52 C 339/2020

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne [datum] k Obvodnímu soudu pro [adresa] žalobu, kterou se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy – automobilu tov. zn. Hyundai, RZ [SPZ], VIN: [VIN kód] (dále též ,,A.“). Žalobce dne [datum] zakoupil A. za částku [částka] od [jméno FO], který byl ke dni uzavření kupní smlouvy zapsán v technickém průkazu vozidla jako vlastník. Žalobce však byl nucen dne [datum] na základě usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [adresa] III, Místní odd. [adresa], č. j. KRPA-434985-10/TČ-2019-001318 vydat A. tomuto policejnímu orgánu, který usnesením ze dne [datum], č. j. KRPA-434985-43/TČ-2019-001318 rozhodl o jeho uložení do úschovy u Obvodního soudu pro [adresa]. Žalobce již dne [datum] soud požádal o vydání předmětu úschovy, nebylo mu však vyhověno, neboť s tím žalovaná neudělila souhlas. Proto žalobce navrhoval, aby souhlas s vydáním úschovy, za žalovanou vyslovil soud.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že A. zakoupila dne [datum] a dne [datum] jej předala svému známému, [jméno FO], k opravě laku za částku [částka]. [jméno FO] jí přes opakované výzvy A. nevrátil, proto se žalovaná obrátila na policii, která zjistila, že vlastnické právo k A. bylo dne [datum] převedeno na pana [jméno FO], přestože originál technického průkazu i klíče měla žalovaná u sebe. Žalovaná proto dne [datum] podala [podezřelý výraz] oznámení ve věci podezření na spáchání [podezřelý výraz] činu zpronevěry, následně došlo k zajištění vozidla a jeho uložení do úschovy. Žalovaná je tak nadále vlastníkem vozidla, neboť A. pozbyla na základě úmyslného [podezřelý výraz] činu p. N.

3. Řízení bylo přerušeno, usnesením Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. O pokračování soud rozhodl usnesením Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Řízení bylo přerušeno déle jak 2 roky od [datum] do [datum].

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že [právnická osoba] A. zajistila a rozhodla o jeho uložení do úschovy soudu.

5. Mezi účastníky bylo zejména sporné, kdo je vlastníkem věci, vozidla Hyundai i30, RZ [SPZ], r.v. 2013, barva bílá, VIN: [VIN kód], která je předmětem soudní úschovy vedené u Obvodního soudu pod sp. zn. [spisová značka].

6. Soud ze skutkového tvrzení žalované, z úředního záznamu Policie ČR o podaném vysvětlení žalované ze dne [datum] a z originálu velkého technického průkazu [doklad] (dále také „originál TP“), má prokázáno, že žalovaná zakoupila A. dne [datum] (jak žalovaná uvedla ve svém vyjádření ze dne [datum]) od společnosti [právnická osoba]. a dne [datum] byla žalovaná, zapsána jako vlastník A. v Registru vozidel, a zejména i v původním velkém technickém průkazu [doklad] (dokazování provedeno originálem TP při ústním jednání dne [datum]). Nabytí vlastnictví žalované k A. v roce 2017, nebylo nikým v řízení sporováno. Za účelem opravy laku A., se žalovaná dohodla v dubnu 2019 s panem N., že A. opraví jeho známý za částku [částka]. Vozidlo žalovaná předala panu [jméno FO] dne [datum] a k opravě laku mělo dojít během týdne. Žalovaná od [datum] pana N. urgovala o vrácení vozidla, ale ten se asi 14 dnů vymlouval, a pak žalované navrhl, že A. od ní odkoupí. Žalovaná mu sdělila, že mu A. prodá za [částka], variantou byla i možnost dovozu jiného vozidla z Německa v této hodnotě. [jméno FO] žalované postupně zapůjčil několik vozidel, se kterými však nebyla spokojená. Následně jí opakovaně poskytoval peníze na vypůjčení dalších automobilů z půjčovny. V červenci 2019 mu žalovaná zdůraznila, že chce zpět svůj A.

