Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] spolu se zákonným úrokem z této částky za dobu od [datum] do zaplacení v roční výši 12,75%.
II. Žaloba se, pokud jde o částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Vzájemná žaloba žalované na zaplacení částky [částka], se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou soudu došlou dne [datum] domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně ( [právnická osoba]) byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr v celkové výši [částka], který byl splatný nejpozději dne [datum]. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobou uplatněná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla vyzývána.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že má zato, že smlouva o úvěru uzavřená s původním věřitelem je neplatná s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/ 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a rovněž je neplatná z důvodu sjednané výše úroků, která byla sjednána ve výši odporující dobrým mravům a zde odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. 21Cdo 1484/ 2004. Dále v reakci na žalobu namítla, že žalované bylo ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto celkem [částka] a žalovaná uhradila celkem [částka]. Je tedy na žalobkyni, aby žalované vrátila částku [částka], kterou žalovaná uplatnila jako vzájemný návrh.
3. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Smlouvou o úvěru 989620012 ze dne [datum] se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr [částka] na dobu 30 dnů; tento byl úročen úrokovou sazbou 279,83 % ročně, úvěr měl být celý uhrazen dne [datum], celkem měla žalovaná uhradit částku [částka]. Na základě dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] byla částka poskytnutého úvěru navýšena na celkem [částka], úroková sazba 275,58% ročně, celkem měla žalovaná splatit [částka]. Dodatkem č. [hodnota] ze dne [datum] byla prodloužena splatnost do [datum], dodatkem č. [hodnota] ze dne [datum] byla prodloužena splatnost do [datum], dodatkem č. [hodnota] ze dne [datum] byla prodloužena splatnost do [datum]. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně na účet žalované, z nějž byla předtím na účet právního předchůdce žalobkyně poukázána ověřovací platba ve výši [částka] ( prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] vč. dodatků, výpisy z účtu žalobkyně). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, žalovaná o tom byla informována ( prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], vč. Dodatku č. [hodnota], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku). Žalovaná dlužnou částku nevrátila, přestože byla písemně vyzývána. Žalovaná se na právního předchůdce žalobkyně obrátila dopisem ze dne [datum], kde namítla neplatnost úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/ 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i dle § 580 odst. 1 o.z. ( prokázáno výzvou k okamžité úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku, předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu z [datum], dopisem z [datum]). Žalovaná v minulosti uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně další úvěrové smlouvy, a to dne [datum] smlouvu č. [hodnota], dne [datum] smlouvu č. [hodnota], smlouvu č. [hodnota] ( prokázáno přehledem úvěrů žalované, plateb a přijatých plnění).
5. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako plně věrohodné, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.
6. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
7. Smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] ve znění dodatků č. [hodnota] až č. [hodnota] se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr v celkové výši [částka], roční úroková sazba byla sjednána ve výši 275,58%, celkem měla žalovaná splatit [částka] do [datum]. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně na účet žalované, z nějž byla předtím na účet právního předchůdce žalobkyně poukázána ověřovací platba ve výši [částka]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, žalovaná o tom byla informována. Žalovaná dlužnou částku nevrátila, přestože byla písemně vyzývána. Žalovaná se na právního předchůdce žalobkyně obrátila dopisem ze dne [datum], kde namítla neplatnost úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/ 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i dle § 580 odst. 1 o.z.. Žalovaná měla v minulosti uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně další úvěrové smlouvy, a to dne [datum] smlouvu č. [hodnota], dne [datum] smlouvu č. [hodnota] a dále smlouvu č. [hodnota], neprokázala však ani jejich uzavření, ani výši poskytnutého úvěru ani výši částek, které celkem na jednotlivé úvěry uhradila. Nebylo prokázáno plnění v jiné výši, než je uváděno v žalobě.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně9. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Dle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Dle § 588 věty prvé o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Dle § 2291 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala splatit spolu se sjednaným úrokem do [datum].18. Soud se v dané věci zabýval nejprve otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr ve sjednaných splátkách. Vzhledem k absenci konkrétních tvrzení a důkazních návrhů v žalobě byla žalobkyně usnesením ze dne [datum], č.j. 33C 95/ 2025 – 19, vyzvána, aby doložila listiny, z nichž bude zřejmé tvrzené posuzování úvěryschopnosti žalované. Žalobkyně na výzvu reagovala tak, že právní předchůdce žalobkyně měl možnost využít informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, z.s.p.o., CNCB – Czech Non-Banking [právnická osoba], z.s.p.o. a [právnická osoba]., přičemž v souladu s čl. 8 OP úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Ke svým tvrzením ničeho nedoložila a prověření úvěryschopnosti se nepodává ani z dalších listin.19. Zde je na místě uvést, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Aktuální judikatura Ústavního soudu pak stojí na tom, že obecné soudy by „měly poskytovatele úvěrů vést … k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Úvěr má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně v dané věci řádně a s odbornou péčí nesplnil, neboť posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, pokud vůbec proběhlo, tak toliko formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů.20. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál povinnosti odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná, když odporuje § 86 odst. 1 ZSÚ; a k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 87 odst. 1 ZSÚ).21. Z uvedeného soud uzavřel, že převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil částkou [částka], která představuje nesplacenou část jistiny dle tvrzení žalobkyně. Soud proto žalobě vyhověl pouze částečně, kdy žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši [částka] (výrok I.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.), byla žalované rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž okamžik prodlení je dán výzvou k okamžité úhradě dluhu. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 zák. č. 89/2012 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítnul, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok II.).22. Pokud jde o vzájemný návrh žalované, žalovaná zjevně ve svém vyjádření nijak nereflektovala tu skutečnost, že úvěrových smluv uzavřela více, přestože byla vyzvána, své tvrzení, že uhradila více, než byla povinna, nijak přes výzvu soudu nedoplnila a ke svým tvrzením ani nedoložila žádné důkazy vyjma vlastního přehledu uzavřených úvěrových smluv, dlužných částek a poskytnutých plateb. Soud tedy uzavřel, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní a z toho důvodu byl její vzájemný návrh zamítnut ( výrok III.).23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř.. Žalobkyně byla částečně úspěšná, pokud jde o jí uplatněný žalobní nárok, a zcela úspěšná, pokud jde o vzájemný návrh žalované. Dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci má žalobkyně nárok na 58,5% vzniklých nákladů pokud jde o jí uplatněný žalobní nárok. Co se týče vzájemného návrhu, dospěl soud dle obsahu spisu k závěru, že žalobkyni v řízení o vzájemném návrhu žalované žádné náklady nevznikly, neboť žalobkyně neučinila žádný úkon, který by vzájemného nároku týkal, když ve svém vyjádření ze dne [datum], které následovala po zaslání vzájemného návrhu žalované, se o vzájemném návrhu nezmiňuje a z účasti u jednání se žalobkyně, resp. její právní zástupce, omluvil. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta stanovená dle § 7 odst. 1 bod 5 a § 14b odst. 1 písm. c), bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna advokáta za jeden úkon právní služby á [částka] dle § 7 bod 5 advokátního tarifu ( vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum]) a jedním režijním paušálem á [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše včetně 21 % DPH ve výši [částka], celkem tedy [částka]. S ohledem na výše uvedené ohledně částečného úspěchu ve věci, má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to k rukám svého advokáta ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).