18 C 76/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se svým návrhem z [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], a to distančním způsobem na adrese [Anonymizováno] (dále jen „smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše [částka] s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy s tím, že první splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný svým podpisem na smlouvě rovněž stvrdil, že byl seznámen s všeobecnými obchodními podmínkami žalobce (dále jen „VOP“). Žalovaný žádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno]. Žalobce pak posoudil úvěryschopnost žalovaného, provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných registrech jako je výpis z evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů apod. Úvěr byl vyplacen žalovanému na bankovní účet č. [č. účtu] bezhotovostním převodem, a to dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII. odst.4 smlouvy volitelnou službu, a to službu „[Anonymizováno] “ za poplatek ve výši [částka]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek a z tohoto důvodu tak žalobce dle čl. VII odst.1 smlouvy vypověděl žalovanému smlouvu, o čemž ho informoval emailem z [datum]. Celková žalovaná částka tak sestává z neuhrazené jistiny ve výši [částka], dále poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 %, tj. ve výši [částka], dále smluvního úroku ve výši [částka] (smluvní úrok ve výši 0,88 % denně z nesplacené části jistiny a poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši [částka]). Žalobce se dále vůči žalovanému domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka].

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že účastníci shodně souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, postupoval soud v souladu s ust.. § 115a o.s.ř.

4. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, žežalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], a to distančním způsobem na adrese [Anonymizováno], na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše [částka] s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy s tím, že první splátky byla splatná dne [datum]. Žalovaný svým podpisem na smlouvě rovněž stvrdil, že byl seznámen s všeobecnými obchodními podmínkami žalobce. Žalovaný žádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno] (smlouva, informace pro spotřebitele, VOP, přehled splátek).úvěr byl vyplacen žalovanému na bankovní účet č. [č. účtu] bezhotovostním převodem, a to dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka] (doklad o výplatě).žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII. odst.4 smlouvy volitelnou službu, a to službu „[Anonymizováno] “ za poplatek ve výši [částka] (smlouva, VOP).žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek a z tohoto důvodu tak žalobce dle čl. VII odst.1 smlouvy vypověděl žalovanému smlouvu, o čemž ho informoval emailem z [datum] (citovaný e-mail).Žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu dlužné částky (předžalobní upomínka z [datum])

5. Soud se v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda smlouva mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena platně, tj. zda žalobce řádně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu se zabýval úvěryschopností žalovaného, tj. tím, zda je ve schopnostech a možnostech žalovaného s ohledem na jeho příjmy a výdaje, aby mu úvěr mohl být poskytnut a zda je v jeho schopnostech a možnostech, aby jemu poskytnutý úvěr dle sjednaných smluvních podmínek řádně splácel, tedy jinak řečeno, zda příjmy žalovaného v porovnání s jeho výdaji postačují na to, aby žalovaný měl dostatek finančních prostředků na úhradu jemu poskytnutého úvěru, tedy zda jeho příjmy jsou vyšší než jeho výdaje a takto vzniklý rozdíl bude schopen pokrýt úhradu jednotlivých měsíčních splátek o poskytnutí úvěru. Žalobce soudu doložil k prokázání úvěryschopnosti žalovaného jednak jeho žádost o poskytnutí úvěru, ve které sám žalovaný uvedl své osobní, rodinné a výdělkové poměry, rovněž tak doklad o příjmu žalovaného s tím, že žalobce rovněž provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících (insolvenční rejstřík, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru Policie ČR hledaných osob). Na základě shora uvedeného posouzení tak žalobce uzavřel, že ve schopnostech a možnostech žalovaného je, aby žalobci splácel jemu poskytnutý úvěr dle sjednaných smluvních podmínek.

6. V daném případě soud uzavřel, že žalobce posoudil úvěryschopnost žalovaného jemu poskytnutý úvěr splácet řádně, když provedl lustraci žalovaného ve všech dostupných veřejných rejstřících, od žalovaného si vyžádal jeho příjem. Při porovnání příjmů a výdajů žalovaného, bylo ve schopnostech a možnostech žalovaného, aby jemu poskytnutý úvěr žalobci řádně splácel, když výše splátky se odvíjela od výše čerpání úvěru, který v daném případě činil částku [částka]. na tomto místě soud rovněž musí akcentovat rozhodnutí NS ČR ze dne 27.9.2023 č.j. 33 Cdo 1819/2023-133, které uzavřelo, že pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěryschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěryschopnosti pochybil, nemusí nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr řádně splácet. Pokud tedy např. spotřebitel úvěr nesplácí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěryschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnost smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Vztáhnuto na tento konkrétní případ je třeba uzavřít, že žalobce úvěryschopnost žalovaného posoudil řádně v mezích, které jsou mu českými právními předpisy dány, když vycházel z údajů, které mu samotným žalovaným byly sděleny s rovněž tak si žalovaného prověřoval ve veřejně dostupných rejstřících. Avšak i v případě, pokud by soud uzavřel, že úvěryschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobce řádně zjišťována, nemohla by sama tato skutečnost vést k tomu, aby soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná a žalovaného by tak stíhala pouze povinnost k úhradě jistiny poskytnutého úvěru, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný nebyl schopen úvěr řádně splácet, když výše splátky byla odvislá od výše čerpaného úvěru.

7. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud uzavřel, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena platně, když žalovaný v rámci uzavření smlouvy souhlasil jak s obsahem smlouvy, tak i všeobecnými obchodními podmínkami žalobce a zavázal se jemu poskytnutý úvěr splácet dle sjednaných smluvních podmínek. Dlužná částka v celkové výši [částka] sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], dále ze služby „[Anonymizováno] “ ve výši [částka] a dále ze smluvního úroku ve výši [částka], který byl mezi účastníky smluvně závazkového vztahu ve smlouvě sjednán, a to ve výši 0,88 % denně z nesplacené částky jistiny.

8. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Při posouzení výše náhrady nákladů řízení soud posuzoval to, zda je na místě aplikace ust. § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda je na místě přiznat v řízení úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení pouze v nižší sazbě, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobce domáhá úhrady dlužného úvěru, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem opakovaně, kdy jednotlivé návrhy se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru a za určité období tento nebyl zaplacen. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce [částka] (tři úkony právní služby po [částka] dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a/, d/ cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), třemi režijními paušály po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí [částka] a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.

10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..