Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 178 659,69 Kč, spolu s– kapitalizovaným úrokem ve výši 13449,7 Kč od 3. 4. 2025 do 18. 11. 2025,– kapitalizovaný zákonným úrokem z prodlení ve výši 13450,05 Kč od 3. 4. 2025 do 18. 11. 2025,– úrokem ve výši 12 % ročně z částky 175436,69 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení,– zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 175436,69 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 44 306,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 14. 1. 2026 domáhala zaplacení částky 178 659,69 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 26. 9. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se žalovaná zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 170 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně hradit, a to formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný však ze smlouvy řádně a včas neplnil a splacením půjček se dostal do prodlení. Žalovaná tak v souladu se smlouvou prohlásila celý úvěr za splatný, a to ke dni 2. 4. 2025. Žalovaný do data podání návrhu celý úvěr nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné částky, která sestává z jistiny úvěru a poplatky, a příslušenství, které sestává z úroku za poskytnutí úvěru a zákonného úroku z prodlení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Z předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 170 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně a RPSN ve výši 16,31 % hradit, a to formou pravidelných měsíčních splátek, z nichž výše jedné měla činit 3 098 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena, jak vyplývá z potvrzení o výši příjmů, které bylo vlastnoručně vyplněno žalovaným a podepsáno jeho zaměstnavatelem. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný úvěr čerpal, avšak s placením jednotlivých splátek se dostal do prodlení. Dluh byl proto v souladu se smlouvou prohlášen žalobkyní za splatný, a to ke dni 2. 4. 2025. Výzvu k zaplacení celého dluhu žalobkyně žalovanému zaslala dne dopisem ze dne 2. 4. 2025. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 20. 11. 2025, kterou mu žalobkyně zaslala.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Právní poměr mezi účastníky se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dál jen „z. s. ú.“), a subsidiárně též zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dál jen „o. z.“). Bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému sjednané peněžní prostředky, zatímco žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a hradit sjednané úroky (§ 2395 o. z.). Soud současně neshledal, že by smlouva trpěla nedostatky formy či obsahu ve smyslu § 104 až § 106 z. s. ú. Protože žalovaný svůj dluh nesplácel řádně a včas, byl úvěr v důsledku prodlení zesplatněn, přičemž takový postup byl v souladu s § 124 z. s. ú. Žalobkyni tak náleží právo na zaplacení dosud nesplacené jistiny, sjednaného příslušenství a zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud proto uzavřel, že návrh byl podán po právu a v celém rozsahu mu vyhověl (výrok ad I).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 306,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 147 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 178 659,69 Kč sestávající z částky 8 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 8 260 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 8 260 Kč za podání návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 130 Kč za písemné podání, jímž byl vysloven souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 710 Kč ve výši 6 449,10 Kč (výrok ad II).