9 C 12/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 83 344 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaným došlo dne 18. 10. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Právní předchůdce žalobkyně posuzoval před uzavřením Smlouvy s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové a osobní poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 18. 10. 2021 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 16 333 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 10 201 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,82% ročně, a částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky, a částku 4 632 Kč za službu komfortního flexibilního splácení. Žalovaný se celkovou částku zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 699 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 10. 2021. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když poslední splátka byla částečně uhrazena dne 30. 3. 2023. Ke dni 30. 7. 2023 činila dlužná jistina částku 17 932,65 Kč a dlužný poplatek 12 701,35 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 17 932,65 Kč dále úrokem ve výši 18,82 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy, a to od 19. 10. 2021, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky do zaplacení. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy byla včetně příslušenství, a se všemi právy s ní spojenými, ze strany Právní předchůdkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 4. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 49 154,04 Kč. Její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 49 154,04 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně neuplatňuje. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 30 634 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 17 932,65 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12 701,35 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 8 737,89 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 906,58 Kč, úroků ve výši 18,82 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 932,65 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15,00% ročně z dlužné jistiny ve výši 17 932,65 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši 8 737,89 Kč je úrokem ve výši 18,82 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 17 932,65 Kč od 19. 10. 2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do 29. 4. 2024. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 906,58 Kč je zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 17 932,65 Kč od 7. 4. 2023, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 29. 4. 2024. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dluh uhrazen nebyl („pohledávka č. 1“).

2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi společností [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaným došlo dne 23. 8. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Právní předchůdce žalobkyně posuzoval před uzavřením Smlouvy s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové a osobní poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 23. 8. 2020 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 24 946 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 19 282 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,36% ročně, a částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky, a částku 4 164 Kč za službu komfortního flexibilního splácení. Žalovaný se celkovou částku zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 5. 2022. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. když poslední splátka byla částečně uhrazena dne 30. 3. 2023. Ke dni 30. 7. 2023 činila dlužná jistina částku 18 436,34 Kč a dlužný poplatek 18 309,66 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18 436,34 Kč dále úrokem ve výši 24,36 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy, a to od 24. 5. 2022, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky do zaplacení. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy byla včetně příslušenství, a se všemi právy s ní spojenými, ze strany Právní předchůdkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 4. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 56 507,17 Kč. Její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 56 507,17 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně neuplatňuje. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 36 746 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 436,34 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 18 309,66 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 8 860,12 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 811,54 Kč, úroků ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 436,34 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15,00% ročně z dlužné jistiny ve výši 18 436,34 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši 8 860,12 Kč je úrokem ve výši 24,36 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 436,34 Kč od 24. 5. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do 29. 4. 2024. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 811,54 Kč je zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 436,34 Kč od 30. 4. 2023, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 29. 4. 2024. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dluh uhrazen nebyl („pohledávka č. 2“).

