27 C 101/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 27 360 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], IČO: [IČO] a žalovaným došlo dne 4. 7. 2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Právní předchůdce žalobkyně posuzoval před uzavřením Smlouvy s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové a osobní poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 4. 7. 2021 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Při uzavření Smlouvy žalovaný uzavřel doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázal zaplatit poplatek ve výši 360 Kč. Žalovaný se celkovou částku zavázal uhradit v 60týdenních splátkách po 456 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na 11. 7. 2021 a poslední splátka byla stanovena na 28. 8. 2022. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena ke dni 28. 8. 2022, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč ode dne 29. 8. 2022 až do zaplacení dále úrokem ve výši 21,69 % ročně, jak je sjednáno ve Smlouvě. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy byla včetně příslušenství, a se všemi právy s ní spojenými, ze strany Právní předchůdkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 1. 6. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 32 360 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 360 Kč. Součástí částky 32 360 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně neuplatňuje. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 27 360 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 12 360 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 2 503,39 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 731,25 Kč, úroků ve výši 21,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši 2 503,39 Kč je úrokem ve výši 21,69 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 29. 8. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do 1. 6. 2023. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 731,25 Kč je zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 29. 8. 2022 do 1. 6. 2023. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dluh uhrazen nebyl.

2. Žalobkyně podáním ze dne 21. 3. 2025 vzala svou žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku od 29. 8. 2022 do 1. 6. 2023 ve výši 518,48 Kč, úroků ve výši 6,69 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. S ohledem na tento dispozitivní úkon žalobkyně soud řízení v této části zastavil dle § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. (výrok I.).

3. Žalobkyně dále podáním ze dne 21. 3. 2025 doplnila své žalobní tvrzení, kdy uvedla, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzoval s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet, což dokládala Zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 7. 2021, ze které plyne, že byla řádně zjištěna majetková situace žalovaného pracovní smlouvou. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou jako [Anonymizováno] u zaměstnavatele [právnická osoba], kde je jeho čistý příjem 14 195 Kč, který byl ověřen na základě výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjmy jsou složené z výdajů na bydlení ve výši 6 000 Kč, což bylo ověřeno nájemní smlouvou, osobní údaje žalovaného byly dle jeho sdělení ve výši 3 000 Kč měsíčně a další splátky úvěrů či zápůjček v celkové výši 300 Kč. Celkové běžné měsíční výdaje žalovaného tak byly ve výši 9 300 Kč a příjem použitelný na splátky tedy ve výši 4 895 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. K jednání konaném dne 14. 5. 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, a soud tak věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř).

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 7. 2021 včetně [Anonymizováno] byla mezi společností [právnická osoba], IČO: [IČO], jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázala za tento spotřebitelský úvěr zaplatit úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a dále poplatek za pojištění [Anonymizováno] ve výši 360 Kč. Celková částka, kterou měl klient zaplatit činila 27 360 Kč a částka měla být uhrazena v 60týdenních splátkách ve výši 456 Kč, která byla splatná vždy ke konci splátkového období. Zápůjční úroková sazba činila 32,15 % a RPSN činila 215,01 %.

8. Z Karty zákazníka ze dne 4. 7. 2021- Žádosti o spotřebitelský úvěr plyne, že žadatel uvedl, že bydlí v nájemním bytě od [datum], a to s [Anonymizováno], s dalšími rodinnými příslušníky a má [Anonymizováno]. Žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek se smlouvou na dobu určitou na pracovní pozici [Anonymizováno] u společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], sídlem [adresa], a to od 25. 3. 2021. Čistý příjem ze zaměstnání má žadatel ve výši 14 195 Kč měsíčně, jeho výdaji jsou 6 000 Kč za bydlení, 3 000 Kč za osobní výdaje a 300 Kč za splátku úvěru. Žadatel uvedl, že již má úvěr u společnosti [Anonymizováno] ve výši 10 000 Kč, na který měsíčně splácí 300 Kč. Výdaje žadatele tak činí 9 300 Kč měsíčně. Uvedený zdroj ověření je uveden výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou.

