Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to vše v měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci předem počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 21 000 Kč od 20. 11. 2024 do 18. 8. 2025, zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení a částku 3 915 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení 1 181,04 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 10. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 5. 1. 2026, domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 24 915 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru a dobu splatnosti úvěru. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 33484 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svou vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 17. 7. 2024 uzavřel se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“). Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 17. 7. 2024, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 21. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. V upomínce ze dne 16. 11. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 11. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 20. 11. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 21 000 Kč sestávají z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč, nejpozději splatných dne 19. 11. 2024. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 3 915 Kč jakožto smluvní pokuty, kdy pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 19. 11. 2024. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 20. 11. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 8. 8. 2025 ve výši 3 915 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný doposud neuhradil ničeho.
2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný dne 29. 10. 2025 odpor, který odůvodnil tím, že je ve velice složité situaci, přičemž se pokoušel domluvit se žalobkyní na splátkovém kalendáři. Žalovaný není aktuálně schopen celou dlužnou částku zaplatit, neboť splácí další pohledávky, a proto navrhuje uložení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč. K výzvě soudu doložil žalovaný dne 19. 1. 2026 vyplněný formulář o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
3. Podáním ze dne 6. 3. 2026 žalobkyně souhlasila s rozložením splácení žalované částky do měsíčních splátek po 1 500 Kč.[právnická osoba] jednání dne 1. 4. 2026 se nedostavila právní zástupkyně žalobkyně a žalovaní, kteří omluvili svou neúčast, soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:6. Dne 17. 7. 2024 byla mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], v níž se úvěrující zavázal, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše 15 000 Kč a úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky úvěrujícímu vrátit a zaplatit úvěrujícímu úroky, a to na základě této smlouvy a za podmínek v ní stanovených (čl. I.1.1. smlouvy). Úvěr byl nezajištěný, bezhotovostní, s pravidelným splácením úroků, kdy úvěrový limit činil 15 000 Kč a smluvní strany si sjednaly, že úvěr ve výši limitu bude úvěrovanému poskytnut dne 17. 7. 2024. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou s tím, že bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Úvěr úvěrovaný splácí každý měsíc, a to vždy nejpozději k 21. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy (čl. II.2.1.1. - II.2.1.7. smlouvy). Úvěr měl podobu tzv. revolvingového úvěru (čl. III.3.1. smlouvy). Úvěrující je oprávněn úvěrovanému ukončit oprávnění čerpat úvěr, kdy důvodem je např. pokud je úvěrovaný v prodlení s plněním povinností vůči úvěrujícímu (čl. III.3.2. písm. b/ smlouvy). Úvěrovaný se zavázal úvěrujícímu poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednaný úrok dle čl. 2.1.6. smlouvy (čl. IV.4.1. smlouvy). V případě prodlení úvěrovaného s plněním, tj. s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení (čl. IV.4.2. písm. a/, c/ smlouvy). V čl. V. smlouvy je upraveno splácení úvěru, v čl. VI. zesplatnění úvěru. Úvěrující a úvěrovaný se dohodli, že úvěrující je oprávněn jednostranně požadovat okamžité splacení celého dluhu, dojde-li k porušení smluvních podmínek úvěrovaného uvedené v této smlouvě; v případě zesplatnění úvěru je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení dle čl. 4.2. smlouvy (čl. VI.6.3. písm. a/, čl. VI.6.4. smlouvy). Žalovaný předložil žalobkyni kopii svého občanského a řidičského průkazu (občanský průkaz a řidičský průkaz). Dne 17. 7. 2024 žalobkyně poskytla ve prospěch účtu uvedeného v úvěrové smlouvě částku 15 000 Kč (potvrzení o platbě ze dne 17. 7. 2024). Dopisem ze dne 16. 11. 2024 žalobkyně sdělila žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo dne 16. 11. 2024 k zesplatnění úvěru a celková dlužná částka činí 44 084 Kč (zesplatnění úvěru ze dne 16. 11. 2024). Dopisem ze dne 8. 8. 2025, odeslaným dne 13. 8. 2025, byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 7. 