Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem kanceláře [adresa] a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se svým návrhem z [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 675 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače a vznikla mu tak povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když tuto povinnost žalovaný k výzvě žalobce nesplnil a žalobci ani nepřeložil v zákonné 30 denní lhůtě čestné prohlášení, že není držitelem televize a nastala tak zákonná fikce povinnosti žalovaného platit televizní poplatek. Žalovanému tak v souladu se zákonem č. 384/2005 Sb. vznikla povinnost hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný dosud žalobci neuhradil poplatek za období od září 2019 do ledna 2020 včetně v celkové výši 675 Kč (měsíčně á 135 Kč).
2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že oba účastníci shodně souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, postupoval soud v souladu s ust. § 115a o.s.ř.
4. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače a vznikla mu tak povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když tuto povinnost žalovaný k výzvě žalobce nesplnil a žalobci ani nepřeložil v zákonné 30 denní lhůtě čestné prohlášení, že není držitelem televize a nastala tak zákonná fikce povinnosti žalované platit televizní poplatek. Žalovanému tak v souladu se zákonem č. 384/2005 Sb. vznikla povinnost hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný dosud žalobci neuhradil poplatek za období od září 2019 do ledna 2020 včetně v celkové výši 675 Kč (měsíčně á 135 Kč). Žalobce žalovaného písemně upomenul o úhradu dlužné částky, avšak bezvýsledně (upomínka, dodejka).
5. Žalovaný tak tím, že dosud žalobci dlužnou částku neuhradil, nesplnil svoji povinnost vyplývající pro něj z ust. § 7 odst. 2, 3 a ust. § 10 zákona č. 384/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalovaný ani netvrdil a tím méně prokázal, že by řádně dostál svým závazkům vůči žalobci..
6. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v žalobcem kapitalizované výši 223,59 Kč.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odstavec 1 o.s.ř. ve spojení s rozhodnutím Ústavního soudu ČR I. ÚS 3344/2012, kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo toliko na náhradu nákladů řízení spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce.
8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.