Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 999 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 999 Kč od 21. 12. 2016 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 506 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 10. 2016 do 20. 12. 2016 a z částky 5 001 Kč od 21. 12. 2016 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15 000 Kč s příslušenstvím a částku 6 505 Kč a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 24. 11. 2014 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce obchodní společností [právnická osoba], IČ [IČO] (dále jen společnost „[právnická osoba] “), smlouvu o půjčce č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na základě níž poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena při podepsání smlouvy, a žalovaný svým podpisem rovněž stvrdil, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzal. V souladu se smlouvou se žalovaný zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 11 100 Kč sestávající se z poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Dne 27. 11. 2014 žalovaný a společnost [právnická osoba] sjednali rovněž pojištění pro případ neschopnosti žalovaného splácet. Společnosti [právnická osoba] tak měl žalovaný vrátit celkem částku rovnající se součtu poplatků a zapůjčené částky, zvýšený za poplatek za pojištění, a to v 58 týdenních splátkách. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek v souladu se smluvními podmínkami smlouvy splatným, a to v celém svém rozsahu, nejpozději v den, kdy se stala splatnou poslední splátka půjčky, tj. dne 7. 1. 2016. Společnosti [právnická osoba] tak vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z každé nezaplacené splátky a zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním závazku. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2016 s účinností k témuž dni převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8. 11. 2016. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 21 505 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, nesplaceného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 314 Kč, nesplaceného úroku ve výši 0 Kč, nesplaceného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 862 Kč a nesplaceného pojištění ve výši 329 Kč. [adresa] 505 Kč se tak skládá z částek za nesplacený poplatek za administrativní činnost ve výši 1 314 Kč, nesplacený poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 862 Kč, nesplacený úrok ve výši 0 Kč a nesplacené pojištění ve výši 329 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 14. 10. 2016.
2. Podáním ze dne 3. 6. 2025 žalobce doplnil, že schopnost žalovaného splácet byla ověřena právním předchůdcem žalobce na základě žalovaným vyplněné karty zákazníka, kde uvedl své údaje, požadovanou částku půjčky, příjmy, výdaje, zaměstnání, kdy byl povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje. Žalobce od společnosti [právnická osoba] obdržel informace o celkové výši úhrad žalovaného, tj. 5 001 Kč, tato částka byla započtena na administrativní poplatek, úrok, poplatek za hotovostní inkaso a sjednané pojištění.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., když žalobce s tímto postupem souhlasil (č. l. 7 spisu), žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
5. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, Anonymizováno6. Žalobce je zapsán v obchodním rejstříku [Anonymizováno] od [datum] s registračním číslem společnosti [hodnota] (výpis z obchodního rejstříku [datum]).7. Dne 26. 11. 2014 byla mezi obchodní společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , jako věřitele (dále jen „původní věřitel“), a žalovaným jako zákazníkem uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota] (dále jen „smlouva“) s tím, že dle bodu 1.1 smlouvy původní věřitel poskytuje žalovanému peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek ve výši 11 100 Kč sestávající z částky 3 000 Kč jakožto poplatku za administrativní částky, částky 2 100 Kč jakožto úroku a z částky 6 000 Kč jakožto poplatku za hotovostní inkaso splátek v případě hotovostního režimu (bod 2.1 smlouvy). Dle bodu 3.1 smlouvy se žalovaný zavázal původnímu věřiteli zaplatit celkovou částku 26 506 Kč sestávající z částky 15 000 Kč jakožto půjčky, z částky 11 100 Kč jakožto poplatků a z částky 406 Kč jakožto životní pojištění. Žalovaný se zavázal, že celkovou dlužnou částku bude původnímu věřiteli splácet formou hotovostního režimu s tím, že žalovaný potvrdil, že půjčené peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny v hotovosti při podepsání smlouvy, a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy tyto peněžní prostředky v hotovosti od původního věřitele převzal. Žalovaný se dále zavázal, že splatí původnímu věřiteli celkovou dlužnou částku v 58 hotovostních splátkách po 457 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy, a každou následující splátku vždy nejpozději dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Nedílnou součástí smlouvy byl formulář pro odstoupení, a pro původního věřitele a žalovaného závazné smluvní podmínky, o nichž žalovaný prohlásil, že se s nimi seznámil a souhlasil s nimi (smlouva o půjčce č. [hodnota] ze dne 26. 11. 