2024, kdy celková dlužná částka činí 49 302,58 Kč; dlužná částka měla být uhrazena do 3 dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2025, potvrzení o podání doporučené zásilky).7. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky ve výši 21 000 s příslušenstvím a částky ve výši 3 915 Kč byla podána po právu pouze částečně.Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 věty prvé o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Dle § 2291 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 7. 2024, po řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky ve výši 40 % měsíčně.9. Soud se v daném případě, s ohledem na sjednanou výši úroku za poskytnutí finančních prostředků, zabýval otázkou platnosti předmětné smlouvy o úvěru.10. V posuzované věci byla mezi účastníky ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. V měsíci červenci 2024, kdy byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle veřejně dostupné databáze ARAD České národní banky činil úrok u bankami poskytovaných kontokorentních úvěrů, které soud považuje jako typ úvěrů, u který je statistika ČNB zveřejňována, jako nejbližší pro porovnání s revolvingovými úvěry, průměrně 20,11 % ročně a úroková sazba pro spotřebitelské úvěry vyjma kontokorentních úvěrů a kreditních karet 9,02 % ročně. Sjednaný úrok v předmětné úvěrové smlouvě ve výši 40 % měsíčně tedy dosahuje 24násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (vycházeje ze sazby u revolvingových úvěrů). Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Ke stejnému závěru došel i Finanční arbitr ve svém nálezu ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. FA/SU/707/2016, kdy dovodil, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně. Soudu náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si žalobkyně a žalovaný ujednali roční úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně a tato výše úroku z úvěru dosahuje více než dvacetičtyřnásobku obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru (dle statistiky České národní banky), dospěl soud k závěru, že takové ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 588 o.z.). Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech (úvěrujícím byla nebankovní společnost a spor se týkal úvěrových smluv, u nichž byla zkoumána kolize s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysoké roční úrokové sazby), vyjádřené např. v rozsudcích Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019, sp. zn. 30 Co 61/2019, sp. zn. 70 Co 74/2021, sp. zn. 35 Co 345/2022, sp. zn. 53 Co 92/2022, a to i vzhledem k požadavku jednotného rozhodování dle § 13 o. z. S ohledem na skutečnost, že ujednání o úroku z úvěru a jeho výši je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 116/2022-66, č. j. 22 Co 197/2019-99, č. j. 19 Co 102/2022-61, č. j. 22 Co 61/202240, č. j. 70 Co 256/2021- 64, č. j. 30 Co 61/2019-90, č. j. 14 Co 100/2021-126).11. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 15 000 Kč, která byla žalovanému žalobkyní poskytnuta a nebyla vrácena. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by něčeho na úhradu této částky žalobkyni uhradil.12. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 15 000 Kč (výrok I.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl k dopisu ze dne 8. 8. 2025, kdy za aplikace § 573 o.z. při zohlednění lhůty k plnění v této výzvě určené, byl žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení počínaje dnem 19. 8. 2025. Žalovaný v řízení netvrdil, že by na úvěr cokoliv uhradil, naopak z jeho vyjádření se lze domnívat, že výši dlužné částky uznává. Soud uložil žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč zaplatit v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, když žalovaný tento způsob zaplacení dlužné částky navrhl a žalobkyně s tím souhlasila.13. Ve vztahu k dalším nárokům žalobkyně, specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok II.).14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla pouze částečný procesní úspěch. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 997 Kč, odměnou advokáta podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 452 Kč a 3 paušálními částkami náhrady po 100 Kč jako náhradou advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy k plnění a sepsání žaloby podle § 14b odst. 6 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupkyně žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Celková výše nákladů řízení činila 2 812 Kč. Při zohlednění částečného úspěchu žalobkyně ve věci soud přiznal žalobkyni 42 % těchto nákladů řízení (procesní úspěch 71 % mínus procesní neúspěch 29 % = 42 %), tj. částku 1 181,04 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. tak, že žalovanému uložil náhradu nákladů řízení zaplatit ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku; přihlédl přitom k výši dohodnutých splátek a postojem žalovaného k dlužné částce, který se aktivním přístupem snaží svůj dluh řešit.