Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně a úroku ve výši 21,39 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], ohledně kapitalizovaného úroku ve výši [částka], ohledně zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ohledně úroku ve výši 21,69 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „původní věřitel“) dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První smlouva č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum]. Původní věřitel prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet a poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] tvořeným kapitalizovanými úroky za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] s úrokovou sazbou 21,39 % ročně a poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši [částka]. Celkovou částku měl žalovaný zaplatit ve 24měsíčních splátkách po [částka]. Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku zaplatil dne [datum]. Celkem žalovaný na svůj dluh uhradil [částka]. Žalobkyně, které byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne [datum], se tak na žalovaném domáhala dlužné jistiny ve výši [částka], dlužné části poplatku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení, který za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovala částkou [částka], úroku ve výši 21,39 % ročně, který za období od [datum] do [datum] kapitalizovala částkou [částka]. Žalovaný dále uzavřel s původním věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne [datum]. Původní věřitel po posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] s úrokovou sazbou 21,69 % ročně a poplatek za zpracování zápůjčky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal celkovou částku zaplatit ve 24měsíčních splátkách po [částka] a poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný ani v tomto případě řádně své povinnosti neplnil a splátky nesplácel a poslední platbu uhradil [datum]. Za celou dobu tak žalovaný na tento úvěr uhradil [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně se tak domáhala na žalovaném dlužné jistiny ve výši [částka], dlužné částky poplatku ve výši [částka], dále úroku z prodlení, který za období od [datum] do [datum] kapitalizovala částkou [částka], úroku ve výši 21,69 % ročně, který za období od [datum] do [datum] kapitalizovala částkou [částka].
2. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání.
3. Z listin předložených k důkazů žalobkyní soud zjistil, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Poté, co hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, poskytla tato společnost žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet spolu s poplatkem ve výši [částka], který byl tvořen úrokem ve výši [částka] s úrokovou sazbou 69 % ročně, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka], to vše v 24měsíčních splátkách po [částka] (zákaznická karta, smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaný na úvěr zaplatil v období od [datum] do [datum] celkem [částka] (tabulka umoření). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a na základě této smlouvy poté, co posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tento úvěr splácet spolu s poplatkem ve výši [částka], který byl tvořen úrokem ve výši [částka] s úrokovou sazbou 56,2 % ročně a poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru [částka] ve 24měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný splátky úvěr platil v období od [datum] do [datum], kdy byla uhrazena poslední splátka úvěru a celkem tak zaplatil [částka] (zákaznická karta, smlouva o spotřebitelském úvěru, tabulka umoření). Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem z [datum], kterým byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě částky [částka] do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne [datum]. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky, doklad o odeslání, předžalobní výzva, doklad o odeslání).
4. Soud vzal na základě učiněných zjištění za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. ř. 257/2016, Sb., o spotřebitelském úvěru.
5. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. V posuzované věci se soud se zabýval otázkou, zda se ve smlouvách ujednaná výše úroků nepříčí dobrým mravům. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že úrok za poskytnutý úvěr byl ve sjednán výši 69 % ročně, u smlouvy č. [hodnota] činil úrok 56,2 % ročně.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.
10. Soud v daném případě úrok posuzoval také dle systému ČNB ARAD, kde v rozhodném období se úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácností pohybovaly od 10 % ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pohybovala v rozmezí 15 – 30 %. Ujednání o úroku ve výši 69 % resp. 56,2 % ročně značně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou při poskytování úvěrů bankovnímu institucemi a je dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z.
11. Soud dále uzavřel, že i když žalobkyně úrok požadovala v případě obou smluv úrok nižší a dokonce tvrdila, že byl úrok takto sjednán ve smlouvách, není možné přistoupit ani k posouzení právního jednání původního věřitele jako neplatného pouze v části. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 102/2022-61, dospěl k závěru, že: „vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu § 576 o.z. včas (C. H. Beck, 2014, Občanský zákoník I. Obecná část § 1−654, 1. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat.“ Právní jednání, tedy smlouva o úvěru, je tak v souladu s ust. 588 o.z. ve spojení s 576 a 577 o.z. (argumentum a contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnu ani od skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jejími klienti jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru č.[hodnota] jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení toho, oč se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil. Žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši [částka]. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný na tento úvěr zaplatil [částka], tedy víc, než kolik mu bylo poskytnuto. Z této smlouvy tak žalovanému žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, a proto soud všechny nároky žalobkyně z této smlouvy posoudil jako nedůvodné, žalobu v tomto rozsahu zamítl.
14. Podle úvěrové smlouvy č. [hodnota] byla žalovanému poskytnuta částka [částka] a žalovaný zaplatil [částka]. Vzniklo tak na jeho straně bezdůvodné obohacení ve výši [částka], které je povinen žalobkyni vydat, a to i s úrokem z prodlení, který byl žalobkyni přiznán v zákonné výši platné ke dni vniku prodlení 12,75. Úrok z prodlení byl přiznán od [datum]. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný zároveň byl vyzván k úhradě částky [částka] do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne [datum]. Dle zákonné domněnky doručení uvedené v § 573 o.z. došla zásilka žalovanému 3. pracovní den, tedy [datum], desetidenní lhůta k plnění skončila dnem [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení.
15. Ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení dalších částek dle této smlouvy o úvěru včetně úroku a části úroku z prodlení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť uvedené nároky vyplývají ze smlouvy, kterou soud hodnotil jako absolutně neplatnou.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze zčásti, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.