9. Ze Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 4. 7. 2021 plyne, že žalovaný uzavřel pojištění s poskytovatelem úvěru za účelem neschopnosti splácet spotřebitelský úvěr z důvodu smrti, trvalé invalidity či pracovní neschopnosti.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba], jako postupitelem a [Jméno žalobkyně]., jako postupníkem plyne, že pohledávka žalovaného byla postoupena na postupníka (Výpis z obchodního rejstříku postupníka ze dne [datum], Příloha 1 – Seznam postoupených pohledávek), když kupní cena za pohledávky byla zaplacena dne [datum] (Příloha č. [hodnota] – Potvrzení o úhradě ze dne [datum]). Žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023, kterou odeslala téhož dne (Podací lístek ze dne 23. 6. 2023) a současně s tímto sdělením vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 32 360 Kč, a to do deseti dnů ode dne doručení tohoto dopisu.

11. Výzvou k plnění ze dne 29. 9. 2023 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 33 429,14 Kč, a to nejpozději do 14. 10. 2023. K odeslání výzvy došlo dle Podacího lístku ze dne 2. 10. 2023.

12. Z Pokynu k dočasnému přidělení [Anonymizováno] ze dne 25. 3. 2021 uzavřené mezi společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, a žalovaným plyne, že žalovaný bude jako pracovník zařazen na pracovní pozici [Anonymizováno], a to od [datum] do [datum]. Mzda je stanovena na hodinovou sazbu [částka] /hod. Z Pracovní smlouvy ze dne 25. 3. 2021 plyne, že žalovaný je zařazen na pracovní pozici [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s nástupem do práce ke dni [datum] a za vykonanou práci mu přísluší hodinová mzda ve výši [částka]. Zkušební doba trvá do [datum].

13. Z Výplatních pásek za měsíce březen 2021, duben 2021 a květen 2021 plyne, že žalovaný v měsíci březnu 2021 měl čistý příjem od zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 9 904 Kč, v měsíci dubnu 2021 čistý příjem ve výši 23 726 Kč a v měsíci květnu 2021 ve výši 14 967 Kč.

14. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

15. Právní předchůdkyně se dne 4. 7. 2021 zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se tyto zavázal splácet ve výši a lhůtě dle sdělení právní předchůdkyně. Úroková sazba činila 32,15 % ročně, RPSN činila 215,01 %. Žalovanému byl poskytnut úvěr 15 000 Kč, na který neuhradil ve splátkách ničeho. Před poskytnutím úvěru měla právní předchůdkyně k dispozici pracovní smlouvu žalovaného na dobu určitou a tři výplatní pásky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023. K úhradě byl žalovaný vyzván dopisem datovaným dne 23. 6. 2023, odeslaným dne 26. 6. 2023, a to do deseti dnů ode dne doručení tohoto dopisu. Dále byl žalovaný opakovaně vyzván k úhradě do 14. 10. 2023 dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 9. 2023 podaným dne 2. 10. 2023.

16. Při svém rozhodování soud vycházel z této právní úpravy:

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 ZSÚ), na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s úrokem 32,15 % ročně ve splátkách dle určení právní předchůdkyně. Tuto smlouvu však soud shledal za absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). Soud při závěru absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vycházel z toho, že právní předchůdkyně nedostála své povinnosti prověřit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ bylo její povinností před poskytnutím spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy). Jakkoliv právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z pracovní smlouvy žalovaného, v této nebyla uvedena skutečná výše příjmu žalovaného ze zaměstnání, ale pouze hodinová sazba, přičemž ze smlouvy neplynulo, jaký bude rozvrh pracovní doby žalovaného, když z přiložených výplatních pásek je zřejmé, že se jeho měsíční příjem pohyboval v rozmezí od 9 904 Kč do 23 726 Kč. Dále se právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezaobírala tím, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má [Anonymizováno] a při zkoumání jeho úvěruschopnosti vůbec nevzala v potaz vyživovací povinnost žalovaného a toto do jeho výdajů nijak nepromítla. Pokud je uvedeno, že právní předchůdkyně výši nákladů na bydlení ověřila nájemní smlouvou, nebylo toto nijak doloženo, přičemž výdaj 6 000 Kč na nájemní bydlení, což je částka, kterou žalovaný v žádosti uvedl, neodpovídá tržním cenám a jeho ověření právní předchůdkyní by bylo na místě. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jednoznačně povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného nedostála. Žalobkyně dále nikterak, ani přes výzvu soudu (usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2025, č. j. [spisová značka]) nedoložila, jakým způsobem zjišťovala, okolnosti dalších závazků žalovaného. Nedoložila, že by žalovaného lustrovala v bankovních a nebankovních registrech (např. registry SOLUS, NRKI, BRKI) nebo veřejných rejstřících (insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí, apod.). Právní předchůdkyně žalobkyně tak na řádné splněné své povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ rezignovala.

27. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

28. Vyjma shora uvedených závěrů ohledně absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru soud uvádí, že by předmětná smlouva byla neplatné i pro to, že se zjevně příčí dobrým mravům, když byl sjednán nemravně vysoký úrok, resp. náklady spotřebitelského úvěru. Dle judikátu Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. Na tomto stanovisku setrvává Nejvyšší soud i nadále – např. sp. zn. 26 Cdo 1587/2015.

29. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že výše úvěru činila 15 000 Kč a veškeré poplatky spolu s úrokem činily 12 360 Kč, zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 32,15 % ročně, nikoliv 21,69 %, jak žalobkyně v žalobě uvedla. Dle smlouvy o úvěru při 60 měsíčních splátkách je RPSN ve výši 215,01 % ročně. Z veřejně dostupných informací České národní banky soud zjistil, že obvyklá RPSN v bankovním sektoru v červenci 2021 byla 7,53 %. V daném případě RPSN ve výši 215,01 % přesahuje RPSN v bankovním sektoru nikoliv třikrát, ale téměř 30x. Z toho lze tedy učinit závěr, že sjednané souhrnné poplatky včetně úroku jsou z důvodu své nepřiměřené výše neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o.z. Soud se dále zabýval oddělitelností tohoto ujednání (o výši poplatků a úroků) od ostatních ujednání a dospěl k závěru, že toto ujednání není oddělitelné od ostatních částí smlouvy, naopak je jeho integrální součástí. K tomuto závěru vede soud zejména skutečnost, že z předtištěného formuláře smlouvy o úvěru vyplývá, že byla pevně stanovena (právním předchůdcem žalobkyně) výše úrokové sazby, resp. RPSN (v případě 60ti měsíčních splátek ve výši 215,01%), když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání tohoto nepřiměřeného úroku, resp. roční procentní sazby nákladů, by nedošlo k poskytnutí úvěru žalovanému. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě byla uvedena celková dlužná částka včetně souhrnného poplatku, kterou byl žalovaný povinen právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit. Po vypočtení všech poplatků byl tedy žalovaný povinen zaplatit jednu nedělitelnou částku. A konečně splátky byly nastaveny tak, že byly z části započitatelné na částku odpovídající úroku a dalším souhrnným poplatkům a z části na částku odpovídající jistině. Bez placení souhrnných poplatků by tedy nedošlo ke splacení samotné jistiny, to znamená, že zaplacení úvěru je podmiňováno zaplacením uvedených poplatků a úroku. Z těchto okolností lze podle soudu jednoznačně uzavřít, že neplatně sjednané souhrnné poplatky činí absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o.z.

30. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení.

31. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 15 000 Kč, když právním předchůdcem žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč a žalovaným nebylo vráceno ničeho. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by něčeho na úhradu této pohledávky právnímu předchůdci žalobkyně či žalobkyni samotné uhradil. Žalovanému tak byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 15 000 Kč (výrok II.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl k dopisu zaslanému 2. 10. 2023, který obsahoval výzvu k úhradě do deseti dnů, tedy počátek prodlení započal dne 15. 10. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení nečinný, nemohl soud zjistit jeho možnosti pro určení lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 o.z. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

32. Ve vztahu k dalším nárokům pohledávky, kdy se žalobkyně dále domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 360 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 984,91 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 731,25 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do 14. 10. 2023, soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok III.).

33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř. (v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyně zavinila zastavení řízení) ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. (ve zbývající části měla žalobkyně jen částečný procesní úspěch). Při srovnání rozsahu procesního zavinění žalobkyně, procesního úspěchu žalobkyně a procesního neúspěchu žalobkyně by žalobkyni stíhala povinnost k částečné náhradě nákladů řízení žalovanému, avšak vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.