Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč ve výši 14,75 % ročně od 20. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby byla žalované dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 899,50 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 826,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 29. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 73 899,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22. 9. 2023 byla mezi společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. l[Anonymizováno] [Anonymizováno]. se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 146,95 % ročně a RPSN ve výši 299,98 % splácet. Žalovaná však ze smlouvy řádně a včas neplnila a dostala se do prodlení. Pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy byla následně ze strany společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena žalobkyni, a to se všemi právy s pohledávkou spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky v celkové výši 73 899,50 Kč s příslušenstvím, která sestává z nesplacené části úvěru, společně se smluvními a zákonnými úroky.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř., a to i v případě posouzení věci toliko jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. případného neúspěchu ve věci (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 3271/09).Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek nabyla za žalovanou pohledávku ze spotřebitelského úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 146,95 % ročně a RPSN ve výši 299,98 % splácet. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany původní věřitelky, společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., prověřena mj. na základě dokladů a informací získaných od žalované. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data podání žaloby nebylo žalovanou na pohledávku ze smlouvy uhrazeno ničeho.Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně, která byla odeslána dne 16. 2. 2024.Žalobkyně proto nárokuje nesplacenou část úvěru, spolu se smluvními a zákonnými úroky.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Žaloba na zaplacení částky v celkové výši 73 899,50 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen zčásti. Soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 146,95 % ročně a RPSN ve výši 299,98 %. Z výpisu systému ARAD dostupném na webu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v září 2023, činil úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami průměrně 9,50 % ročně. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje více než 15násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v poměru ke spotřebitelským úvěrům. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn.: 21 Cdo 1484/2004, dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), absolutně neplatné. Absolutně neplatné je rovněž ujednání o výši RPSN, která dle smlouvy činí 299,98 %. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 33 ICmo 91/2010, podle kterého hranice maximální přípustné výše RPSN pro nebankovní instituce činí 100 % ročně. Jelikož jsou ujednání o výši úroku z úvěru a o výši RPSN podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nelze taková ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j.: 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j.: 19 Co 102/2022-61). S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 50 000 Kč, tj. ve výši nesplacené části úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl ke dni následujícím po dni dojití předžalobní výzvy (§ 573 o. z.), která byla žalované odeslána dne 16. 2. 2024 (výrok ad I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok ad II).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 826,40 Kč, přičemž tato částka představuje 35,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,66 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 956 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 73 899,50 Kč sestávající z částky 4 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 060 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 písm. a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 530 Kč ve výši 2 841,30 Kč (výrok ad III).