18 C 381/2025

Odůvodnění

Žalobce se svým návrhem z [datum] domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši [částka], a to na její účet specifikovaný ve smlouvě. Žalovaná se zavázala jí poskytnuté finanční prostředky a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 70,16 % p.a. splácet formou 36ti měsíčních splátek á [částka] splatných vždy k 18. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaná smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením smlouvy prověřoval úvěryschopnost žalované, a to na základě informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěryschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované). Žalovaná úvěr řádně neplatila, když žalobci uhradila 7 splátek á [částka], a to dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a následně dne [datum] uhradila částku ve výši [částka], dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka]. V důsledku prodlení žalované s úhradou dlužné částky vzniklo žalobci právo na zesplatnění úvěru a rovněž právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši [částka] za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30ti dnů. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Dle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši [částka] byla žalovaná povinna zaplatit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a byla jí poskytnutá lhůta v délce 30ti dnů. Žalobce se tak vůči žalované domáhá úhrady celkové částky ve výši [částka] sestávající z nové dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], dále úhrady smluvní pokuty ve výši [částka], náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka], smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum], když žalobce požaduje tuto smluvní pokutu v celkové výši [částka], a to od [datum] do data vyhotovení žaloby a rovněž tak úrok za poskytnutí úvěru v nominální hodnotě [hodnota] % p.a., rovněž tak úroku za poskytnutí úvěru a zákonného úroku z prodlení a úhrady nákladů řízení.Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila, doručení měla vykázáno a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v její nepřítomnosti.Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] č.j. [spisová značka] soud vyzval žalobce, aby doplnil svůj návrh a doplnil skutková tvrzení tak, aby uvedl, zda a jakým způsobem před uzavřením smlouvy o úvěru byla ze strany žalobce posouzena s odbornou péčí úvěryschopnost žalované, uvedl přehled splátek a k prokázání svých tvrzení doložil důkazy. Na výzvu soudu reagoval žalobce podáním ze dne [datum] (č.l.13) tak, že uvedl, že prověřoval žalovanou ve veřejně dostupných rejstřících, na základě výpisu z databáze NRKI a SOLUS, dále provedl hodnocení klienta a prohlášení dlužníka, když zjistil, že celkový příjem žalované je ve výši [částka], měsíční náklady žalované činí částku [částka] a volné zdroje ke splácení, po odečtení tisícikorunové rezervy činí částku [částka]. Dále uvedl, že žalovaná nebyla v době podání žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Rovněž žalobce uvedl, že sama žalovaná sdělila žalobci relevantní údaje pro poskytnutí úvěru, když žalobci poskytla, kromě jiného i doklady o jejím příjmu, který tvoří jednak invalidní důchod prvého stupně ve výši [částka] a dále příjem ze správy majetku ve výši [částka].Soud v průběhu řízení provedl důkaz hodnocením klienta ke smlouvě o úvěru č. [hodnota], kartou klienta, výpisem nebankovního registru klientských informací, výpisem z účtu vedeného u ČSOB a.s. z [datum], prohlášením klienta – informace pro klienta, předsmluvním formulářem, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota], splátkovým kalendářem, výpisem z účtu vedeného u ČS a.s. z 15 5.2024, [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], návrhem na uzavření smlouvy o úvěru z [datum], oznámením o schválení úvěru, předžalobní výzvou z [datum].Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, žežalobce uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši [částka] na účet specifikovaný ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě v nominální úrokové sazbě 70,16 % p.a. splácet formou 36ti měsíčních splátek á [částka] splatných vždy k 18. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když v dodatku ke smlouvě je uveden takovýto způsob uzavření smlouvy a technický popis. Žalobce žalované oznámil schválení úvěru oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jeho přílohu tvořil i splátkový kalendář (smlouva o úvěru, dodatek ke smlouvě, oznámení o schválení úvěru, dodejka k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru).žalované na její účet u [právnická osoba]. č.