7. Soud má z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne [datum] (který nabyl právní moci dne [datum]), dále z kopií velkého technického průkazu [doklad] (ve spise na č.l. 75, 76) a originálu původního velkého technického průkazu [doklad] (předložen při ÚJ dne [datum] na č.l. 100), prokázáno, že dne [datum] došlo z podnětu [jméno FO] N. k vystavení nového technického průkazu A. UI 775419, neboť původní byl nahlášen jako ztracený. Ačkoliv žalovaná nadále vlastní původní technický průkaz [doklad], ze kterého vyplývá, že vlastníkem vozidla ke dni [datum] se stala [Jméno žalované] (žalovaná). Jiný vlastník pak v původním technickém průkazu [doklad] není registrován. V nově vystaveném technickém průkazu [doklad] byla jako vlastník automobilu zapsána [Jméno žalované] až dnem [datum], dalším zapsaným vlastníkem byl uveden dne [datum] [jméno FO], a následně dalším zapsaným vlastníkem byl dne [datum] uveden [jméno FO]. Posledním vlastníkem byl zapsán dne [datum] žalobce, [Jméno žalobce]. Sdělením Magistrátu hl. m. Prahy, Odboru dopravně-správních činností ze dne [datum], má soud prokázáno, že žalovaná byla od [datum] do [datum] vedena v evidenci registru silničních vozidel jako provozovatelka – vlastník A., poté došlo ke změně provozovatele – vlastníka na [jméno FO].

8. Tvrzením žalobce a svědeckou výpovědí manželky žalobce, [jméno FO], ze dne [datum], má soud prokázáno, že žalobce zjistil informace o prodeji A. přes Facebook, prodával jej [jméno FO] za cenu [částka] a vůz měl poškozený lak. Tvrzením žalobce, kupní smlouvou o prodeji motorového vozidla ze dne [datum], výpisem z účtu u Raiffaisen bank, a.s. za období od [datum] do [datum], svědeckou výpovědí [jméno FO] ze dne [datum], svědeckou výpovědí [jméno FO] ze dne [datum] a malým technickým průkazem č. [doklad] (č.l. 74 spisu), má soud prokázáno, že žalobce (jako kupující) dne [datum] uzavřel kupní smlouvu s [jméno FO] (jako prodávajícím). Předmětem byla koupě automobilu tov. zn. Hyundai, RZ: [SPZ], VIN: [VIN kód], barvy bílé, a to za částku [částka], která byla zaplacena v hotovosti. Prodeje vozu byla přítomna i manželka pana [jméno FO]. Spolu s A. žalobce obdržel i technický průkaz. Číslo velkého technického průkazu bylo v kupní smlouvě uvedeno nejprve číslem [hodnota] (což je přeškrtnuto) a vedle toho je napsáno nové č. [hodnota]. Vozidlo má najeto 166 000 km. Z malého technického průkazu č. [doklad] má soud prokázáno, že číslo bez písmen, souhlasí s číslem uvedeným v kupní smlouvě (malý technický průkaz), jako provozovatel je v malém technickém průkazu uveden žalobce, a dále je uvedeno, že provozovatel je vlastníkem, údaj je v malém technickém průkazu ze dne [datum]. Svědeckou výpovědí [jméno FO] (manželky [jméno FO]) ze dne [datum] a svědeckou výpovědí [jméno FO] ze dne [datum], má soud prokázáno, že [jméno FO] zakoupil A. v roce 2019 původně zakoupil od [jméno FO], pak jej prodal, u čehož ale ona nebyla. Svědek [jméno FO] potvrdil, že A. koupil za [částka] od pana [jméno FO], a poté, co jej opravil jej prodal za [částka]. Svědeckou výpovědí [jméno FO] (manželky [jméno FO]) ze dne [datum] a svědeckou výpovědí [jméno FO] ze dne [datum], soud nemá prokázáno, jak dlouho A. vlastnil pan [jméno FO], když podle svědkyně [jméno FO] měl A. vlastnit [jméno FO] 2-3 roky, avšak svědek [jméno FO] soudu sdělil, že automobil vlastnil pouze půl roku.

