Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky [částka] spolu s- úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka],- kapitalizovaným úrokem ve výši [částka],- náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka],se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum], se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba]. smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejíž přílohou je Předpis splátek. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný hotovost ve výši [částka], jejíž převzetí potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit příslušenství ve výši [částka], celkem se tak zavázal zaplatit částku [částka], a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Splatnost závazku připadla na [datum]. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle vyplněné Žádosti o úvěr. Žalovaný sjednanou částku nehradil řádně a včas, do sjednané doby splatnosti svůj závazek nesplatit, když uhradil částku [částka], která odpovídá 3 splátkám. Na jistinu úvěru byla alokována částka 4 615,80 na příslušenství pak částka [částka]. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovavým postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na ústní jednání dne [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z účasti omluvila, o odročení nežádala, souhlasila s projednáním v nepřítomnosti. Pro absenci žalobkyně soud nemohl vydat rozsudek pro zmeškání, a tedy věc projednal v běžném režimu, za nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.).
4. Soud provedl všechny listinné důkazy, založené žalobkyní, a učinil z nich zejména následující skutková zjištění.
5. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba]. jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s výší úvěru [částka], kdy žalovaný se zavázal dále zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka], tj. celkem se zavázal zaplatit částku [částka] ve 14měsíčních splátkách po [částka]. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti (smlouva o úvěru). Žalovaný uhradil ve prospěch úvěru částku [částka] (tvrzení žalobkyně).
6. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti, pak z Žádosti o úvěru a Formuláře pro standartní informace o spotř. úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně eviduje ke dni uzavření úvěrové smlouvy, že žalovaný je svobodný, bezdětný, je zaměstnán s příjmem asi [částka], bydlí v nájemním bytě, výdaje [částka] (Žádost o úvěru a Formulář pro standartní informace o spotř. úvěru).
7. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (oznámení postoupení pohledávky ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávky). Za účelem upomenutí žalovaného o úhradu dlužné částky byl dne [datum] žalovanému zaslán dopis, ve dnech 5. 3 a 15. 3. byl učiněn telefonický hovor a dne [datum] proběhla osobní návštěva u žalovaného (Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum], dopis ze dne [datum]). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění dopisem ze dne [datum] (výzva před podáním žaloby ze dne [datum]).
8. Soud tak měl v prvé řadě za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), na jejímž základě byl dne [datum] poskytnut žalovanému částku [částka].
9. Žalobkyně nicméně nepředložila a zejména neoznačila dostatečné důkazy (tedy neunesla důkazní břemeno) ke svému tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy). Z provedených důkazů nevyplývá, jakým způsobem žalobkyně získala údaje, uvedené v listině „Posouzení úvěruschopnosti žadatele“, a pokud je snad měla získat toliko z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr, jakým způsobem je ověřovala. To se týká především údajů o výdajích žalovaného, popř. jeho domácnosti. Konkrétní údaje konkrétního dlužníka tedy nebyly věřitelem zjištěny a ověřeny řádně a žalobkyně tedy řádně neprověřila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (resp. žalobkyně toto řádné prověření v řízení neprokázala). Dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18 v takovém případě nezbývá, než ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy) vyložit eurokonformním způsobem, tedy tak, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná absolutně (a nikoli pouze relativně, jak zněl text zákona).
10. Předmětný nedostatek měla žalobkyně možnost napravit, pokud by se dostavila na ústní jednání dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nebylo možné dát jí příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohlo jí být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečností shora uvedených. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. S ohledem na výše uvedené soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěrů, po odečtení všech dosavadních plateb, vztahujících se ke smlouvě. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši jistiny [částka] na které žalovaný uhradil [částka], a proto mu byla uložena povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve výši [částka] (výrok I.)
13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jelikož žalovaný se k jednání nedostavil nemohl soud zkoumat jeho možnosti a proto určil pariční lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
14. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z této smlouvy. Žaloba byla proto zamítnuta též co do smluvních poplatků, smluvních pokut, smluvních nákladů na vymáhání a smluvních úroků kapitalizovaných i nekapitalizovaných. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu občanského zákoníku. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec holé nesplacené jistiny (výrok II).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, kdy poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je stejný.