Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně úroku ve výši 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba]. (dále jen „původní věřitel“) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejíž součástí byl předpis splátek. Původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se za dobu poskytnutí úvěru do poslední řádné splátky zavázala uhradit celkem úrok v pevné výši [částka], paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku [částka] měla žalovaná uhradit ve 14měsíčních splátkách po [částka]. Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátku zaplatila [datum]. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo původnímu věřiteli právo na zaplacení dlužné částky, a to jistiny ve výši [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru [částka], úhrady za poskytnutí úvěru [částka], úhrady za administrativní činnost [částka] a úhrady za splátky v hotovosti ve výši [částka]. Na dlužnou pohledávku nebylo ze strany žalované nadále ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši [částka] od [datum] úrokem ve výši 8 % ročně. Dále vzniklo věřiteli z důvodu prodlení s úhradou splátek právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 12 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Po postoupení pohledávky žalovaná na úvěr nic neuhradila. Žalobkyně proto požadovala v žalobě neuhrazenou jistinu [částka], úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy [částka], úhradu za administrativní činnost [částka], úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši [částka], úroky vyčíslené od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do [datum] ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala úrok z úvěru ve výši 8 % z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání.
3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě tak, že původní věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost žalované úvěr splácet, zejména podle informací žalované, která uvedla výši svých měsíčních příjmů. Tyto příjmy si původní věřitel ověřil z pracovní smlouvy, dodatku k pracovní smlouvě, výplatních pásek a výpisů z bankovního účtu. S ohledem na informace uvedené žalovanou, které si původní věřitel ověřil, a s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl původní věřitel k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr v měsíčních splátkách [částka] je dostatečná. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že žalovaná v období od [datum] do [datum] na úvěr plnila a celkem uhradila částku [částka].
4. Z listin předložených k důkazu žalobkyní soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru poté, co prověřil schopnost žalované úvěr splácet z tvrzení žalované uvedených v žádosti o úvěr, pracovní smlouvy, dodatku k pracovní smlouvě a výpisu z účtu žalované. Ve smlouvě o úvěru č. [hodnota] se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] jako neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou ve výši [částka]. Kromě poskytnuté jistiny a úroku se žalovaná zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši [částka], to vše v celkové výši [částka], z čehož celkové náklady úvěru činily [částka], ve 14 splátkách po [částka], když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Zápůjční úroková sazba v případě splatnosti úvěru do 14 měsíců činila 8 % a RPSN 272,44 %. Pro případ, že by dlužník nezaplatil jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, byl povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,01 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou bylo možno dlužníkovi uložit smluvní pokutu v max. výši [částka]. Ke smlouvě byl jako příloha č. [hodnota] připojen předpis splátek (smlouva o úvěru, předpis splátek). Žalovaná v období od [datum] do [datum] na úvěr uhradila celkem [částka] v nepravidelných splátkách, které většinou nedosahovaly výše sjednaných splátek (transakční historie). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum] a tato skutečnost byla žalobkyni oznámena dopisem ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení postoupení pohledávky). Žalobkyně zaslala žalované dopisem ze dne [datum] předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzvala k úhradě částky celkem [částka] do [datum] (předžalobní výzva, podací arch).
5. Soud vzal na základě učiněných zjištění za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. ř. 257/2016, Sb., o spotřebitelském úvěru.
6. Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované splácet sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Smlouvu o spotřebitelském úvěru však nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).
8. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
9. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
10. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná dne [datum] uzavřela se žalobkyní, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní ke svému tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, tedy že řádně a s odbornou péčí posoudila její žádost o úvěr a ověřila informace a údaje, které sama žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Údaje jsou pokud jde o výši pravidelných měsíčních výdajů žalované na půjčky a na bydlení nevěrohodné a neodpovídají skutečnosti. Lustrací žalované v databázi zdejšího soudu soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši [částka], kterou řádně nesplácela, dne 20 4. 2023 smlouvu o úvěru ve výši [částka] a dne [datum] jí byl poskytnut úvěr s limitem do [částka]. Lze proto uzavřít, že posouzení proběhlo pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána.
11. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva ze dne [datum] je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi stranami nevznikla platná smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, byly by obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.
12. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalobkyně sama v doplnění uvedla, že žalovaná uhradila celkovou částku [částka]. Z poskytnuté částky tak zbývá uhradit [částka].
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila., tedy na zaplacení částky [částka], .kterou je žalovaná povinna žalobkyni vydat.
15. Ohledně všech ostatních nároků byla žaloba z výše uvedených důvodů jako nedůvodná zamítnuta.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Každý z účastníků měl ve věci úspěch částečný, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.