9. Tvrzením žalobce, protokolem o vydání věci Policie ČR ze dne [datum], č. j. KRPA- 434985-10/TČ-2019-001318, usnesením Policie ČR ze dne [datum], č. j. KRPA-434985-43/TČ-2019-001318, které nabylo právní moci dne [datum], má soud prokázáno, že žalobce byl Policií ČR vyzván k vydání A. Policie ČR vyrozuměla žalobce, že A. byl uložen do úschovy Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Tvrzením žalobce a ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], [spisová značka], zejména žádostí žalobce ze dne [datum] adresované zdejšímu soudu, vč. dodejky, má soud prokázáno, že žalobce požádal Obvodní soud o vydání A., avšak [Jméno žalované] (žalovaná) s vydáním A. žalobci, neudělila souhlas. Tvrzením žalobce a z kopie stvrzenky o úhradě pojistného ve výši [částka] ze dne [datum], kopií výpisu transakce na částku [částka] z účtu O. [jméno FO], spolu s výzvou k úhradě pojištění vozidla do [datum] ve výši [částka], má soud prokázáno, že žalobce hradil Kooperativa pojišťovně za A. pojistné, a to dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Tvrzením účastníků, ze sdělení Policie ČR ze dne [datum], sp. zn. KPRA-434985-133/TČ-2019-001376 a usnesením Policie ČR ze dne [datum], má soud prokázáno, že Policie ČR dne [datum] zahájila [podezřelý výraz] stíhání obviněného [jméno FO] N., rozeného Z., ročník 1964, který je podezřelý z padělání neověřené plné moci, kdy tímto svým jednáním úmyslně způsobil poškozené [Jméno žalované] škodu ve výši [částka]. Jeho jednání se týkalo A., ke kterému vyžádal k převodu duplikát osvědčení o registraci vozidla, a toto vozidlo prodal [jméno FO]. Rozsudkem Obvodního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze, č.j. [spisová značka] ze den [datum], který nabyl právní moci dne [datum], má soud prokázáno, že [jméno FO] byl uznán vinným z [podezřelý výraz] činu zpronevěry, neboť dne [datum] v [adresa] poté, co převzal od poškozené [Jméno žalované] výhradně za účelem opravy poškozeného laku osobního motorového vozidla tov. zn. Hyundai i30, r. z. [registrační značka], VIN [VIN kód], v hodnotě [částka], následně [datum] v [adresa] na pobočce Magistrátu hlavního města Prahy oddělení registru motorových vozidel, s úmyslem způsobit poškozené [Jméno žalované] škodu na základě padělané neověřené plné moci, oznámil jejím jménem ztrátu osvědčení o registraci tohoto vozidla a požádal o vydání duplikátu, čímž získal dokumenty k převodu vozidla, když původní originál osvědčení o registraci číslo UF 288852 měla stále v držení poškozená a následně [datum] na uvedené pobočce Magistrátu hlavního města Prahy nezjištěným způsobem zprostředkoval převod vozidla na syna jeho tehdejší přítelkyně, [jméno FO], který byl do registru vozidel zapsán jako majitel vozidla a na základě takto získaného duplikátu osvědčení o registraci vozidla číslo [doklad] a ověřené plné moci [jméno FO] k přepisu vozidla, předmětné vozidlo dne [datum], prodal [právnická osoba] za částku [částka], kterou užil pro svou potřebu. Ačkoliv k nahlášení ztráty osvědčení o registraci vozidla, převodu ani prodej tohoto vozidla nebyl nijak oprávněn a provedl ho zcela bez vědomí majitelky vozidla poškozené [Jméno žalované] a tímto svým jednáním jí způsobil škodu ve výši [částka]. [jméno FO] byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání třiceti měsíců do věznice s ostrahou. O škodě ve výši [částka], způsobené [Jméno žalované], nebylo pravomocně rozhodnuto a poškozená byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody ve věcech občanskoprávních.

