Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 58 310,87 Kč, kapitalizovaného úroku za období od [datum] do [datum] ve výši 5 360,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 591,29 Kč, úroku ve výši 18 % ročně z částky 58 310,87 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 310,87 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným dne [datum] ve spojení s doplněním návrhu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 310,87 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , (dále také jen „banka“ či „původní věřitel“), byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru Optimální splátka č. [hodnota], na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace jeho závazků k bance a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 120 měsíčních splátkách, splatných k 5. kalendářnímu dni v měsíci, a to spolu se smluvním úrokem 18 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Konečná výše poskytnutého úvěru činila 257 517 Kč a výše splátky pak částku 4 641 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, přistoupila banka k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Následně banka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným společnosti [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., která ji dále postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 58 310,87 Kč, úroku ve výši 5 360,02 Kč a úroku z prodlení ve výši 591,29 Kč. Celkem bylo žalovaným na předmětný úvěr uhrazeno 514 602,83 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co mu žalobkyně zaslala předžalobní výzvu.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně uvedla, že tato byla posuzována u konsolidovaných úvěrových smluv. Předně pak odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp.zn. 33 Cdo 1819/2023, dle něhož pro závěr o neplatnosti smlouvy nepostačuje, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost dlužníka, nýbrž musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. Pokud byl úvěr dlouhodobě splácen, nemohou být naplněny podmínky pro vyslovení neplatnosti smlouvy. Dále uvedla, že banka vycházela z informací poskytnutých jí žalovaným a dále z registru SOLUS, Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací.
3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Ruské federace, zabýval se soud nejprve svou mezinárodní příslušností k rozhodnutí věci. Příslušnost soudů České republiky (jako státu místa bydliště spotřebitele) pak odvodil s poukazem na čl. 17 odst. 1 písm. c) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 (Brusel I bis).
5. K jednání ve věci dne [datum] se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, bylo tak jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
6. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.
7. Dne [datum] byla mezi žalovaným a bankou uzavřena smlouva o optimální splátce č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 291 500 Kč, s úrokovou sazbou 18 % ročně, RPSN 19,57 % ročně a splatností ve 120 měsíčních splátkách. Účelem poskytnutí úvěru byla výlučně úhrada dluhů žalovaného vůči bance, a to následovně: úvěr ve výši 60 500 Kč bude použit na závazek „KS kreditní karty splátkové, [datum], 55 000 Kč, 55 000 Kč“; úvěr ve výši 36 300 Kč bude použit na úhradu závazku „KS kreditní karty splátkové, [datum], 33 000 Kč, 33 000 Kč; úvěr ve výši 88 000 Kč na úhradu závazku „SU spotřební úvěr účelový, [datum], 100 000 Kč, 87 000 Kč“ a čerpání úvěru ve výši 11 000 Kč na úhradu závazku „KU kontokorentní úvěr, [datum], 10 000 Kč, 10 000 Kč“. Dle Smlouvy se všechny tyto dluhy žalovaného z předchozích smluv stanou splatnými ke dni přijetí návrhu Smlouvy bankou, která úvěr použije na splacení těchto dluhů. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaný uvedl, že dosahuje příjmu ve výši 37 500 Kč a splácí částku 15 000 Kč měsíčně na jiné úvěry; je ženatý, bydlí ve vlastním domě/bytě, má vysokoškolské vzdělání a je zaměstnán na pracovní pozici střední/vyšší manažer od [Anonymizováno] [Anonymizováno]; vyživovací povinnost má k jednomu dítěti (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce č. [hodnota], akceptace návrhu na uzavření smlouvy ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek [Anonymizováno] a fotokopie průkazu totožnosti žalovaného).
8. Banka a žalovaný si jako rozhodné právo zvolili právo České republiky (zjištěno z Produktových podmínek pro osobní úvěr [právnická osoba].).
9. Před uzavřením Smlouvy banka nezkoumala úvěruschopnost dlužníka s tím, že mu nebyl poskytnut nový úvěr, ale došlo pouze k optimalizaci jeho stávajících závazků u banky za účelem snížení výše splátek (zjištěno z prohlášení banky ze dne [datum]). Co se týče jednotlivých konsolidovaných závazků, banka vycházela z tvrzeného příjmu žalovaného pohybujícího se v rozmezí od 30 000 Kč do 35 000 Kč měsíčně a rovněž z lustrací z aplikace CBL, kde žalovaný nebyl nalezen (zjištěno z prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] stran žádostí o úvěry ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], protokolů o ověření úvěruschopnosti klienta k žádostem o úvěr ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a 4x CBL ze dne [datum]).