3. Žalobkyně dále uvedla, že mezi společností [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaným došlo dne 21. 6. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Právní předchůdce žalobkyně posuzoval před uzavřením Smlouvy s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové a osobní poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 21. 6. 2020 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 24 946 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 19 282 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,62% ročně, a částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky, a částku 4 164 Kč za službu komfortního flexibilního splácení. Žalovaný se celkovou částku zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 3. 2022. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. když poslední splátka byla částečně uhrazena dne 30. 3. 2023. Ke dni 30. 7. 2023 činila dlužná jistina částku 11 027,24 Kč a dlužný poplatek 4 936,76 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 11 027,24 Kč dále úrokem ve výši 22,62 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy, a to od 22. 3. 2022, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky do zaplacení. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy byla včetně příslušenství, a se všemi právy s ní spojenými, ze strany Právní předchůdkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 4. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 34 680,99 Kč. Její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 34 680,99 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně neuplatňuje. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 15 964 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 027,24 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 936,76 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 5 739,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 681,65 Kč, úroků ve výši 22,62 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 027,24 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15,00% ročně z dlužné jistiny ve výši 11 027,24 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši 5 739,38 Kč je úrokem ve výši 22,62 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 11 027,24 Kč od 22. 3. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do 29. 4. 2024. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 681,65 Kč je zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 11 027,24 Kč od 30. 4. 2023, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 29. 4. 2024. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dluh uhrazen nebyl („pohledávka č. 3“).[právnická osoba] výzvě soudu (usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 4. 3. 2025, č. j. [spisová značka]) žalobkyně v podání ze dne 20. 3. 2025 vzala svou žalobu zpět co do celé pohledávky č. [právnická osoba] ohledem na tento dispozitivní úkon žalobkyně soud řízení v této části zastavil (§ 96 odst. 1 až 4 o.s.ř.), a to bodem I. výroku tohoto rozsudku.5. Žalobkyně dále podáním ze dne 20. 3. 2025 doplnila své žalobní tvrzení, kdy uvedla, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzoval s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet, což dokládal Zákaznickou kartou – žádostmi o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 10. 2020 a 23. 8. 2020, ze kterých plyne, že byla řádně zjištěna majetková situace žalovaného z výměru důchodu, z pracovní smlouvy a výplatních pásek za období za měsíce červen až září 2020 a z výpisů z bankovního účtu žalovaného z téhož období. Zároveň bylo ověřeno, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na pozici [Anonymizováno] ve společnosti [Anonymizováno], kdy čistý příjem jeho domácnosti činil 48 334 Kč (což uvedl v žádosti ze dne 17. 10. 2020) a 42 857 Kč (což uvedl v žádosti ze dne 23. 8. 2020), a to jako z příjmu ze zaměstnání a ze starobního důchodu. Žalovaný žil v nájmu a neměl žádnou vyživovací povinnost, ani žádné další úvěry. Žalobkyně je tak toho názoru, že schopnost žalovaného splácet byla zjištěna dostatečně.6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.7. K jednání konaném dne 14. 5. 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, a soud tak věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř).8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:9. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 18. 10. 2020 včetně Smluvních podmínek o spotřebitelském úvěru byla mezi společností [právnická osoba], IČO: [IČO], jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal za tento spotřebitelský úvěr zaplatit poplatek v částce 16 333 Kč, který byl složen z úroku ve výši 10 201 Kč, poplatkem za pracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 632 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 2 072 Kč a poplatek za flexibilní splácení činí 2 560 Kč. Celková částka, kterou měl klient zaplatit, činila 36 333 Kč a částka měla být uhrazena v 52 týdenních splátkách ve výši 699 Kč (v případě první až předposlední splátky) a 684 Kč (v případě poslední splátky), která byla splatná vždy ke konci splátkového období. Zápůjční úroková sazba činila 88,00 % a RPSN činila 167,11 %.10. Ze Zákaznické karty ze dne 17. 10. 2020- Žádosti o spotřebitelský úvěr plyne, že žadatel uvedl, že bydlí v nájemním bytě, má [Anonymizováno] vzdělání, je [Anonymizováno], nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá jiné úvěry ani kreditní kartu. Žalovaný je zaměstnaný na plný pracovní úvazek se smlouvou na dobu neurčitou na pracovní pozici [Anonymizováno] u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO: [IČO], sídlem [adresa]. Pravidelný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činí 17 234 Kč, dále má další čistý příjem 8 600 Kč a další čisté příjmy domácnosti jsou 24 300 Kč (jejich zdroj neuveden), tedy celková výše příjmu domácnosti je 48 334 Kč. Výdaje žalovaného činí 15 215 Kč. Uvedený zdroj ověření je uveden jako výpisy z účtů, pracovní smlouva na dobu neurčitou, výplatní pásky do měsíce červenec až září 2020, výpisy z bankovních účtů za měsíce srpen a září 2020 a výměr důchodu.11. Z Tabulky umoření ze dne 6. 5. 2024 plyne, že žalovaným byl čerpán úvěr ve výši 20 000 Kč (pohledávka č. 1) a uhrazeno na splátky bylo 5 699 Kč. Zůstatek nesplacené jistiny činí 17 932,65 Kč.12. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 8. 