10. Na základě listinných důkazů a svědeckých výpovědí, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná [datum] zakoupila od společnosti [právnická osoba] A. (jako vlastník byla žalovaná zapsána v registru vozidel dne [datum]), který [datum] předala [jméno FO], jenž měl zařídit opravu poškozeného laku vozidla. [jméno FO] následně na pobočce Magistrátu hlavního města Prahy neoprávněně vyžádal duplikát technického průkazu a zprostředkoval převod vlastnického práva k A. na [jméno FO], a to ke dni [datum]. [jméno FO] A. o den později ([datum]) prodal [právnická osoba], ke změně zápisu v technickém průkazu (a v registru vozidel) však na [jméno FO] nedošlo. Dne [datum] došlo k prodeji A. [jméno FO]. [jméno FO] A. dne [datum] zakoupil žalobce. [jméno FO], rozsudkem Obvodního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze, č.j. [spisová značka] ze den [datum] (jenž nabyl právní moci dne [datum]), za výše uvedené jednání, kterým spáchal [podezřelý výraz] zpronevěry, byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání třiceti měsíců do věznice s ostrahou. A. je na základě usnesení [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. KRPA-434985-43/TČ-2019-001318 (které nabylo právní moci dne [datum]) předmětem soudní úschovy. Řízení o úschově je vedeno u Obvodního soudu pod sp. zn. [spisová značka], neboť žalovaná neudělila souhlas s vydáním předmětu úschovy žalobci.

11. Soud všechny důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti. Ve světle zásady volného hodnocení důkazů soud z provedených listinných důkazů vycházel zejména z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], a který potvrdil, že [jméno FO] nebyl oprávněn k převodu vlastnického práva k A. Výpověď svědkyně [jméno FO] soud posoudil za věrohodnou, neboť logicky zapadá do řetězce ostatních provedených důkazů. Za věrohodné soud rovněž pokládá výpovědi [jméno FO] a [jméno FO], byť paní [jméno FO] uvedla, že A. vlastnili několik let (ve skutečnosti šlo o čtyři měsíce), avšak tento nesoulad není pro řízení podstatný. Podstatná je oproti tomu skutečnost, že manželé [jméno FO] shodně uvedli, že A. zakoupili od pana [jméno FO], když [jméno FO] také potvrdil, že jej prodal žalobci.

12. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 299 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním (dále jen ZŘS), který stanoví, že byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy. Při rozhodování o nabytí vlastnického práva k věci – k A., soud postupoval dle § 1111 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen ,,o.z.“), podle kterého získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 o. z. nebo § 1110 o. z., stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného [podezřelý výraz] činu.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci, po provedeném dokazování, soud po zohlednění relevantní judikatury uzavřel, že žaloba není důvodná, a proto ji v plném rozsahu zamítl. Úspěch žaloby o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu z úschovy byl závislý od posouzení, komu náleží vlastnické právo k A., respektive zda má být chráněn původní vlastník předmětného vozidla (žalovaná) či pozdější nabyvatel vlastnického práva k předmětnému vozidlu (žalobce). Zatímco v případě žalované šlo o nabytí vozidla na základě kupní smlouvy od originárního vlastníka A. (prodejce vozů), v případě žalobce šlo o nabytí A. rovněž na základě kupní smlouvy, avšak od neoprávněné osoby k jeho prodeji. Předpokladem nabytí vlastnického práva od neoprávněného dle shora citovaného ustanovení § 1111 o. z. je jednak existence platného právního titulu, a dále existence dobré víry v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci (musí jít o movitou věc nezapsanou ve veřejném seznamu, což je i případ předmětného vozidla, neboť jak již judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] registr silničních vozidel není veřejným seznamem). V daném případě se žalobce prokázal platným právním titulem, kupní smlouvou ze dne [datum], mající všechny náležitosti dle § 2079 o.z.. V řízení bylo prokázáno, že zde byla dobrá víra žalobce v oprávnění převodce ([jméno FO]), převést vlastnické právo k A., neboť žalobci byl předložen při koupi vozidla duplikát velkého technického průkazu vozidla, v němž byl jako poslední vlastník uveden právě [jméno FO], a současně vozidlo odpovídalo záznamům v malém i velkém technickém průkazu, také identifikační číslo automobilu (VIN) vyražené na automobilu, odpovídalo číslu ve velkém technickém průkazu (viz dokazování duplikátem velkého technického průkazu [doklad] a malým technickým průkazem [doklad], včetně kupní smlouvy ze dne [datum]). Zmíněné skutečnosti v žádném případě nenasvědčovaly tomu, že převodce by neměl být vlastníkem vozidla. O dobré víře žalobce tudíž nevyvstaly v řízení žádné pochybnosti, a proto byl splněn jeden z předpokladů nabytí vlastnického práva k vozidlu od neoprávněného vlastníka. Nabyvatelova dobrá víra se vztahuje právě k tomu, že převodce věc vlastní nebo je z jiného důvodu oprávněn ji převést (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nabyvatel nemusí prověřovat oprávnění všech předchozích v úvahu připadajících převodců, tj. celou vlastnickou historii věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