ú. [č. účtu] přichází měsíčně jako příjem invalidní důchod prvého stupně ve výši [částka] a dále příjem ve výši [částka] představující správu majetku (výpisy z účtu žalované).dnem [datum] je datována výzva k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru, kdy žalobce žalované sděloval, že z její strany nebyly uhrazeny splátky č. [hodnota] a 10, které byly splatné dne [datum] a [datum]. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky, rovněž tak ji vyzval k náhradě účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobci v souvislosti s prodlením žalované, a to v celkové výši [částka]. Zároveň byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru (citovaná výzva).dopisem ze dne [datum] zasílaným žalované na konkrétní adresu uvedenou ve smlouvě, tj. [adresa], [adresa], byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dosud nesplaceného úvěru v celkové výši [částka], když tato částka sestává dle specifikace uvedené v oznámení ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši [částka], úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka], neuhrazené smluvní pokuty ve výši [částka] a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka] (citované oznámení).před podáním žaloby byla žalovaná upomenuta o úhradu dlužné částky (předžalobní výzva z [datum]).Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a po takto provedeném dokazování uzavřel, že není možné žalobě tak, jak byla podána, v plném rozsahu vyhovět.Dle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů.Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěyschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle ust. § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek.Dle ust. § 2291 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 27 5.2024 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o.z., na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], které byly žalované zaslány na její účet specifikovaný ve smlouvě a které se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednanými úroky dle sjednaných smluvních podmínek.Soud se v dané věci zabýval nejprve otázkou, zda žalobce jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti a s odbornou péčí náležitě zjistil schopnost žalované splácet předmětný úvěr dle sjednaných smluvních podmínek.Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří týmž spotřebitelům poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou „důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky.V posuzovaném případě soud uzavřel, že žalobce úvěryschopnost žalované dostatečně neověřil. Žalovaná sice v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla své osobní údaje a rovněž tak žalobci doložila i výpisy z účtu, ze kterých sice vyplývá to, že na její účet vyjma invalidního důchodu ve výši necelých [částka] přichází i částka ve výši [částka], kdy se má jednat o platbu za správu majetku. Z předložených výpisů z účtu však vyjma pravidelné platby týkající se invalidního důvodu nevyplývá, zda žalované je rovněž pravidelně měsíčně vyplácena i částka okolo [částka] představující odměnu za „správu majetku“, nelze ani z výpisu z účtů zjistit, zda event. žalovaná má a s kým uzavřenu jakoukoliv dohodu o správě majetku (pracovněprávní poměr, dohoda o provedení práce, mandátní smlouva apod.) Ani ze samotného návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a karty klienta, event. žalobcem doložených dokladů týkajících se jím tvrzeného posuzování úvěryschopnosti žalované nelze ohledně příjmů a výdajů žalované zjistit žádné bližší skutečnosti a dle názoru soudu tak nelze uzavřít, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované a zda je v jejích schopnostech a možnostech, aby žalobci po dobu 36ti měsíců hradila splátky téměř [částka] měsíčně. Pokud pak žalobce uvedl, že žalovanou prověřoval i ve veřejně dostupných databázích, a to kupříkladu společnosti SOLUS a NRKI, jednalo se spíše o obecnou lustraci žalované standardně žalobcem používanou, nikoliv však o lustraci, která by event. mohla přispět ke zjištění případných dluhů žalované. S poukazem na shora uvedené proto soud musel uzavřít, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná dle ust. § 86 odst. 1 ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona a žalovanou tak stíhá povinnost k vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2291 odst. 1 o.z. ve výši jí poskytnutého úvěru, a to po zohlednění žalovanou uhrazených osmi splátek á [částka] a tří splátek v celkové výši [částka], celkem tedy po zohlednění úhrady ve výši [částka]. Po odpočtu žalované poskytnutého úvěru ve výši [částka] a žalovanou uhrazené částky ve výši [částka] zbývá k úhradě celkem částka [částka], která žalovanou žalobci dosud nebyla uhrazena. S poukazem na shora uvedené proto soud zavázal žalovanou k úhradě této částky, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po doručení předžalobní upomínky (výrok