Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 406,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 42 406,88 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 37 152 Kč k rukám jejího právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 42 406,88 Kč s úrokem z prodlení. Tvrdila, že dne 10. 6. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí bylo zřízení zástavního práva k vozidlu Tesla Model Y, VIN [VIN kód], a ujednání, podle něhož žalobkyně směla vozidlo bezplatně užívat a žalovaný měl zajistit jeho pojištění a poskytnout součinnost při řešení škod a oprav. Vozidlo bylo poškozeno při dopravních nehodách dne 22. 7. 2024 a 15. 4. 2025; dopravní nehodu v obou případech nezavinila žalobkyně, ale škodu způsobil řidič jiného vozidla. Žalobkyně žalovaného žádala o součinnost, kterou však neposkytl, a proto se obrátila na Okresní soud v Pardubicích, který předběžným opatřením nahradil projev vůle žalovaného udělit jí plnou moc k jednání s pojistiteli a autoservisem [právnická osoba] a k zajištění opravy vozidla. Oprava a související náklady byly vyúčtovány čtyřmi fakturami vystavenými na žalovaného; pojišťovny uhradily většinu nákladů, nikoli však částku 41 773,69 Kč odpovídající DPH a částku 633,19 Kč, kterou pojistitel nezahrnul do plnění za opravu čelního skla. Žalobkyně dne 27. 8. 2025 uhradila autoservisu celkem 42 406,88 Kč ze svého účtu, neboť žalovaný částku přes výzvu nezaplatil a bez úhrady by autoservis vozidlo nevydal. Žalobkyně dovozovala, že tím za žalovaného splnila jeho dluh vůči autoservisu a žalovaný se na její úkor bezdůvodně obohatil. V průběhu řízení odmítla tvrzení žalovaného o neoprávněném užívání vozidla [tituly před jménem] [jméno FO] a uvedla, že žalovaný o jeho užívání věděl a akceptoval je a že nehody zavinily třetí osoby. Zdůraznila, že servisní zakázku uzavřela za žalovaného až po vykonatelnosti předběžného opatření. Namítla také, že otázka odpočtu DPH nemění povinnost objednatele zaplatit autoservisu sjednanou cenu. Předžalobní výzvou doručenou žalovanému do datové schránky dne 24. 10. 2025 mu poskytla sedmidenní lhůtu k úhradě, žalovaný však ničeho nezaplatil. S ohledem na jeho prodlení požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení od 1. 11. 2025 a náhradu nákladů řízení. Pokus o smírné vyřešení věci úspěšný nebyl.
2. Žalovaný se ve věci vyjádřil v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu a žalobu odmítl jako nedůvodnou. Tvrdil, že žalobkyně vozidlo bez jeho souhlasu přenechala [tituly před jménem] [jméno FO], který s ním nakládal, a že žalobkyně porušila povinnosti zástavního věřitele pečovat o zástavu a neškodit žalovanému. Žalovaný namítal, že vozidlo poškodil někdo jiný, a náklady proto měly být uplatněny vůči škůdcům či jejich pojistitelům. V dalších podáních doplnil, že opravu neobjednal, žalobkyni nezmocnil k uzavření smlouvy s autoservisem a její jednání neschválil. Samotné uvedení žalovaného na fakturách podle něj smluvní dluh nezakládá, naopak poukázal na to, že s autoservisem komunikoval [tituly před jménem] [jméno FO], jehož žalovaný k užívání vozidla ani k objednání opravy neoprávnil. Odkázal na § 440 občanského zákoníku a namítal, že případný dluh žalovaného vůči autoservisu nevznikl. Úhradu žalobkyně označil za jednání v jejím vlastním zájmu, protože chtěla získat vozidlo zpět k užívání, a dovolával se § 2992 občanského zákoníku. Dále uvedl, že žalovaný neměl nárok na odpočet DPH a že případné krácení pojistného plnění měla žalobkyně řešit s pojistitelem. Při jednání soudu dne 1. 10. 2026 tvrdil, že e-mail a telefon v servisní zakázce patří [tituly před jménem] [jméno FO], který s autoservisem jednal, a poukazoval na neuzavřenou smlouvu o budoucím odkupu vozidla a na zákaz, který měl [tituly před jménem] [jméno FO] užívání vozidla ukládat. Žalovaný setrval na návrhu žalobu zamítnout a požadoval náhradu nákladů řízení.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce ze dne 10. 6. 2024, záznamy o dopravních nehodách ze dne 22. 7. 2024 a 15. 4. 2025, e-mailovou zprávou ze dne 30. 7. 2024, výzvami k poskytnutí součinnosti ze dne 30. 4. 2025 a 26. 8. 2025 a doklady o jejich odeslání či doručení, usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 12. 6. 2025, č. j. [spisová značka], servisní zakázkou č. [hodnota] -2585, fakturami č. [hodnota], 202502906, 202502908 a 202502909, oznámením pojistitele ze dne 18. 8. 2025, potvrzeními banky o platbách žalobkyně a předžalobní výzvou ze dne 24. 10. 2025 včetně dokladu o jejím doručení. Soud vyšel též z nesporných tvrzení účastníků a jejich vyjádření při jednáních (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).