14. Soud se tak v řízení zabýval již jen výlukou z použití ust. § 1111 o.z., která nastane, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného [podezřelý výraz] činu. Civilní soud je oprávněn si otázku, zda byl spáchán čin povahy úmyslného [podezřelý výraz] činu, posoudit samostatně; pokud však bylo vydáno [podezřelý výraz] rozhodnutí, že odsouzený spáchal určitý [podezřelý výraz] čin, civilní soud z této skutečnosti musí vycházet (§ 135 odst. 1 o.s.ř.). Stěžejním skutkovým podkladem pro civilní soud tak byl rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], ze kterého plyne zejména to, že žalovaná nikdy neměla v úmyslu A. prodat, či se jiným způsobem vzdát svého vlastnického práva. Odsouzený [jméno FO], bez souhlasu žalované, si nejprve automobil nejprve neoprávněně ponechal, následně si k němu neoprávněně vyžádal duplikát technického průkazu [doklad] a posléze A. prodal panu [jméno FO] dne [datum]. Vozidlo bylo následně převáděno na další osoby, avšak pan [jméno FO] nebyl zapsán jako vlastník ve velkém technickém průkazu. Následně dalším zapsaným vlastníkem byl dne [datum] uveden [jméno FO], který vozidlo zakoupil od pana [jméno FO]. Posledním vlastníkem byl zapsán dne [datum] žalobce, [Jméno žalobce], který uzavřel kupní smlouvu s [jméno FO]. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že žalovaná v soudním řízení prokázala předpoklady použití ustanovení dle § 1111 věty druhé o.z., neboť prokázala, že vozidlo pozbyla činem povahy úmyslného [podezřelý výraz] činu. Následkem výše uvedeného soud nemohl žalobě vyhovět, neboť žalobce získal vůz v důsledku spáchaného úmyslného [podezřelý výraz] činu, vůči žalované jako vlastnici vozidla. Žalobce tak vlastnické právo k A. nenabyl a žalovaná je nadále vlastníkem vozidla. Proto soud žalobu zamítl v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

15. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ten účastník, který měl ve věci plný úspěch, tím byla žalovaná. Tato částka je tvořena odměnou advokáta stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „vyhlášky”) z tarifní hodnoty [částka], a to dle § 8 odst. 1 vyhlášky (ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla určena hodnota vozidla v částce [částka]), ve výši [částka], za celkem [hodnota] úkonů právní služby po [částka] (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast u ústního jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum] a vyjádření ze dne [datum]). Dále 7 režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky (ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb.) a 1 režijní paušál po [částka] dle § 13 odst. 4 AT v účinném znění, celkem tedy [částka]. Proto soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

16. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., který stanoví, že stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady řízení státu jsou tvořeny, za tlumočné [tituly před jménem] [jméno FO], tlumočníka z jazyka českého do jazyka ruského. Výše tlumočného činí dle usnesení Obvodního soudu, č. j. [spisová značka] ze dne [datum] které nabylo právní moci dne [datum]) částku [částka]. O povinnosti žalobce zaplatit výše uvedené náklady státu soud rozhodl ve výroku III. rozsudku, neboť žalobce byl ve věci neúspěšný.