Výrok
I. Žalovaná je povinna do 90 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 683 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 683 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 58 % nákladů řízení ve výši 1450 Kč, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 10. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 17 683 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], jakožto původní věřitelka pohledávky, uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytla žalované úvěr v celkové výši 14 000 Kč, a to dne 18. 7. 2025 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 2025-11-17 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzvána k okamžité úhradě. Žalovaná ničeho neuhradila, proto žalobkyně po žalované požaduje částku nesplacené jistiny úvěru a smluvního úroku v celkové částce 17 683 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po datu splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. Pro případ, že by soud neuznal nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje nárok části jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby neúspěšně k úhradě dlužné částky. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že tato byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie s tím, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela nečinná.
3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.
4. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, učinil soud po provedeném dokazování následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě byla žalovaná oprávněn čerpat úvěr až do výše 14 000 Kč a zavázala tuto částku vrátit pravidelnými splátkami s možnosti opakovaného čerpání splacené části úvěru a zaplatit dále úrok podle zápůjční úrokové sazby 80 % p.a. a RPSN 117.10 % (ročně), jakož smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1% dlužné jistiny. Původní věřitelka, společnost [právnická osoba], zaslala žalované celkově částku 14 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu], jehož majitelem a jediným disponentem byla v červenci a srpnu 2025 žalovaná (prokázáno výpisem z účtu [právnická osoba] a sdělením [právnická osoba] ze dne 20. 3. 2026). Společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy obsahující seznam pohledávek zahrnující pohledávky žalované). Žalobkyně žalované řádně oznámila postoupení pohledávky a dopisem ze dne 22. 12. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 12. 2025 a potvrzením o podání zásilky).
5. Žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni něco uhradil, soud proto vycházel z tvrzení samotné žalobkyně, že nesplacená část jistiny činí 14 000 Kč.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, dle které byla žalované poskytnuta částka 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit spolu s poplatkem do data sjednaného ve smlouvě, což však neučinila. Vzhledem k tomu, že soud je povinen z úřední činnosti přezkoumávat, zda při sjednávání smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, což však žalobkyně neprokázala a v žalobních tvrzeních uvedla, že nenavrhuje další důkazy, dospěl soud k závěru, že smlouva je neplatná. Ve spise rovněž není založen žádný důkaz ohledně posouzení úvěruschopnosti (co do příjmové a výdajové stránky úvěrovaného), ačkoliv si je žalobkyně zcela jistě vědoma této povinnosti s ohledem na jiná řízení související s vymáháním pohledávek. Rovněž z úřední činnosti soudu je známo, že např. dle databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy (červenec 2025) obvyklá úroková sazba u korunových spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR pod 10 % p. a., tudíž úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný a představuje tak další důvod pro považování předmětné smlouvy za absolutně neplatné.
11. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z. tak, že nárok žalobkyně je co do výše bezdůvodného obohacení po právu. Soud tedy žalobě co do nároku spočívajícím v bezdůvodném obohacení v částce 14 000 Kč (tj. v rozsahu vrácení jistiny) jako důvodné vyhověl, a to lhůtě určené za obdobného použití výše uvedeného zvláštního zákonného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (výrok I.). Jelikož je lhůta k plnění určena teprve tímto rozsudkem, neocitla se žalovaná dosud v prodlení, a soud proto žalobu zamítl též v rozsahu požadovaného úroku z prodlení. Ve zbytku žalované částky (tj. 3 683 Kč a příslušenství) pak žalobu zamítl (výrok II.)
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 17 683 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 14 000 Kč, naopak ve zbytku úspěšná nebyla. Byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 79 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 21 %, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu představuje částka 1 450 Kč, což je po zaokrouhlení přibližně 58 %.
13. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 500 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů právního zastoupení, a to odměny za zastupování advokátem dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 17 683 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 38 % z částky 2 500 Kč činí 874 Kč.
14. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
15. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.