Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

15 C 286/2026

Téma · generováno AINeplatnost spotřebitelského revolvingového úvěru pro nepřiměřený úrok

Soud: Obvodní soud pro Prahu 9Datum rozhodnutí: 20. 8. 2026Senát: Obvodní soud pro Prahu 9Č. j.: 15 C 286/2026-18Soudkyně: Mgr. Martina LhotákováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 24. 9. 2026Předmět řízení: o 74 784,03 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH09:2026:15.C.286.2026.1
náklady řízenínáhrada nákladů

Shrnutí · generováno AI

Věřitel požadoval doplacení úvěru, smluvní úroky a poplatky ze spotřebitelského revolvingového úvěru. Soud považoval úrok i RPSN za nepřiměřené, a proto smlouvu za neplatnou. Přiznal jen rozdíl mezi vyplacenou a již splacenou jistinou s úrokem z prodlení.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ujednání o úroku 1,066 % denně (389,09 % ročně), téměř 48násobně převyšujícím obvyklý bankovní úrok, je v rozporu s dobrými mravy a podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb. absolutně neplatné. Je-li neoddělitelné také ujednání o RPSN 2 199,50 %, je absolutně neplatná celá úvěrová smlouva včetně smluvní pokuty a poplatků. Poskytovatel má podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn.: 21 Cdo 1484/2004, dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), absolutně neplatné.
    Zobrazit v textu
  • Jelikož jsou ujednání o výši úroku z úvěru a o výši RPSN podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nelze taková ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou.
    Zobrazit v textu
  • S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 10 243,48 Kč, tj. ve výši rozdílu mezi poskytnutou jistinou úvěru a splacenou jistinou úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 243,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 243,48 Kč ve výši 11,50 % ročně od 23. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby byla žalované dále uložena povinnost zaplatit– částku 64 540,55 Kč;– zákonný úrok z prodlení z částky 33 687,57 Kč ve výši 11,50 % ročně od 7. 12. 2025 do 22. 4. 2026;– zákonný úrok z prodlení z částky 23 444,09 Kč ve výši 11,50 % ročně od 23. 4. 2026 do zaplacení;se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 28. 5. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 74 784,03 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 2. 5. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena distančním způsobem smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 31 100 Kč, přičemž jednotlivé částky byly vypláceny žalobkyní na žalovanou určený účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splácet v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 1. 6. 2025. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena mj. na základě dokladů a informací získaných od žalované. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě smlouvy žalobkyně žalované poskytla částku v celkové výši 33 654 Kč. Protože žalovaná ze smlouvy řádně a včas neplnila, domáhá se žalobkyně zaplacení částky v celkové výši 74 784,03 Kč s příslušenstvím, která sestává z nesplacené části jistiny úvěru, společně se smluvními a zákonnými úroky, jakož i smluvními poplatky.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř., a to i v případě posouzení věci toliko jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. případného neúspěchu ve věci (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 3271/09).Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Dne 2. 5. 2025 žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota] se schváleným kreditním rámcem ve výši 31 100 Kč, na jejímž základě žalované poskytla jistinu ve výši 33 657,48 Kč, jak vyplývá z výpisu bankovních transakcí. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutou jistinu spolu s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 1,066 % denně a RPSN ve výši 2 199,50 % splácet. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data podání žaloby žalovaná na pohledávku ze smlouvy uhradila částku ve výši 23 414 Kč, jak vyplývá z výpisu bankovních transakcí.Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 19. 4. 2026.Žalobkyně proto nárokuje nesplacenou jistinu úvěru, spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Žaloba na zaplacení částky v celkové výši 74 784,03 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen zčásti. Soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 1,066 % denně, tj. 389,09 % ročně, a RPSN ve výši 2 199,50 %. Z výpisu systému ARAD dostupném na webu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v květnu 2025, činil úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami průměrně 8,16 % ročně. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje téměř 48násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v poměru ke spotřebitelským úvěrům. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn.: 21 Cdo 1484/2004, dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), absolutně neplatné. Absolutně neplatné je rovněž ujednání o výši RPSN, která dle smlouvy činí 2 199,50 %. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 33 ICmo 91/2010, podle kterého hranice maximální přípustné výše RPSN pro nebankovní instituce činí 100 % ročně. Jelikož jsou ujednání o výši úroku z úvěru a o výši RPSN podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nelze taková ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j.: 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j.: 19 Co 102/2022-61). S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 10 243,48 Kč, tj. ve výši rozdílu mezi poskytnutou jistinou úvěru a splacenou jistinou úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl ke dni následujícím po posledním dni lhůty vymezené předžalobní výzvou (výrok ad I). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok ad II).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná a žalované žádné s tímto řízením související náklady nevznikly (výrok ad III).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací