19 C 97/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalované a všem osobám, které s ní nemovitost užívají, vyklidit nemovitost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku (dále také „předmětná nemovitost“) a předat ji žalobkyni. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že je na základě smlouvy o převodu nemovitosti z roku [Anonymizováno] výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti a žalovaná zde se souhlasem žalobkyně dlouhodobě užívala byt v 1. patře, jakož i další části nemovitosti. V přilehlých prostorech, které jsou součástí nemovitosti, měla žalovaná vybavení pro kadeřnictví. Žalobkyně je matka žalované, vztahy mezi účastnicemi řízení jsou po delší čas velmi špatné. Žalovaná předmětnou nemovitost obývá bez toho, že by žalobkyni hradila jakoukoli úhradu za toto užívání, žalobkyně tak hradí daň z nemovitosti, pojištění, služby, doplácela za žalovanou i nedoplatek za plyn, vodné, popelnice atd. I když se žalobkyně pokoušela s žalovanou vycházet v dobrém, situace se časem zhoršovala, pobyt žalované v nemovitosti spory eskaluje a žalobkyně tak přistoupila k odvolání souhlasu s užíváním nemovitosti žalovanou. Zároveň žalovanou vyzvala, aby nemovitost vyklidila do [datum], což však žalovaná neučinila. Žalobkyně musí od žalované strpět nejhorší slovní urážky a výhrůžky a další schválnosti. Žalovaná řádně nepracuje, nedbá na svůj dobrý život, projevuje se tak, jako by měla problémy s alkoholem. Žalovaná nenavrhla, že by žalobkyni cokoli uhradila za své předchozí bezplatné užívání nemovitosti, ani nenavrhla, že by hradila tržní nájemné do budoucnu, nebo že by přednesla nějaký jiný pro věc přínosný návrh. Žalovaná v nemovitosti působí i další škody, např. způsobila vysoký nedoplatek za vodné. Žalobkyně tak nevidí jiné řešení než vyklidit žalovanou z nemovitosti. Za tím účelem vyzvala žalobkyně žalovanou předžalobní výzvou k vyklizení nemovitosti, žalovaná však reagovala záporně s tím, že v domě žije 30 let, má zdravotní problémy způsobené svým bratrem, synem žalobkyně. Žalobkyně nabízela žalované pomoc s úhradou prvních tří nájmů v novém nájemním bydlení. Na to žalovaná nereagovala. Dopisem ze dne [datum] sdělila žalovaná žalobkyni, že jí svědčí věcné právo osobního užívání nemovitosti a nemovitost vyklidí, pokud jí bude uhrazena kompenzace ve výši [částka].

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Podáním ze dne [datum] namítla vydržení práva věcného břemene (služebnost bytu) žalovanou, neboť v bytě v 1 nadzemním podlaží nemovitosti bydlí od roku [Anonymizováno], tedy od svých 7 let, kdy tam bydlela se svými prarodiči (manžely [jméno FO]), kteří se starali o její výchovu. Prarodiče, tehdejší vlastníci nemovitosti, žalovanou až do své smrti opakovaně ujišťovali, že v domě může bydlet celý svůj život, pokud bude chtít. Na této skutečnosti nezměnil nic ani převod nemovitosti na žalobkyni v roce [Anonymizováno], když vedle darovací smlouvy pro žalobkyni bylo zároveň zřízeno věcné břemeno užívání ve prospěch manželů [jméno FO]. Ti i nadále žalovanou vychovávali. Podle žalované k vydržení práva slouží i domnělý právní titul. Žalovaná dále poukázala na institut mimořádného vydržení, neboť po dobu více než 45 let je v dobré víře ve řízení věcného břemene pro její osobu a jsou splněny veškeré podmínky pro mimořádné vydržení věcného břemene v její prospěch. Nemovitost tedy neužívá bez právního důvodu.

3. Žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum]. Uvedla, že žalovaná neměla ani ze strany žalobkyně, ani ze strany jejích rodičů souhlas s užíváním nemovitosti zdarma po celý svůj život. Právní předchůdci žalobkyně, její rodiče, měli za to, že žalovaná může v nemovitosti bydlet než se osamostatní – dostuduje, nebo se vdá. Ani žalobkyně s žalovanou neuzavřela žádnou dohodu směřující k dlouhodobému bydlení zdarma. Žalobkyně připustila, že žalovaná od svých 7 let bydlela v nemovitosti se svými prarodiči, kteří žalobkyni s péčí o žalovanou pomáhali, když žalobkyně tehdy se svým manželem, otcem žalované, se odstěhovala do [Anonymizováno], zatímco žalovaná projevila vůli zůstat v Česku u prarodičů, neboť se jí v zahraničí stýskalo po Čechách, prarodičích a ve škole jí to moc nešlo, neboť tam psali cyrilicí. I přes pobyt v zahraničí byl vztah žalobkyně a jejích rodičů dobrý. Když se otec žalobkyně, [jméno FO], rozhodl rozdělit rodinný majetek, navrhovala žalobkyně, aby předmětná nemovitost byla převedena na žalovanou, neboť v té době bylo žalované 17 let. Rodiče žalobkyně to rezolutně odmítli a ve prospěch žalované nebylo pro případ darování nemovitosti žalobkyni ani zřízeno věcné břemeno užívání, jak bylo zřízeno ve prospěch prarodičů. Již ke dni sepisu darovací smlouvy na žalobkyni [datum] tak žalovaná věděla, že její dlouhodobý (doživotní) pobyt v domě není žádoucí. Po smrti [jméno FO] v roce 1991 zůstala žalovaná v domě s babičkou [jméno FO], která zemřela v roce 2017. Žalovaná byla na babičku drzá, celkově nevděčná, čehož byli svědky nejen rodina, ale i známí. Kromě verbálních útoků došlo ze strany žalované vůči [jméno FO] i žalobkyni k několika fyzickým napadením, když spouštěčem byl zejména alkohol. [jméno FO] si přála, aby se žalovaná odstěhovala, k čemuž mělo dojít v roce 1999, kdy se žalovaná vdala za [jméno FO] [Anonymizováno], který zakoupil rodinný dům v [adresa]. K přestěhování žalované však nedošlo, manželství bylo rozvedeno. Žalovaná se nestarala ani o své tři děti narozené z manželství, o které nakonec pečoval jejich otec a žalobkyně. Přes excesy žalované situaci [jméno FO] ani žalobkyně neřešily, neboť žalovaná vyhrožovala sebevraždou. [jméno FO] poskytla žalované rovněž finanční prostředky na pozemek v [jméno FO] za účelem postavení domu a odstěhování se, žalovaná však ani tomu nevyhověla. Po smrti [jméno FO] v roce 2017 byla žalovaná opětovně ze strany žalobkyně vyzývána k odstěhování. Podle žalobkyně nemohlo na žalovanou přejít právo užívání domu vydržením, neboť se zřetelem ke všem okolnostem nemohla být v dobré víře, že jí toto právo náleží. Držba věcného břemene – služebnosti užívání bytu žalovanou nebyla vůbec zamýšlena předchozími vlastníky ani žalobkyní.

4. Ve svém podání ze dne [datum] doplnila na základě výzvy soudu žalobkyně svá tvrzení tak, že žalovaná byla k vyklizení nemovitosti vyzývána opakovaně, a to již babičkou [jméno FO] i žalobkyní. Konkrétně byla žalovaná vyzvána k vyklizení nemovitosti v létě [Anonymizováno] a po smrti [jméno FO] v roce [Anonymizováno] žalobkyně žalovanou k vyklizení opět několikrát vyzývala. Tyto výzvy však nebyly do roku 2023 písemné, neboť žalovaná je dcerou žalobkyně, která doufala, že se věc vyřeší v rámci rodiny. Opakovaně tak žalovaná byla vyzývána k vyklizení nemovitosti v průběhu let 2014-2023, těmto ústním výzvám byly přítomny i další osoby, které žalobkyně navrhla jako svědky k prokázání tohoto tvrzení. V roce 2013 žalobkyně žalované nabídla, že by se mohla přestěhovat do bytu, který patřil žalobkyni a jejímu manželovi, na adrese [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[adresa], s tím, že by zpočátku hradila jen náklady za služby, pokud by začala normálně fungovat a řešit svůj problém s alkoholem. Obdobná nabídka byla žalované dána také v roce 2017, žalovaná tyto nabídky odmítla. Rodiče žalované opakovaně nabízeli žalované, že když vyklidí předmětnou nemovitost, seženou jí nájemní bydlení a zpočátku za ní budou hradit nájemné. Ani této nabídky žalovaná nevyužila. Podle žalobkyně jednání žalované není možné považovat za poctivé, když při svém jednání nebrala žádné ohledy na zájmy žalobkyně, v nemovitosti se zdržuje proti její vůli a navzdory tomu, že byla několikrát ze strany žalobkyně vyzývána k odstěhování.

5. Na výzvu soudu žalovaná podáním ze dne [datum] doplnila svá tvrzení tak, že rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] byla svěřena do péče svých prarodičů. Prarodiče jí o jejím právu užívat nemovitost informovali osobně a ústně vícekrát koncem 70. let a v průběhu 80. let. Stávalo se to v okamžiku, kdy žalovaná projevila před prarodiči obavu o svou budoucnost, a to zejména v období puberty. Žalovaná si nedokázala vzpomenout, zda těmto ujištěním byla přítomna nějaká třetí osoba. Na skutečnosti, že žalovaná získala právo nemovitost užívat, nic nezměnila ani darovací smlouva, kterou bylo zřízeno současně věcné břemeno užívání ve prospěch manželů [jméno FO]. Žalovaná znovu namítla vydržení svého práva, a to i formou mimořádněho vydržení. Žalovaná dále uvedla, že si není vědoma žádné výzvy ze strany žalobkyně k hrazení nákladů spojených s údržbou, či užíváním nemovitosti. Žalovaná hradila jen spotřebovanou elektřinu, která je vedena na její osobu. [jméno FO] a plyn jsou psané na žalobkyni, od níž neeviduje žádnou výzvu k úhradě jakékoliv částky. Drobné opravy a údržbu žalovaná prováděla na své náklady.

6. Na základě shodných tvrzení účastnic a provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota], pro k. ú. [adresa], obec [adresa], jako výlučný vlastník pozemků parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], rod. dům, a pozemku parc. č. [hodnota], a to na základě smlouvy o převodu nemovitosti ze dne [datum]. Touto smlouvou, která byla sepsána formou notářského zápisu, bylo zároveň zřízeno věcné břemeno k užívání pro dárce [jméno FO] a [jméno FO] k zajištění jejich doživotního bezplatného a nedílného spoluužívání uvedené nemovitosti v rozsahu bytové jednotky v přízemí rodinného domu o velikosti 2+1 s příslušenstvím, garáže, veškerých chodeb, schodiště, WC, půdy, sklepa, pozemků, venkovních úprav, porostů, studny a oplocení (výpis z katastru nemovitostí, notářský zápis z [datum], č.j. [spisová značka], [spisová značka]). Žalovaná byla svěřena do péče prarodičů, manželů [jméno FO], rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], č.j. Nc [Anonymizováno] /[Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum]. Při ústním jednání z tohoto dne byl proveden výslech [jméno FO], který uvedl, že nezletilou žalovanou mají v péči delší dobu. Původně byla s rodiči v Jugoslávii a začala tam chodit i do školy, ale učila se špatně, protože neovládala jazyk. Naléhala na rodiče, že by se chtěla vrátit do [Anonymizováno]. Rodiče souhlasili a nezletilá tedy žila u prarodičů, kde byla zvyklá a líbilo se jí tam. Od roku 1981 měla žalovanou v péči praktická lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem v [Anonymizováno] (protokol z ústního jednání dne [datum], potvrzení dětské lékařky). Skutečnost, proč se žalovaná vrátila z [Anonymizováno] zpět do České republiky, potvrdila i svědkyně [Jméno žalobkyně], sestra žalované a dcera žalobkyně, podle níž se mluvilo o tom, že to žalované v 1. třídě v [Anonymizováno] nešlo. Tuto skutečnost potvrdila i žalobkyně ve své účastnické výpovědi, když uvedla, že žalovaná byla v Jugoslávii zařazena do 1. třídy, kde se psalo azbukou, i když se žalobkyně snažila o její přeřazení do jiné třídy, nepodařilo se to. To vedlo k tomu, že se nakonec rozhodli žalovanou poslat zpět do Čech k prarodičům. Z výpovědi žalobkyně a svědka [jméno FO] Kapetanoviče soud také zjistil, že v roce 1989, když se žalobkyně vrátila do Čech, neboť prarodiče na ní chtěli převést předmětnou nemovitost, žalobkyně navrhovala, aby nemovitost byla převedena na žalovanou. Otec žalobkyně toto rezolutně odmítl s tím, že s žalovanou neměl dobré vztahy a poznal její povahové rysy. V době návratu do Čech žalobkyně a její manžel nabízeli žalované, že by mohla bydlet s nimi, což žalovaná odmítla (výpověď žalobkyně). Po smrti [jméno FO] vyzývala žalovanou k vyklizení nemovitosti a koupila žalované pozemek v [jméno FO], kde si žalovaná měla postavit dům. Tuto skutečnost a to, že [jméno FO] žádala žalovanou, aby se z domu odstěhovala, potvrdily ve svých výpovědích svědci [Jméno žalobkyně], [jméno FO] i [jméno FO], sourozenci žalované (výpovědi svědků). Rovněž žalobkyně vyzývala žalovanou k vyklizení nemovitosti např. v roce 2007, kdy hádce mezi žalovanou a [jméno FO] kromě žalobkyně a syna [jméno FO] Kapetanoviče byli přítomni rovněž [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kteří tuto skutečnost ve výpovědi rovněž potvrdili. Skutečnost, že [jméno FO] vyzývala žalovanou, aby dům opustila, potvrdil i syn žalované [jméno FO] (výpovědi svědků). Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k vyklizení nemovitosti, na což žalovaná reagovala dopisem z [datum]. V dopisu argumentovala tím, že v nemovitosti žije prakticky celý život, prarodiče jí sdělili, že jí umožní bydlet v nemovitosti až do její smrti, pokud bude chtít. Žalovaná tak dle svého názoru má právo věcného břemene osobního užívání nemovitosti v rozsahu, v jakém nemovitost užívá po dobu více než 30 let. Na tento dopis reagovala žalobkyně dne [datum], odmítla možnost vydržení užívání nemovitosti žalovanou a trvala na vyklizení nemovitosti. Právní zástupce žalované dopisem ze dne [datum] sdělil právnímu zástupci žalobkyně, že žalovaná je ochotna předmětnou nemovitost opustit, pokud jí bude vyplacena kompenzace [částka] (korespondence mezi účastníky).

7. Soud ve věci provedl dokazování ještě listinami týkajícími se úpravy poměrů k dětem žalované, z těchto listin však pro toto řízení nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Další důkazy soud neprováděl a ze strany účastníků to ani nebylo navrhováno.

8. Soud všechny provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Vzal za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem předmětné nemovitosti, jejíž část užívá dlouhodobě žalovaná, a to nejméně od roku 1979, aniž se by se podílela na většině úhrad spojených s užíváním této nemovitosti, když kromě elektřiny, kterou má napsanou na sebe, neplatí dodávky vody, plynu, odvoz odpadu, nepodílí se na platbách za daň z nemovitosti, ani na úhradě nákladů spojených s údržbou nemovitosti (např. výměna oken v celém domě). I když žalovaná tvrdila, že jí vzniklo právo doživotního užívání nemovitosti vydržením věcného břemene užívání, neboť jí prarodiče ujišťovali o tom, že má právo v nemovitosti bydlet, soud nevzal tuto skutečnost za prokázanou. Případný vznik věcného břemene vydržením posuzoval soud v souladu s ust. § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanských zákoník (dále jen „o. z.“) podle zák. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.), když podle tvrzení žalované mělo věcné břemeno vzniknout na základě užívání nemovitosti za účinnosti obč. zák.

9. Podle § 151 n) odst. 1 obč. zák. věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. Podle odst. 2 téhož ustanovení věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.

10. Podle § 151 o) odst. 1 obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušeného orgánu, nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ust. § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

11. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc, nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

12. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li jí nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitosti, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

13. Z ustálené rozhodovací praxe soudu všech stupňů vyplývá, že k vydržení může dojít i na základě domnělého právního titulu.

14. Nejvyšší soud ve svém rozhodovací praxi (např. rozsudek ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 C do 1843/2020) konstatoval: „Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostech v dobré víře, či nikoliv, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc, nebo právo patří. [adresa] víra, která je dána „se zřetelem ke všem okolnostem“, zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří, anebo, že je subjektem práva, jehož obsah vykonává.“

15. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 C do 1398/2000 se: „Dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus). Posouzení, je-li držitel v dobré víře, či nikoliv, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka.“

16. I když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná předmětnou nemovitost užívala od roku 1979 a splnila tak předpoklad držby po dobu 10 let dle § 134 odst. 1 obč. zák., má soud za to, že nebyla splněna podmínka titulu, který by žalovanou k vydržení práva užívání nemovitosti opravňoval. Žalované se v průběhu řízení nepodařilo prokázat ani domnělý právní titul, na jehož základě, by byla oprávněna nemovitost užívat. Žalované v době, kdy nemovitost její prarodiče převedli na žalobkyni, bylo 17 let, stalo se tak tedy v době, kdy již byla schopna vnímat a chápat skutečnost, že při uzavření darovací smlouvy bylo pro prarodiče zřízeno právo doživotního užívání nemovitosti, zatímco pro ni takové právo zřízeno nebylo. Žádným způsobem žalovaná v řízení neprokázala, ani své tvrzení o tom, že jí prarodiče ujišťovali, že může nemovitost doživotně užívat. Soud tak dospěl k závěru, že k vydržení práva na straně žalované nedošlo.

17. Dále se soud zabýval námitkou žalované, že u ní došlo k mimořádnému vydržení ve smyslu ust. § 1095 o. z.

18. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

19. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve, než uplynutím 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a 5 let, jde-li o věc nemovitou.

20. I zde soud uvádí, že žalovaná splnila podmínku užívání nemovitosti po dobu dvojnásobně dlouhou, než by bylo jinak zapotřebí. Žalovaná poukazovala zejména na to, že pro mimořádné vydržení postačí jednak uplynutí doby, jednak skutečnost, že žalované nebyl prokázán nepoctivý úmysl.

21. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újmu“; jde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně, nebo že se v ní vloudit potajmu, nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (rozsudek NS ČR z 31. 5. 2022, 22 C do 1686/2021).

22. I když se soud zabýval otázkou, zda u žalované byl či nebyl prokázán nepoctivý úmysl, není tato otázka pro rozhodnutí věci klíčovou, neboť v průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla opakovaně k vyklizení nemovitosti vyzývána, a to již svojí babičkou [jméno FO] a také žalobkyní. Jednoznačně byla taková výzva prokázána v roce 2007, což bylo v řízení prokázáno výpovědí celé řady svědků. Žalobkyně i sourozenci žalované rovněž vypověděli, že k takovým výzvám docházelo opakovaně. V řízení bylo svědeckými výpověďmi rovněž prokázáno, že žalované za účelem vyklizení nemovitosti byly poskytovány i nabídky náhrady (finanční prostředky poskytnuté [jméno FO] na zakoupení pozemku ke stavbě rodinného domu, nabídka žalobkyně a jejího manžela, aby žalovaná užívala byt v jejich vlastnictví).

23. Z uvedených důvodů je zřejmé, že nebyla splněna podmínka mimořádného vydržení stanovená v § 3066 o. z., když podle tohoto ustanovení lhůta pro mimořádné vydržení uplynula až ke dni [datum]. V řízení bylo prokázáno, že v době před tímto datem byla žalovaná mnohokrát k vyklizení vyzývána, nemohla tedy být ža do [datum] v dobré víře, že jí právo užívání nemovitosti náleží.

24. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a vyzval žalovanou k vyklizení nemovitosti a jejímu předání žalobkyni spolu se všemi osobami, které s žalovanou v domě bydlí.

25. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek [částka] a dále právo na náhradu nákladů spojených s právním zastoupením, a to za úkony advokáta dle § 7 a 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Sazba odměny je dána z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu [částka] do [datum] (sazba [částka]) a z tarifní hodnoty [částka] od [datum] (sazba [částka]). Zástupci žalobkyně vznikl nárok na odměnu za 8 úkonů po [částka] vykonaných do [datum] (převzetí věci, výzva k vyklizení, reakce na dopis práv. zást. žalované, předžalobní výzva, sepis žaloby, reakce na podání žalované, 2x účast na ústním jednání), dále mu vznikl nárok na odměnu za 3 úkony po [částka] za účast na třech ústních jednáních v roce 2025. Zástupci žalobkyně dále náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 8 úkonů v roce 2024 po [částka] a 3 úkony v roce 2025 po [částka], celkem odměna a hotové výdaje činí [částka]. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH 21 %, která činí [částka]. Celkem tak náklady řízení činí [částka].

27. Pokud se žalobkyně domáhala náhrady nákladů za dva úkony advokáta spočívající v doplnění tvrzení a důkazů, nepovažuje soud tento nárok za důvodný, když tvrzení a návrhy důkazů k jejich prokázání mají být ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. součástí žaloby.