Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky [částka], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ohledně úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, ohledně úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ohledně částky [částka] se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno Zástupce].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] distančním způsobem smlouvu o úvěru č. [hodnota] a poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve stanoveném datu splatnosti. Součástí smlouvy byl také sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byl žalovaný seznámen. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby, a to služby „[Anonymizováno] “ za poplatek [částka], informační SMS servis za poplatek [částka]. Na jistinu žalovaný uhradil celkem [částka]. Ke dni podání žaloby tak žalobkyni vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatku za službu „[Anonymizováno] “ [částka] a poplatku za službu informační SMS servis ve výši [částka]. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky neposoudil z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby jí soud tento nárok v části jistiny žalované částky přiznal jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně rovněž na základě uzavřené smlouvy požadovala smluvní pokutu, na níž žalobkyni vzniklo právo v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami ve výši 0,1 % denně. Tuto smluvní pokutu žalobkyně požadovala za prvních 90 dnů prodlení od [datum] do [datum] a kapitalizovala jí částkou [částka].
2. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání.
3. Z listin předložených k důkazů žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] formou komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] poté, co zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Maximální výše úvěru byla schválena ve výši [částka] a konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na [datum]. Úroková sazba ve smlouvě byla stanovena ve výši 0,866 % denně a RPSN činila 1 243,97 %. Splatnost první denní splátky byla stanovena na 30 den ode dne poskytnutí úvěru, tedy [datum] a poslední den trvání smlouvy a splatnosti úvěru byl stanoven na [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (smlouva o spotřebitelském úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky, informace pro spotřebitele, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, sazebník, doklad o identifikovaných příjmech žalovaného, výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Dne [datum] byla na účet žalovaného č. [č. účtu] ze strany žalobkyně poukázána částka [částka] (přehled bankovních transakcí zaplacených spotřebiteli). Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě před podáním žaloby s odůvodněním, že poskytnutý úvěr, který měl být vrácen nejpozději do [datum] nebyl ze strany žalovaného uhrazen a ke dni dopisu zbývá zaplatit částku [částka], kterou podle této výzvy měl žalovaný uhradit do 3 dnů na bankovní účet uvedený v dopisu (předžalobní výzva, podací lístek ze dne [datum]).
4. Soud vzal na základě učiněných zjištění za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. ř. 257/2016, Sb., o spotřebitelském úvěru.
5. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. V posuzované věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda se ve smlouvě ujednaná výše úroků nepříčí dobrým mravům. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že úrok za poskytnutý úvěr byl sjednán ve výši 0.866 % denně, což představuje úrok 316,09 % ročně.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.
10. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 22 Co 61/2022-40 a 19 Co 102/2022-61, kdy Městský soud označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Ujednání o nepřiměřené míře úroků se příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o.z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná.
11. Soud v daném případě úrok posuzoval také dle systému ČNB ARAD, kde v rozhodném období se úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácností pohybovaly od 10 % ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pohybovala v rozmezí 15 – 30 %. Ujednání o úroku ve výši 316,09 % ročně, tedy více než desetinásobek obvyklé úrokové sazby, tak je dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z.
12. Soud dále uzavřel, že i když žalobkyně v žalobě sjednaný úrok nepožadovala, není možné přistoupit ani k posouzení právního jednání žalobkyně jako neplatného pouze v části. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 102/2022-61, dospěl k závěru, že: „vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lzepředpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu § 576 o.z. včas (C. H. Beck, 2014, Občanský zákoník I. Obecná část § 1−654, 1. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat.“ Právní jednání, tedy smlouva o úvěru, je tak v souladu s ust. 588 o.z. ve spojení s 576 a 577 o.z. (argumentum a contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnu ani od skutečnosti, že žalobkyně smlouvy o spotřebitelském úvěru s obdobně vysokými úroky sjednává opakovaně, tedy jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jejími klienty jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, z čehož lze dovodit, že žalobkyně by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši [částka]. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil [částka]. Rozdíl mezi těmito částkami [částka] tak představuje jeho bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat, a to i s úrokem z prodlení, který byl žalobkyni přiznán dle § 1970 o.z. a to až od [datum], kdy nastala splatnost dluhu dle upomínky datované dne [datum]. V souladu s § 573 o.z. mohla být zásilka doručena žalovanému třetí pracovní den od odeslání, tedy nedříve [datum], třídenní lhůta k plnění stanovená v upomínce skončila [datum], splatnost tak nastala nejdříve [datum].
15. Ohledně nároku žalobkyně na úhradu dalších částek nad rámec nesplacené jistiny a požadavku žalobkyně na zaplacení úroku a úroku z prodlení, jak je specifikován ve výroku II. rozsudku byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené odůvodnění.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Neúspěch žalobkyně ve věci byl nepatrný, má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek [částka] a odměna za 3 úkony právní služby advokáta. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je plnění nepřesahující částku [částka], přiznal soud náhradu za právní zastoupení ve výši dle § 14b odst.1 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT) ve znění účinném od [datum] po [částka] za 3 úkony právní služby. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů 3x [částka] dle § 14b odst. 5 AT, 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka].