované na bankovní účet ve výši 27 500 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud tak považoval žalobu za důvodnou co do částky 24 300 Kč, jelikož žalovaná žalobkyni uhradila částku ve výši 3 200 Kč. V rozsahu poplatku, smluvních pokut, účelně vynaložených nákladů a kapitalizovaného dluhu na úrocích ve výši celkem 9 226 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 33 526 Kč a částkou 24 300 Kč) a smluvního úroku dle smlouvy o spotřebitelském úvěru soud žalobu zamítl.

16. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 27.8.2024, a to ve lhůtě 10 dnů od odeslání výzvy, přičemž výzva byla odeslána žalované dne 27.8.2024. Nejpozději tedy měla žalovaná vydat bezdůvodné obohacení dne 6.9.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se následující den, tj. dne 7.9.2024, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně ode dne počátku prodlení žalované, tj. od 7.9.2024 do zaplacení z částky 24 300 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 24 300 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu poplatků, smluvních pokut a smluvního úroku ve výši celkem 9 226 Kč, smluvního úroku a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 72 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 28 %.

18. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni v částce 1 549 Kč představující 44 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalované v rozsahu 28 %) z jejich celkové výše 3 520 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 1 342 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 500 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba; soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vede u zdejšího soudu mnoho dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč; soud konstatuje, že od 1.1.2025 došlo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to vyhláškou č. 258/2024 Sb., dle jejího čl. II. „za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky“. Soud tak rozhodl o náhradě nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024, neboť úkony právní služby byly právním zástupcem žalobkyně učiněny do 31.12.2024;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony;d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 378 Kč.

19. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.