9 C 86/2021

Odůvodnění

Žalobkyně se v řízení původně domáhala zaplacení částky 13 462 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny, na základě žalovanému jako odběrateli dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [adresa]. Za období od 9. 7. 2019 do 18. 3. 2019 vystavila žalovanému dne 31. 3. 2020 fakturu č. [hodnota] na částku 14 222 Kč s datem splatnosti 14. 4. 2020, žalovaný ji však uhradil jen co do částky 760 Kč dne 12. 6. 2020, žalobkyně se proto zbývající částky domáhala v tomto řízení včetně příslušného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury.Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.Po podání žaloby bylo ohledně žalovaného zahájeno insolvenční řízení, usnesením ze dne 3. 6. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením, řízení bylo proto dočasně přerušeno.Po skončení insolvenčního řízení žalobkyně podáním ze dne 6. 1. 2026 sdělila soudu, že bere svou žalobu částečně zpět co do částky 68,86 Kč s příslušenstvím, protože v průběhu insolvenčního řízení jí bylo na její dluh částečně hrazeno, a to následujícím způsobem: dne 8. 4. 2022 4,56 Kč, dne 5. 5. 2022 13,49 Kč, dne 2. 6. 2022 7,81 Kč, dne 4. 7. 2022 4,27 Kč, dne 26. 7. 2022 4,27 Kč, dne 25. 8. 2022 30,19 Kč, a dne 26. 9. 2022 4,27 Kč.Protože bylo věc možné rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na zahájení řízení, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, přestože mu byla žaloba i výzva doručena v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 2. 3. 2021. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.Z Dohody o úpravě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] (dále jen „Dohoda“) bylo zjištěno, že k tomuto dni se žalobkyně a žalovaný dohodli na úpravě již dříve sjednané Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa a ten se zavázal odebranou elektřinu hradit. Uzavřenou Dohodou tato smlouva nadále zůstala v platnosti, změnilo se pouze užití produktové řady ode dne 1.7. 2015, kdy Dohoda nabyla účinnosti. Součástí smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny zůstaly Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny účinné od 1. 6. 2018 (dále jen „VOPDE“) a Ceník příslušné produktové řady (dále jen „Ceník“). Dohoda je žalovaným vlastnoručně podepsána.Z konečného vyúčtování – daňový doklad č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala dne 31. 3. 2020 žalovanému spotřebu elektřiny za období od 9. 7. 2019 do 18. 3. 2019 na částku 14 221,45 Kč, se splatností ke dni 14. 4. 2020.Z předžalobní upomínky ze dne 6. 11. 2020 a podacího archu vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění – zaplacení dluhu vůči žalobkyni poníženého o částku 760 Kč, kterou žalovaný uhradil 12. 6. 2020.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodávat žalované do zvoleného odběrného místa elektřinu a ten se zavázal za odebranou elektřinu hradit sjednanou cenu. Součástí smlouvy byly VOPDE a Ceník. Žalované bylo s přihlédnutím k provedeným zálohovým platbám vyúčtováno 14 221,45 Kč za odebranou elektřinu za období od 9. 7. 2019 do 18. 3. 2019. Faktura byla splatná 14. 4. 2020, žalovaný však uhradil pouze 760 Kč dne 12. 6. 2020.Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat částečně zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.Po provedeném dokazování a právním posouzení věci má soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaný nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s VOPDE, následně změněnou Dohodou zavázal. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil celou žalovanou částku do rozhodnutí soudu, přestože k tomu byl předžalobní výzvou ze dne 6. 11. 2020 vyzván, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.Co do částky 68,86 Kč s příslušenstvím byla žaloba vzata v průběhu řízení zpět, protože po podán žaloby došlo v rámci insolvenčního řízení k úhradám dne 8. 4. 2022 4,56 Kč, dne 5. 5. 2022 13,49 Kč, dne 2. 6. 2022 7,81 Kč, dne 4. 7. 2022 4,27 Kč, dne 26. 7. 2022 4,27 Kč, dne 25. 8. 2022 30,19 Kč, a dne 26. 9. 2022 4,27 Kč, soud proto v této části řízení částečně zastavil (výrok I.).Ve zbývající části, ve které nebylo řízení zastaveno, soud žalobě vyhověl, a to s ohledem na tvrzení žalobkyně podložené odpovídajícími listinnými důkazy, kdy žalovaný v řízení netvrdil ani nepředložil nic, co by nárok žalobkyně vyvracelo (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že tyto přiznal v plné výši žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, neboť ani částečné zpětvzetí žaloby po jejím podání nezapříčinila, ale bylo důsledkem částečné úhrady nároku v rámci insolvenčního řízení. Žalobkyni proto přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 624 Kč (výrok III.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 462 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 660 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (tj. částečné zpětvzetí) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 160 Kč ve výši 664 Kč.Podle § 149 odst. 1 je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozhodnutí byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.