Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], dále úrok ve výši 19,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném v žalobě ze dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Účastníci spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal tento úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 22. dni v měsíci ve výši [částka], a to společně s pojištěním, úroky ve výši 19,99 % ročně a poplatkem ve výši [částka]. Žalovaný však uhradil toliko splátky od [datum] do [datum]. A poté ještě na splátku dne [datum] plnil až dne [datum], přičemž tuto částku si žalobkyně započetla v částce [částka] na jistinu, v částce ve výši [částka] na úhradu smluvního úroku a v částce [částka] na úhradu pojištění. Během trvání úvěrového vztahu se žalovaný tedy dostal do prodlení s úhradou splátek, proto mu byla za každou opožděnou splátku účtována smluvní pokuta ve výši [částka], celkově [částka]. Pro řádné nesplácení sjednaných splátek byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Ode dne poslední zaplacené splátky [datum] do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne [datum], vznikl žalobkyni nárok na smluvní úrok ve výši [částka]. Ke dni zesplatnění dále činil nárok žalobkyně na pojistném [částka]. Dále žalobkyně v žalobě žádala zaplatit smluvní úrok z prodlení ujednaný ve výši 12 %, přičemž žádala jej od [datum]. Žalobkyni měl taktéž vzniknout nárok na zákonný úrok z prodlení, který žádala až od 10. dne následujícího po zesplatnění. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani k písemné výzvě žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, („o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.
4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, zatímco žalovaný se k výzvě soudu ze dne [datum] nevyjádřil, a soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
5. Z listin založených ve spise soud zjistil následující.
6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím služby [Anonymizováno], jejíž je žalobkyně poskytovatelkou, dne [datum] uzavřena smlouva nazvaná „o úvěru“ č. [hodnota], přičemž žalovaný tuto smlouvu podepsal elektronicky kódem [Anonymizováno]. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka], na účet označený ve smlouvě č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit částku v celkové výši [částka]. Úrok byl ujednán ve výši 19,99 % ročně, pojistné 8,90 % ročně ([částka] měsíčně) a RPSN byla sjednána ve výši 23,71 %. Žalovaný měl sjednané peněžní prostředky zaplatit ve formě 37 měsíčních splátek po [částka]. V části 5. smlouvy si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši [částka], a to za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Stejně tak si strany ujednaly povinnost žalovaného hradit (v případě prodlení se splácením úvěru) smluvní úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, navýšené o 8 % dle platného nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (zjištěno ze smlouvy o hotovostním úvěru č. [hodnota], úvěrových podmínek a z potvrzení ze dne [datum] o provedeném převodu částky [částka] na účet žalovaného).
7. Žalobkyně před poskytnutím úvěru měla k dispozici výpisy z bankovních účtů žalovaného č. [č. účtu] a č. [č. účtu] za část října 2022 a poté od listopadu 2022 do února 2023, z účtů č. [č. účtu] a z účtu č. [č. účtu] za listopad 2022 až únor 2023 a z účtu č. [č. účtu] za měsíc únor 2023. Na účtu č. [hodnota] činily reálně příjmy v listopadu 2022 přibližně [částka], v prosinci přibližně [částka], v lednu 2023 opět přibližně [částka] a v února zhruba [částka]. Na účtu č. [hodnota] disponoval žalovaný v lednu 2023 příjmy [částka], v únoru 2023 pak [částka]. Účet č. [hodnota] vykázal v únoru 2023 reálný příjem [částka]. Opakující se (potenciálně) povinné platby žalovaného nikdy nepřevýšily příjem žalovaného tak, aby nebylo možné měsíčně splácet ujednanou splátku [částka] (zjištěno z doložených výpisů z uvedených účtů žalovaného). Žalovaný byl negativně lustrován v bankovním a nebankovním registru klientských informací (zjištěno z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta a úvěrové zprávy).
8. Žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, konkrétně splátku za červen 2025 (splatnou [datum]) uhradil až [datum] a poté splátky za červenec a srpen 2025 již nehradil vůbec. Za měsíce červen a červenec účtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu po [částka], v celkové výši [částka]. Dne [datum] došlo k zesplatnění celé zbývající dlužné částky úvěru, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a současně vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno ze splátkového kalendáře a zesplatňujícího dopisu obsahujícího současně předžalobní výzvu ze dne [datum]).
9. Soud po právní stránce spor posoudil, jako smlouvu o úvěru, dle § 2395 občanského zákoníku, zákona číslo 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] do [datum], (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty prvé cit. ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
12. S ohledem na skutková tvrzení žalobkyně, předložené listinné důkazy žalobkyní a shora uvedená zákonná ustanovení, soud shledal žalobu zcela za důvodnou. Soud zjistil, že účastníci mezi sebou platně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum] částku [částka] a žalovaný se zavázal následně tuto částku vrátit společně se smluvní úrokem 19,99 % ročně a pojistným 8,90 % ročně ([částka] měsíčně) ve formě 37 měsíčních splátek po [částka]. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení, nejprve se splátkou za červen 2025, kterou uhradil až [datum], dále za červenec a srpen 2025 již nezaplatil ničeho. Žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši [částka] za dvě prodlení s placením splátek. Dne [datum] došlo ke zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě zbylé dlužné částky, jež následně musela být vymáhána projednávanou žalobou. Žalobou vymáhaná částka [částka] je tak tvořena nesplacenou jistinou [částka], pojistným [částka] a smluvní pokutou [částka]. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena platně také z toho důvodu, že žalobkyně v potřebné míře zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet – tj. porovnala v nezbytné míře doložené příjmy a výdaje žalovaného a legitimně uzavřela, že splátky v ujednané výši splácet schopen je (viz závěry o příjmech a výdajích žalovaného uvedené shora). Tento závěr učinila za současné negativní lustrace žalovaného v bankovním a nebankovním registru, tj. (dvojí, v kombinaci s výpisy účtu) kontroly jeho případných dalších významných závazků a schopnosti je splácet. Žalovaný nesporoval, že by úvěrovou smlouvu neuzavřel, žalovaný neprokázal, že by již dluh žalobkyni uhradil, proto soud uložil žalovanému povinnost, zaplatit žalobkyni částku [částka], jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
13. O zákonném úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně jej žádala od 10. dne následujícího po zesplatnění úvěru. Žalobkyni současně náleží smluvní úrok ve výši 19,99 % ročně z nesplacené jistiny ode dne zesplatnění úvěru do data označeného žalobou [datum] a ujednaný smluvní úrok z prodlení, ve výši kopírující úrok zákonný, tj. 12 % ročně z nesplacení jistiny od [datum] do zaplacení.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka]. Dále z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, dle kterých účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží za každý z úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky částka [částka], tj. v předmětné věci celkově [částka] (2x [částka]). A to za dva úkony, předžalobní výzva a podání žaloby. Pro úplnost soud uvádí citaci z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025: „Dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od [datum] stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši [částka], představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši [částka] návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž se v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy cítí nadále vázán nosnými důvody plenárního nálezu Pl. ÚS 39/13, proto pokládá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k postupu obecného soudu při zjištění nesouladu podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, bod 55). Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (shodně viz Jäger, M. Zapomenutá vyhláška? Soudní rozhledy, 2025, č. 7–8, s. 229)“.
15. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř. a neshledal důvod k jejich prodloužení.