4. Ze smlouvy soud o zápůjčce zjistil, že žalovaný byl vlastníkem vozidla, které dal do zástavy k zajištění svých závazků vůči žalobkyni. V článku VI se žalovaný zavázal umožnit žalobkyni bezplatné využívání vozidla pro její potřebu, zajistit pojištění a poskytnout plnou součinnost při řešení škody a opravě vozidla. Smlouva neobsahovala ujednání, podle něhož by náklady na opravu poškozeného vozidla nesla žalobkyně. Z provedených důkazů dále vyplynulo, že při nehodách došlo k poškození vozidla jinými vozidly; u nehody ze dne 15. 4. 2025 potvrzení [právnická osoba] dokládá, že přestupek spáchala řidička druhého vozidla, soud proto neměl za prokázané, že by škodu na vozidle zavinila žalobkyně nebo že by její jednání bylo příčinou škodních událostí. E-mail ze dne 30. 7. 2024 dokládá odeslání záznamu o nehodě žalovanému; pro rozhodnutí však nebylo podstatné, zda si žalovaný jeho doručení vybavuje, neboť žalovaný následně obdržel výzvy k součinnosti a předběžné opatření se týkalo obou nehod.
5. Z usnesení Okresního soudu v [adresa] soud zjistil, že jím byl nahrazen projev vůle žalovaného udělit žalobkyni plnou moc k veškerým jednáním týkajícím se škod na vozidle, a to jak vůči pojistitelům, tak vůči autoservisu [právnická osoba]; žalobkyně byla výslovně oprávněna předat vozidlo do servisu, rozhodovat o způsobu opravy a převzít opravené vozidlo. Podle sdělení Okresního soudu v [adresa] nabylo usnesení právní moci dne 9. 7. 2025, výrok I. byl vykonatelný dnem 23. 6. 2025 a výrok III. (ukládající žalobkyni povinnost k zaplacení soudního poplatku za návrh) dne 15. 7. 2025. Servisní zakázka je datována dnem 9. 7. 2025 a nese digitální podpis žalobkyně ze dne 11. 7. 2025; údaj „9. 7. 2026“ v jejím pozdějším podání je zjevnou písařskou chybou, jak potvrdil zástupce žalobkyně při jednání soudu dne 1. 10. 2026. V zakázce je jako odběratel uveden žalovaný, je označeno jeho vozidlo podle VIN a registrační značky a je popsán rozsah oprav. Záznam e-mailové adresy a telefonního čísla [tituly před jménem] [jméno FO] v kolonce kontaktních údajů neprokazuje, že by tato osoba byla objednatelem nebo smluvní stranou, rozhodující je obsah zakázky, označení žalovaného jako odběratele a digitální podpis žalobkyně, která v době podpisu jednala v rozsahu soudem nahrazeného zmocnění.