2020 včetně Smluvních podmínek o spotřebitelském úvěru byla mezi společností [právnická osoba], IČO: [IČO], jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal za tento spotřebitelský úvěr zaplatit poplatek v částce 24 946 Kč, který byl složen z úroku ve výši 19 282 Kč, poplatkem za pracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1 714 Kč a poplatek za flexibilní splácení činí 2 450 Kč. Celková částka, kterou měl klient zaplatit, činila 44 496 Kč a částka měla být uhrazena v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 141 Kč (v případě první až předposlední splátky) a 2 126 Kč (v případě poslední splátky), která byla splatná vždy ke konci splátkového období. Zápůjční úroková sazba činila 86,00 % a RPSN činila 142,04 %.13. Ze Zákaznické karty ze dne 23. 8. 2020- Žádosti o spotřebitelský úvěr plyne, že žadatel uvedl, že bydlí v nájemním bytě, má [Anonymizováno] vzdělání, je [Anonymizováno], nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá jiné úvěry ani kreditní kartu. Žalovaný je zaměstnaný na plný pracovní úvazek se smlouvou na dobu neurčitou na pracovní pozici [Anonymizováno] u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO: [IČO], sídlem [adresa]. Pravidelný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činí 19 157 Kč, dále má další čistý příjem 8 700 Kč a další čisté příjmy domácnosti jsou 15 000 Kč (jejich zdroj neuveden), tedy celková výše příjmu domácnosti je 42 857 Kč. Výdaje žalovaného činí 13 074 Kč. Uvedený zdroj ověření je uveden jako výpisy z účtů, pracovní smlouva na dobu neurčitou, výplatní pásky do měsíce červen a červenec 2020, výpisy z bankovních účtů za měsíce červen až červenec 2020 a výměr důchodu.14. Z Tabulky umoření ze dne 6. 5. 2024 plyne, že žalovaným byl čerpán úvěr ve výši 20 000 Kč (pohledávka č. 2) a uhrazeno na splátky bylo 8 200 Kč. Zůstatek nesplacené jistiny činí 18 436,34 Kč.15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 uzavřené mezi [právnická osoba], jako postupitelem a [Jméno žalobkyně]., jako postupníkem plyne, že pohledávky žalovaného byly postoupeny na postupníka (Příloha č. [hodnota] Smlouvy o postoupení pohledávek). Žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024, kterou odeslala dne 30. 5. 2024 (Podací lístek ze dne 30. 5. 2024), a současně s tímto sdělením vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky za pohledávku č. [hodnota], pohledávku č. [hodnota] a pohledávku č. [hodnota] v celkové výši 140 342,20 Kč, a to do deseti dnů ode dne doručení tohoto dopisu.16. Výzvou k plnění ze dne 29. 7. 2024 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 118 497,14 Kč z titulu pohledávky č. 1, pohledávky č. 2 a pohledávky č. 3, a to nejpozději do 13. 8. 2024. K odeslání výzvy došlo dle Podacího lístku ze dne 29. 7. 2024 téhož dne.17. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:18. Právní předchůdkyně se dne 18. 10. 2020 zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se tyto zavázal splácet ve výši a lhůtě dle sdělení právní předchůdkyně. Úroková sazba činila 88 % ročně, RPSN činila 167,11 %. Žalovanému byl poskytnut úvěr 20 000 Kč, na který uhradil ve splátkách 5 699 Kč (pohledávka č. [hodnota]). Právní předchůdkyně se dne 23. 8. 2020 zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se tyto zavázal splácet ve výši a lhůtě dle sdělení právní předchůdkyně. Úroková sazba činila 86 % ročně, RPSN činila 142,04 %. Žalovanému byl poskytnut úvěr 20 000 Kč, na který uhradil ve splátkách 8 200 Kč (pohledávka č. [hodnota]). Před poskytnutím úvěrů měla právní předchůdkyně k dispozici pracovní smlouvu žalovaného a výměr důchodu. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024. K úhradě byl žalovaný vyzván dopisem datovaným dne 29. 4. 2024, odeslaným dne 30. 5. 2024, a to do deseti dnů ode dne doručení tohoto dopisu. Dále byl žalovaný opakovaně vyzván k úhradě do 13. 8. 2024 dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2024 podaným téhož dne.19. Při svém rozhodování soud vycházel z této právní úpravy:20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.22. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.26. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 ZSÚ), na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s úrokem 88 % ročně ve splátkách dle určení právní předchůdkyně (pohledávka č. [hodnota]). Dále právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 ZSÚ), na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s úrokem 86 % ročně ve splátkách dle určení právní předchůdkyně (pohledávka č. [hodnota]). Obě tyto smlouvy však soud shledal za absolutně neplatné (§ 580 odst. 1 o. z.). Soud při závěru absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vycházel z toho, že právní předchůdkyně nedostála své povinnosti prověřit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ bylo její povinností před poskytnutím spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy). Jakkoliv právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z pracovní smlouvy žalovaného, nebyla tato k žádosti přiložena, jakožto ani výměr důchodu žalovaného ani osvětleny okolnosti dalšího příjmu domácnosti žalovaného, které bez dalšího v žádosti uvedl. Pokud je uvedeno, že právní předchůdkyně výši mzdy ověřila výpisem z účtů, nebylo k tomu není uvedeno, k jakému bankovnímu účtu se vztahují, ani ničeho dalšího konkrétního. Pokud žalobkyně vycházela pouze z informací sděleným žalovaným, aniž by tento předložil pracovní smlouvu, ve které by byla uvedena mzda, zcela jednoznačně povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného nedostála. Žalobkyně dále nikterak, ani přes výzvu soudu (usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2025, č. j. [spisová značka]) nedoložila, jakým způsobem zjišťovala, zda nemá žalovaný další závazky, ačkoliv žalovaný měl již pohledávku u samotné právní předchůdkyně žalobkyně. Nedoložila, že by žalovaného skutečně lustrovala v bankovních a nebankovních registrech (např. registry SOLUS, NRKI, BRKI) nebo veřejných rejstřících (insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí, apod.). Právní předchůdkyně žalobkyně tak na řádné splněné své povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ rezignovala.27. Soud se dále v dané věci zabýval otázkou platnosti smlouvy s ohledem na výši sjednaného úroku za poskytnutí finančních prostředků. V případě pohledávky č. [hodnota] byla mezi účastníky ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 88 % ročně. V měsíci říjnu 2020, kdy byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle databáze [jméno FO] národní banky nepřevyšovaly u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami úroky nejvyšší úrokové sazby 7,87 %. Sjednaný úrok v předmětných úvěrových smlouvách ve výši 88 % ročně tedy dosahuje více než jedenáctinásobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. V případě pohledávky č. [hodnota] byla mezi účastníky ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 86 % ročně. V měsíci srpnu 2020, kdy byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle databáze [jméno FO] národní banky nepřevyšovaly u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami úroky nejvyšší úrokové sazby 8,12 %. Sjednaný úrok v předmětných úvěrových smlouvách ve výši 86 % ročně tedy dosahuje více než desetinásobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Ke stejnému závěru došel i Finanční arbitr ve svém nálezu ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. FA/SU/707/2016, kdy dovodil, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně. Soudu náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si právní předchůdce žalobkyně a žalovaný ujednali roční úrokovou sazbu ve výši 86 %, a tato výše úroku z úvěru dosahuje více než jedenáctinásobku (v případě pohledávky č. [hodnota]) a více než desetinásobku (v případě pohledávky č. [hodnota]) nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru (dle statistiky [jméno FO] národní banky), dospěl soud k závěru, že takové ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba z tohoto důvodu posoudit úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné (§ 580 odst. 1 o.z.), a to za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů (soudu je známo z rozhodovací činnosti) a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala. Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech (v nichž žalobkyní byla rovněž nebankovní společnost a spor se týkal úvěrových smluv, u nichž byla zkoumána kolize s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysoké roční úrokové sazby), vyjádřené např. v rozsudcích Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] sp. zn. [spisová značka], a to i s ohledem na požadavek jednotného rozhodování dle § 13 o. z.28. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatných smluv, je povinen tyto částky vrátit podle § 2991 odst. 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení.29. Bezdůvodné obohacení žalovaného ve vztahu k pohledávce č. [hodnota] soud vyčíslil částkou 14 301 Kč, když právním předchůdcem žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč a žalovaným bylo vráceno 5 699 Kč. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na úhradu této pohledávky právnímu předchůdci žalobkyně či žalobkyni samotné uhradil více. Žalovanému tak byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 14 301 Kč (výrok II.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl k dopisu zaslanému 30. 5. 2024, který obsahoval výzvu k úhradě do deseti dnů, tedy počátek prodlení započal dne 15. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení nečinný, nemohl soud zjistit jeho možnosti pro určení lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 o.z. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.30. Ve vztahu k dalším nárokům pohledávky č. [hodnota], kdy se žalobkyně dále domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 333 Kč, kapitalizované úroky ve výši 8 737,89 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 906,58 Kč, úroky ve výši 18,82 % ročně z částky 17 932,65 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení z částky 17 932,65 Kč od 30. 4. 2024 do 14. 6. 2024, a zákonné úroky z prodlení z částky 3 631,65 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok III.).31. Bezdůvodné obohacení žalovaného ve vztahu k pohledávce č. [hodnota] soud vyčíslil částkou 11 800 Kč, když právním předchůdcem žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč a žalovaným bylo vráceno 8 200 Kč. V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na úhradu této pohledávky právnímu předchůdci žalobkyně či žalobkyni samotné uhradil více. Žalovanému tak byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 11 800 Kč (výrok IV.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl k dopisu zaslanému 30. 5. 2024, který obsahoval výzvu k úhradě do deseti dnů, tedy počátek prodlení započal dne 15. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení nečinný, nemohl soud zjistit jeho možnosti pro určení lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 o.z. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.32. Ve vztahu k dalším nárokům pohledávky č. [hodnota], kdy se žalobkyně dále domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost 24 946 Kč, kapitalizované úroky ve výši 8 860,12 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 811,54 Kč, úroky ve výši 24,36 % ročně z částky 18 436,34 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení z částky 18 436,34 Kč od 30. 4. 2024 do 14. 6. 2024, zákonné úroky z prodlení z částky 6 636,34 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok V.).33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř. (v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyně zavinila zastavení řízení) ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. (ve zbývající části měla žalobkyně jen částečný procesní úspěch). Při srovnání rozsahu procesního zavinění žalobkyně, procesního úspěchu žalobkyně a procesního neúspěchu žalovaného by žalobkyni stíhala povinnost k částečné náhradě nákladů řízení žalovanému, avšak vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá práv na náhradu nákladů řízení.