10. Žalovaný čerpal z titulu Smlouvy částku ve výši 257 517 Kč (zjištěno ze souhrnného výpisu pohybů na účtě za období [datum] až [datum] a z oznámení o ukončení čerpání úvěru ze dne [datum]).
11. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , jako postupitel, se společností [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[IČO] IČO, , jako postupníkem, rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení souboru pohledávek banky za dlužníky s účinností ke dni řádného zaplacení sjednané úplaty (zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ve znění dodatku č. [hodnota] k této smlouvě). Na základě uvedené rámcové smlouvy byla mezi bankou a společností [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. uzavřena smlouva o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno], jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovaným (pohledávka pořadové č. [hodnota]) (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ze dne [datum] vč. struktury pohledávek ke dni [datum]). Úplata za postoupení pohledávek byla společností [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. řádně uhrazena (zjištěno z potvrzení úplaty ze dne [datum]). O postoupení pohledávky na společnost [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. byl žalovaný informován (zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum] a přehledu podacích čísel). Dne [datum] byla mezi společností [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž společnost [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. postoupila žalobkyni mj. pohledávku za žalovaným ve výši 64 262,18 Kč (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ze dne [datum] včetně přílohy č. [hodnota]). O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek + předžalobních výzev žalobkyně).
12. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 76 524,55 Kč (zjištěno z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek + předžalobních výzev žalobkyně).
13. Na poskytnutý úvěr ze Smlouvy žalovaný uhradil celkem 514 602,83 Kč (zjištěno z tvrzení žalobkyně a souhrnného výpisu pohybů na účtu za období [datum] až [datum]).
14. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne [datum] a Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby [Anonymizováno] soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí věci.
15. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
16. Mezi bankou a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru za účelem konsolidace celkem pěti závazků žalovaného vůči bance(„Smlouva“). Na základě této Smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 257 517 Kč, které měl vrátit spolu s úroky ve 120 měsíčních splátkách. Před uzavřením Smlouvy banka nezkoumala úvěruschopnost dlužníka, neboť se jednalo pouze o optimalizaci jeho stávajících závazků u banky za účelem snížení výše splátek. Před uzavřením jednotlivých konsolidovaných smluv banka vycházela vždy z tvrzeného příjmu žalovaného a dále z lustrace v CBL aplikaci, kde žalovaný nebyl nalezen. Na poskytnutý úvěr ze Smlouvy žalovaný uhradil celkem 514 602,83 Kč. Banka postoupila pohledávku za žalovaným na společnost [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., která ji dále postoupila na žalobkyni.
17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od [datum] do [datum], (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
19. Vzhledem ke shora citovanému ustanovení se soud nejprve zabýval tím, zda banka jako poskytovatel úvěru splnila svou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy, případně alespoň před uzavřením jednotlivých konsolidovaných úvěrových smluv, úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že této své povinnosti nedostála. Před uzavřením Smlouvy banka k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila s tím, že účelem Smlouvy byla pouze optimalizace stávajících závazků žalovaného a s tím související snížení měsíčních splátek. Avšak ani před uzavřením předchozích úvěrových smluv banka nepostupovala s odbornou péčí, když vycházela pouze z tvrzeného příjmu žalovaného, který nikterak neověřovala. Co se týče výdajů žalovaného, neobstarala si ani dostatečné informace, natož aby tyto nějakým způsobem ověřovala. To, že by banka postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, tudíž prokázáno nebylo. S argumentací žalobkyně vycházející z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp.zn. 33 Cdo 1819/2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, když musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, se soud neztotožnil. V této souvislosti je třeba odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (třetího senátu) ze dne 11. ledna 2024, sp. zn. C-755/22, v němž Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna. Svůj závěr odůvodnil mj. tím, že povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za cíl nejen chránit konkrétního spotřebitele, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. K tomuto závěru se soud přiklání, a proto skutečnost, že žalovaný značnou část předepsaných splátek věřiteli splnil, nepovažuje samu o sobě za překážku posouzení Smlouvy jako absolutně neplatné. Pro úplnost lze dodat, že splácení úvěru spotřebitelem automaticky neznamená, že spotřebitel dosahuje dostatečných příjmů pro úhradu dluhu, neboť může jistou dobu řádně splácet úvěr např. z prostředků získaných na základě jiných půjček, a dostávat se tak do nežádoucí dluhové pasti.
20. S ohledem na shora uvedené shledal soud Smlouvu absolutně neplatnou, a žalobkyni tak mohlo vzniknout maximálně právo na vrácení zbytku poskytnutých finančních prostředků. Žalobkyně však sama uvedla, že žalovaný z titulu Smlouvy zaplatil splátky v celkové výši 514 602,83 Kč, tj. více nežli činily poskytnuté finanční prostředky. Žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta (výrok I).
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly (výrok II).