I. rozsudku).Dále soud uvádí, že se kromě posouzení úvěryschopnosti žalované zabýval i vlastním zněním smlouvy, konkrétně smluvním ujednáním týkajícím se sjednaných úroků za poskytnutí úvěru, když ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 70,16 % p.a. a předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) je ve výši 100,67 a celková částka, kterou by měla žalovaná žalobci uhradit je tak ve výši [částka] (celkem [hodnota] splátek á 2 686 tak, jak je uvedeno ve smlouvě). Soudu je pak z jeho rozhodovací činnosti známo, že v době, kdy mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, tak dle databáze ARAD ČNB nepřevyšovaly u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami úroky nejvyšší úrokové sazby 26 %. Sjednaný úrok v předmětné úrokové sazbě ve výši 70,16 % výrazně převyšuje výši úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroků lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroků převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně (srovnej např rozhodnutí NS ČR 33 Odo 234/2005, 33 Cdo 212/2014). Soudu tak náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace., kdy žalobce a žalovaná si ujednali úrokovou sazbu ve výši 70,16 % p.a., a tato výše úroku z úvěru podstatnou měrou přesahuje úrokové sazby uplatněné bankami v době uzavření smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že takovéto ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba i z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (ust. § 580 o.z.).Na tomto místě soud musí akcentovat i to, že pro posouzení neplatnosti úvěrové smlouvy není relevantní to, že žalobce v průběhu řízení, a to poté, co byl soudem vyzván k doložení řádného posouzení úvěryschopnosti žalované, žalobu určitým způsobem doplnil, neboť, jak již bylo uvedeno výše, soud uzavřel, že žalobce před uzavřením smlouvy řádně úvěryschopnost žalované neposuzoval. Kromě toho je třeba uvést, že platnost/neplatnost smlouvy je třeba posuzovat k okamžiku jejího uzavření. Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogické věci (v níž žalobce je rovněž nebankovní společností a spor se týká úvěrových smluv, u nichž byla zkoumána kolize s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysoké úrokové sazby uvedené např. v rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 22 Co 197/2019, 35 Co 245/2022, 53 Co 92/2022, 58 Co 110/2025, a to i s ohledem na požadavek jednotného rozhodování dle ust. § 13 o.z. Závěrem je třeba zdůraznit i to, že žalované byly žalobcem poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], dle úvěrové smlouvy pak by žalovaná v případě úhrady celého jí poskytnutého úvěru formou sjednaných měsíčních splátek á [částka] měla žalobci uhradit celkem částku [částka], což je více jak dvojnásobně vyšší částka, která byla žalované žalobcem poskytnuta. Soud tak uzavírá, že převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku žalobci dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. vrátit jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil částkou [částka], která představuje finanční prostředky, které žalovaná po zohlednění jí provedených úhrad formou osmi splátek á [částka] a tří splátek v celkové výši [částka], tj. v celkové výši [částka], dosud žalobci neuhradila.S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě částečně vyhověl co do částky [částka] (výrok I. rozsudku představující bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 1,2 o.z., když vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (ust. § 1968 a § 1970 o.z.) byla žalované rovněž uložena povinnost uhradit žalobci z dlužné částky úroky z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Zároveň soud s poukazem na uvedené odůvodnění zamítl částečně návrh žalobce týkající se povinnosti žalované uhradit žalobci dalších [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. od [datum] do zaplacení, rovněž tak zamítl návrh žalobce, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci jím kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši [částka] (výrok III. rozsudku) a rovněž tak zamítl návrh v té části, kde se žalobce domáhal vůči žalované úhrady úroku ve výši 35 % p.a. (výrok IV. rozsudku), když ve výroku V. rozsudku částečně zastavil řízení co do úroku ve výši 31,16 % p.a. představující rozdíl mezi žalobcem požadovaným úrokem ve výši 70,16 % p.a. a úrokem, který žalobce následně po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 35 % p.a. požadoval (výrok II. – V. rozsudku).Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný, a to v rozsahu by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo žalované, která byla převážně úspěšná, avšak vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud ve výroku VI. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.