6. Faktury byly vystaveny autoservisem na žalovaného a vztahují se k vozidlu uvedenému ve smlouvě i v servisní zakázce. Jejich celková cena činila 240 696,14 Kč, z toho základ bez DPH 198 922,45 Kč a DPH 41 773,69 Kč. Oznámení pojistitele ze dne 18. 8. 2025 dokládá poskytnutí plnění ve výši 30 000 Kč bez DPH ve vztahu k faktuře č. [hodnota]; žalovaný sám potvrdil, že větší část nákladů byla uhrazena z pojištění odpovědnosti třetí osoby. Neuhrazený zůstatek, který žalobkyně uhradila, tvořila DPH z faktur ve výši 41 773,69 Kč a částka 633,19 Kč, kterou pojistitel nezahrnul do plnění za opravu čelního skla. Bankovní potvrzení prokazují odchozí platby žalobkyně ze dne 27. 8. 2025: 6 432,97 Kč, 3 780 Kč, 8 348,76 Kč, 23 211,96 Kč a 633,19 Kč, celkem 42 406,88 Kč. Platby byly identifikovány variabilními symboly odpovídajícími fakturám a pojistné události a směřovaly na účet uvedený na fakturách (účet autoservisu). Ačkoli bankovní potvrzení sama o sobě výslovně nepotvrzují připsání částky na účet příjemce, jejich soulad s platebními údaji faktur, skutečnost, že platby nebyly vráceny, a tvrzení účastníků o podmínění vydání vozidla úhradou vedou k závěru, že autoservis částky přijal na úhradu fakturovaných závazků. Žalovaný neprokázal, že by částku žalobkyni vrátil nebo že by ji autoservis žalobkyni či žalovanému vrátil. Žalovaný obdržel dne 26. 8. 2025 do datové schránky výzvu s fakturami a dne 24. 10. 2025 také předžalobní výzvu; potvrzení datové schránky prokazují doručení předžalobní výzvy téhož dne. Žalovaný tvrdil, že na předžalobní výzvu reagoval, avšak žádný doklad o takové reakci nepředložil.
7. Soud neprovedl navržený důkaz příspěvkem žalovaného na síti X ani dotazem na finanční úřad. Příspěvek na síti X nemohl změnit obsah smlouvy uzavřené v červnu 2024 ani rozsah zmocnění, které následně založilo usnesení soudu. Otázka, zda žalovaný mohl uplatnit odpočet DPH, není rozhodná pro vznik jeho závazku jako objednatele vůči autoservisu. Soud dále neprovedl výslech pracovníka autoservisu, dotaz na autoservis ani dokazování úplnou komunikací a dalšími předávacími listinami. Tyto návrhy směřovaly k otázce, kdo byl zákazníkem a kdo zakázku právně uzavřel, přičemž tuto otázku spolehlivě objasňuje servisní zakázka podepsaná žalobkyní jako soudem zmocněnou zástupkyní a označující žalovaného jako odběratele. Kontaktní údaje třetí osoby samy o sobě její postavení smluvní strany nezakládají. Žalovaný nezpochybnil pravost digitálního podpisu žalobkyně ani nepředložil listinu, z níž by vyplývalo, že zákazníkem byl někdo jiný. Navržené důkazy by proto při zjištěných okolnostech nemohly změnit závěr o tom, kdo byl objednatelem. Soud neprováděl dokazování nárokem žalovaného vůči žalobkyni, neboť žalovaný žádnou konkrétní, co do důvodu a výše vymezenou pohledávku k započtení neuplatnil.
8. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se zhotovitel smlouvou o dílo zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí dílo pro objednatele a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2610 odst. 1 o. z. vzniká právo na zaplacení ceny díla jeho provedením.
9. V dané věci žalobkyně uzavřela servisní zakázku v zastoupení žalovaného na základě vykonatelného soudního rozhodnutí, v jehož mezích byla oprávněna jednat s autoservisem a zajistit opravu. Žalovaný byl proto objednatelem a osobou povinnou zaplatit autoservisu cenu provedených prací a souvisejících položek. Faktury samy by smluvní dluh nezaložily; jejich význam spočívá v tom, že odpovídají servisní zakázce, označují žalovaného jako odběratele a konkrétní vozidlo a spolu s dalšími důkazy dokládají rozsah a vyúčtování plnění.
10. Servisní zakázka obsahovala odhad ceny 150 000 Kč bez DPH. Soud proto posoudil věc i ve smyslu § 2612 o. z., podle kterého zjistí-li zhotovitel po uzavření smlouvy, že cenu určenou odhadem bude třeba podstatně překročit, oznámí to objednateli bez zbytečného odkladu s odůvodněným určením nové ceny; neučiní-li to bez zbytečného odkladu poté, co potřebu zvýšení ceny zjistil, anebo zjistit měl a mohl, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení může objednatel od smlouvy odstoupit a neodstoupí-li bez zbytečného odkladu po doručení oznámení o vyšší ceně, platí, že se zvýšením ceny souhlasí. Faktury byly vystaveny dne 18. 8. 2025, žalobkyně jako osoba oprávněná jednat za objednatele následně předala žalovanému dne 26. 8. 2025 prostřednictvím datové schránky položkové vyúčtování, faktury i informaci o nově vyčíslené ceně a požadovala úhradu zbývající částky. K této výzvě byly připojeny faktury a vysvětlen rozdíl mezi jejich částkou a pojistným plněním. Žalovaný neprokázal, že by bez zbytečného odkladu po obdržení tohoto vyúčtování od smlouvy odstoupil nebo cenu rozporoval. Jeho nesouhlas uplatněný až v soudním řízení s několikaměsíčním odstupem tak nemůže založit účinky včasného odstoupení podle § 2612 odst. 2 o. z., proto soud uzavírá, že žalovaný byl povinen uhradit cenu vyúčtovanou autoservisem.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2992 o. z. povinnost obohacení vydat nevzniká mimo jiné tehdy, učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí. Žalobkyně ze svého účtu zaplatila autoservisu částku, kterou byl jako objednatel povinen zaplatit žalovaný, čímž se o tuto částku snížil, respektive zanikl, dluh žalovaného vůči autoservisu a žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně. Není rozhodné, že žalobkyně současně chtěla dosáhnout vydání vozidla a dále je na základě smlouvy uzavřené se žalovaným užívat. Její platba nebyla úhradou vlastního dluhu vůči autoservisu, nýbrž dluhu žalovaného. Její zájem na převzetí vozidla nebyl za zjištěných okolností zájmem výlučným a osobním ve smyslu § 2992 o. z. Žalovaný dále neprokázal jiný právní důvod, pro který by si mohl prospěch z úhrady ponechat.
12. Žalovaný správně namítl, že samotné vystavení faktury na jeho jméno by existenci jeho dluhu neprokazovalo, nicméně tato námitka neobstojí ve spojení se servisní zakázkou, vykonatelným usnesením soudu, podpisem žalobkyně v zastoupení žalovaného, provedením opravy a platbami. K námitce absence zmocnění soud uvádí, že § 440 odst. 1 o. z. sice stanoví, že pokud překročí zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu, ale žalobkyně zástupčí oprávnění nepřekročila. Soudní rozhodnutí jí výslovně umožňovalo jednat s autoservisem a rozhodovat o opravě a sjednání opravy za podmínek zachycených v servisní zakázce bylo nezbytným a přímým uskutečněním tohoto oprávnění. Nebylo tedy třeba následného schválení žalovaným podle § 440 o. z. Skutečnost, že žalovaný zakázku osobně nepodepsal není rozhodná, neboť právní jednání za něj učinila oprávněná zástupkyně.
13. K námitce žalovaného o tom, že v servisní zakázce byly uvedeny kontaktní údaje [tituly před jménem] [jméno FO], který také s autoservisem komunikoval, soud uvádí, že tyto údaje mohou dokládat, kdo zajišťoval technickou komunikaci, nikoli však samy o sobě, že [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel smlouvu vlastním jménem nebo že žalobkyně zakázku nepodepsala. [jméno FO] servisní zakázka označuje jako odběratele žalovaného a je opatřena digitálním podpisem žalobkyně. Žalovaný také poukazoval na zamýšlený budoucí odkup vozidla a na údajný zákaz jeho užívání [tituly před jménem] [jméno FO]. Smlouvu o budoucím odkupu ani jiný doklad, který by měnil písemnou smlouvu ze dne 10. 6. 2024 nebo rozsah soudního zmocnění, však nepředložil. Změny smlouvy o půjčce přitom měly být podle jejího článku VII činěny písemně.
14. K užívání vozidla [tituly před jménem] [jméno FO] soud uvádí, že § 1356 odst. 1 o. z. ukládá zástavnímu věřiteli, jemuž byla zástava odevzdána, pečovat o ni jako řádný hospodář; podle jeho odstavce 2 může zástavu užívat jen se souhlasem zástavního dlužníka a způsobem, který mu neškodí. Žalovaný se dále dovolával § 2194 o. z., podle něhož vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez svolení půjčitele. Soud nečiní závěr, že tato pravidla dovolují žalobkyni bez dalšího přenechávat vozidlo třetí osobě, avšak i kdyby užívání [tituly před jménem] [jméno FO] bez souhlasu žalovaného představovalo porušení povinnosti žalobkyně, samo o sobě tím nezanikl smluvní dluh žalovaného vůči autoservisu za opravu, kterou žalobkyně objednala v mezích soudem nahrazeného zmocnění. Záznamy o nehodách a potvrzení [právnická osoba] navíc podporují závěr, že bezprostřední škodu způsobili řidiči jiných vozidel; žalovaný neprokázal, že by jednání žalobkyně či [tituly před jménem] [jméno FO] bylo příčinou vzniku konkrétního dluhu za opravu. Žalovaný neuplatnil vůči žalobkyni konkrétní pohledávku na náhradu škody co do důvodu a výše ani ji nezapočetl. Případný samostatný nárok žalovaného vůči žalobkyni nebo [tituly před jménem] [jméno FO] není předmětem tohoto řízení a soud o něm nerozhoduje.
15. Také další námitku žalovaného týkající se DPH soud neshledal důvodnou. Žalobkyně se nedomáhá zaplacení DPH jen proto, že žalovaný je plátcem DPH nebo vlastníkem vozidla, ale proto že žalovaný byl objednatelem díla a jeho smluvním dlužníkem vůči autoservisu. Daňová možnost či nemožnost uplatnit odpočet DPH nemění nic na povinnosti objednatele zaplatit sjednanou cenu včetně DPH. Stejně tak případný nárok vůči pojistiteli je samostatným právním vztahem; jeho existence nebyla v tomto řízení prokázána v rozsahu, který by znamenal, že žalobkyně žalovanému jeho dluh vůči autoservisu neuhradila. Poskytnuté pojistné plnění bylo při výpočtu žalované částky zohledněno a žalovaný neprokázal, že by mu žalobkyně nebo pojistitel spornou částku již nahradili. Soud proto nerozhoduje o případném dalším nároku žalovaného vůči pojistiteli.
16. Soud přihlédl i k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1214/2023, na který poukázal žalovaný a ze kterého plyne, že dlužníkovi zůstávají zachovány námitky proti původní pohledávce, včetně námitky, že dluh nevznikl; souhlas dlužníka s plněním třetí osobou však není podmínkou vzniku nároku z plnění za jiného. Soud námitku žalovaného, že jeho dluh vůči autoservisu vůbec nevznikl, věcně přezkoumal a neshledal ji důvodnou. Na základě servisní zakázky uzavřené žalobkyní v mezích soudního zmocnění, faktur, dokladů o provedených platbách a dalších zjištěných okolností dospěl k závěru, že dluh žalovaného existoval a žalobkyně jej v rozsahu 42 406,88 Kč splnila.
17. Žalobkyně žalovanému doručila předžalobní výzvu dne 24. 10. 2025 a poskytnutá lhůta k úhradě uplynula dne 31. 10. 2025, žalovaný se proto od 1. 11. 2025 dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, úrok z prodlení; jeho výši stanoví vláda nařízením č. č. 351/2013 Sb. Podle jeho § 2 odst. 1 odpovídá zákonný úrok z prodlení repo sazbě České národní banky pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Z důvodu, že pro rozhodné období činí zákonný úrok z prodlení 11,5 % ročně soud žalobě vyhověl i v části týkající se úroku z prodlení.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Podmínka § 142a odst. 1 o. s. ř. byla splněna, neboť předžalobní výzva byla žalovanému doručena více než sedm dnů před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 697 Kč, dále odměna advokáta při tarifní hodnotě 42 406,88 Kč činí podle § 7 advokátního tarifu částku 2 820 Kč za úkon právní služby, za sedm úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření k odporu, účast při jednání dne 23. 7. 2026, písemné doplnění důkazu a účast při jednání dne 1. 10. 2026) náleží 19 740 Kč. Za jednoduchou výzvu k plnění ze dne 26. 8. 2025 náleží polovina mimosmluvní odměny, tedy 1 410 Kč. Odměna advokáta tak činí celkem 21 150 Kč. Režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 450 Kč za každý z osmi úkonů, celkem 3 600 Kč.
19. Dále náleží náhrada cestovních výdajů advokáta za dvě cesty osobním automobilem [jméno FO] [jméno FO], každá v délce 446 km; za cestu na jednání dne 23. 7. 2026 činí náhrada při základní sazbě 5,90 Kč za kilometr, spotřebě 5,4 l/100 km a průměrné ceně benzinu 95 oktanů 34,70 Kč za litr částku 3 467,11 Kč. Za cestu na jednání dne 1. 10. 2026 činí při průměrné ceně benzinu 41,80 Kč za litr náhrada 3 638,11 Kč. Cestovní výdaje tedy činí celkem 7 105,23 Kč. Za 24 započatých půlhodin cesty náleží podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu náhrada za promeškaný čas ve výši 3 600 Kč. Advokát není plátcem DPH, náhrada DPH mu proto nenáleží. Náklady řízení celkem činí 1 697 Kč + 21 150 Kč + 3 600 Kč + 7 105,23 Kč + 3 600 Kč, tedy 37 152,23 Kč., po zaokrouhlení 37 152 Kč. Náhrada se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí k rukám advokáta žalobkyně.
20. Třídenní lhůta k plnění jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.