Výrok
I. Žalovaný je povinen do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 14 489,9 Kč.
II. Zamítá se žaloba co do příslušenství tvořeného úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 489,9 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2500 Kč, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 3. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 489,90 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba]., jakožto původní věřitelka pohledávky, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 17 243 Kč, a to na dobu neurčitou. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil pouze částku 2 753,10 Kč, žalobkyně proto po žalovaném požaduje zbývající částku jistiny ve výši 14 489,90 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru, s tím, že pro případ, že by soud neuznal nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje nárok části jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby neúspěšně k úhradě dlužné částky. Společnost [právnická osoba], jakožto původní věřitelka pohledávky, uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby neúspěšně k úhradě dlužné částky. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že původní věřitel požadoval po žalovaném doložení příjmu, případě mohl využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný.
3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.
4. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, učinil soud po provedeném dokazování následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17 243 Kč, a to prostřednictvím platby dne 22. 3. 2024 ve výši 14 490 Kč, dne 11. 6. 2024 ve výši 2 753 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit (v celkové výši 67 934,28 Kč), když se zavázal zaplatit úrok podle zápůjční úrokové sazby 457,5 % p.a. a RPSN 4678,99 % (ročně), jakož smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1% dlužné jistiny (prokázáno předmětnou smlouvou). Původní věřitelka, společnost [právnická osoba]., zaslala žalovanému celkově částku 17 243 Kč (v platbách 14 490 Kč a 2 753 Kč), a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], jehož majitelem a jediným disponentem byl žalovaný (prokázáno potvrzeními o provedených platbách, sdělením [právnická osoba] z dne 13. 3. 2026). Společnost [právnická osoba]. postoupila pohledávku na společnost [právnická osoba]. a za ji následně postoupila na žalobkyni (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum], včetně přílohy obsahující seznam pohledávek zahrnující pohledávky žalovaného). Žalobkyně žalovanému řádně oznámila postoupení pohledávky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]), dopisem ze dne 21. 11. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 11. 2025 a potvrzením o podání zásilky).
5. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni něco uhradil, soud proto vycházel z tvrzení samotné žalobkyně, že nesplacená část jistiny činí 14 489,90 Kč.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, dle které byla žalovanému poskytnuta částka 17 243 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu s úroky a dalšími poplatky, což však kromě částky ve výši 2 753,10 Kč neučinil. Vzhledem k tomu, že soud je povinen z úřední činnosti přezkoumávat, zda při sjednávání smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, což však žalobkyně neprokázala a v žalobních tvrzeních uvedla, že nenavrhuje další důkazy, dospěl soud k závěru, že smlouva je neplatná. Ve spise rovněž není založen žádný důkaz ohledně posouzení úvěruschopnosti (co do příjmové a výdajové stránky úvěrovaného), ačkoliv si je žalobkyně zcela jistě vědoma této povinnosti s ohledem na jiná řízení související s vymáháním pohledávek. Rovněž z úřední činnosti soudu je známo, že např. dle databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy (březen 2024) obvyklá úroková sazba u korunových spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR pod 10 % p. a., tudíž úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný a představuje tak další důvod pro považování předmětné smlouvy za absolutně neplatné.
11. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala její právní předchůdkyně žalovanému na jeho bankovní účet ve výši 17 243 Kč bez právního důvodu po odečtení částky, kterou žalovaná již uhradila ve výši 2 753,10 Kč, tj. na částku 14 489,9 Kč, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Aktivní věcná legitimace žalobkyně v této věci je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 o. z.
12. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z. tak, že nárok žalobkyně je co do výše bezdůvodného obohacení po právu. Soud tedy žalobě co do nároku spočívajícím v bezdůvodném obohacení v částce 14 489,90 Kč (tj. v rozsahu nevrácené jistiny) jako důvodné vyhověl, a to lhůtě určené za obdobného použití výše uvedeného zvláštního zákonného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (výrok I.). Jelikož je lhůta k plnění určena teprve tímto rozsudkem, neocitl se žalovaný dosud v prodlení, a soud proto žalobu zamítl též v rozsahu požadovaného úroku z prodlení. Ve zbytku žalované částky představované příslušenstvím pak žalobu zamítl (výrok II.)
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny, naopak nebyla úspěšná v rozsahu části úroku z prodlení, nebyla tedy úspěšná pouze v nepatrné části, soud proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalobkyni. Náhrada nákladů řízení ve výši 2 500 Kč se sestává ze soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a odměny za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 400 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba (když soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vede u zdejšího soudu mnoho dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč), a dále paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony.
14. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě plnění soud podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.