2014, smluvní podmínky smlouvy, standardní informace o spotřebitelském úvěru, zařazení zákazníka do pojistného programu).8. Dle bodu 1.1. Smluvních podmínek smlouvy (dále jen „SPS“) předmětem Smlouvy je poskytnutí neúčelové půjčky s pevně stanovenou úrokovou sazbou. V případě sjednané úhrady celkové dlužné částky v 58 splátkách činí výše úrokové sazby 23,72 % p.a. s tím, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání Smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba (bod 1.2. SPS). Dle bodu 2.1. SPS se žalovaný zavázal platit původnímu věřiteli splátky celkové dlužné částky včas a v souladu s podmínkami Smlouvy. V případě sjednaného hotovostního režimu plnění Smlouvy se žalovaný zavazuje platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce původního věřitele, a to v místě bydliště žalovaného. O každé splátce celkové dlužné částky bude původním věřitelem proveden záznam do evidence splátek nebo vystaveno žalovanému písemné potvrzení o převzetí splátky. V případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky celkové dlužné částky vzniká původnímu věřiteli právo požadovat: a/ zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky; b/ zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky, se kterou je žalovaná v prodlení, v zákonem stanovené výši, s tím, že právo původního věřitele na náhradu škody způsobené prodlením žalovaného se splacením splátky není dotčeno, lze ji však požadovat pouze pokud není kryta úroky z prodlení a pokud jsou splněny zákonné podmínky pro její vznik; c/ zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho závazku ve výši stanovené příslušnými právními předpisy (bod 8.1. SPS). Dle bodu 9.8. SPS žalovaný potvrdil, že před podepsáním Smlouvy si Smlouvu včetně Smluvních podmínek smlouvy přečetl a porozuměl všem jejím ustanovením a že Smlouva představuje jeho svobodnou vůli a nebyla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek pod hrozbou, nátlakem nebo v tísni (Smluvní podmínky smlouvy).9. Schopnost žalovaného splácet byla společností [právnická osoba] ověřena na základě žalovaným vyplněné karty zákazníka, kde uvedl své údaje, požadovanou částku půjčky, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný uvedl, že má příjmy ve výši 18 000 Kč a výdaje 9 200 Kč (nájem 5 500 Kč, výdaje domácnosti 3 500 Kč, výdaje na telefon 200 Kč), k ověření přeložil občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu (karta zákazníka).10. Předmětná pohledávka za žalovaným v celkové výši 21 505 Kč byla společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , dne 13. 10. 2016 postoupena na žalobce (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2016, příloha – identifikace žalovaného, příloha – výše úplaty za postoupení pohledávek, potvrzení za zaplacení úplaty).11. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován obchodní společností [právnická osoba], respektive společností [právnická osoba] zastupující žalobce dopisem, a žalovaný byl vyzván k jeho uhrazení (oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací arch ze dne 9. 11. 2016).12. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce výzvou před podáním žaloby ze dne 4. 9. 2024 (výzva před podáním žaloby, poštovní podací arch).13. Na základě shora citovaných listinných důkazů bylo prokázáno, že dne 26. 11. 2014 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota] (§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), na základě níž se žalovaný zavázal půjčku (zápůjčku) včetně souhrnného poplatku splácet v pravidelných 58 týdenních (sedmidenních) splátkách. Dluh žalovaného ke dni 13. 10. 2016 činil částku 21 505 Kč, představující dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč a dlužné poplatky včetně pojištění ve výši 6 505 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Žalovaný dle žalobce uhradil částku 5 001 Kč.14. Při svém rozhodování soud vycházel z této právní úpravy:15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 28. 6. 2022 (dále jen „ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.24. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 27. 11. 2014 smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 ZSÚ), na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu se souhrnným poplatkem 11 000 Kč ve splátkách dle určení právního předchůdce žalobce. Tuto smlouvu však soud shledal za absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). Soud při závěru absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vycházel z toho, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti prověřit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ bylo jeho povinností před poskytnutím spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy). Právní předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů poskytnutých žalovaným, přičemž žalobce v řízení nedoložil, zda a jak je ověřoval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jednoznačně povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného nedostál, žalobce ani přes výzvu soudu (usnesení zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2025 č. j. [spisová značka]). Nedoložil, že by žalovaného lustroval v bankovních a nebankovních registrech (např. registry SOLUS, NRKI, BRKI) nebo veřejných rejstřících (insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí, apod.).25. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, je absolutně neplatná podle § 588 o.z.26. Vyjma shora uvedených závěrů ohledně absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru soud uvádí, že by předmětná smlouva byla neplatná i pro to, že se zjevně příčí dobrým mravům, když byl sjednán nemravně vysoký úrok, resp. náklady spotřebitelského úvěru. Dle judikátu Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. [spisová značka] za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. Na tomto stanovisku setrvává Nejvyšší soud i nadále – např. sp. zn. [spisová značka].27. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že výše úvěru činila 15 000 Kč a veškeré poplatky spolu s úrokem činily 11 000 a pojištění 406 Kč. Dle smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit celkovou dlužnou částku 26 506 Kč včetně souhrnného poplatku v 58 měsíčních splátkách po 457 Kč. Soud má za to, že sjednaný souhrnný poplatek včetně úroku je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o.z. Soud se dále zabýval oddělitelností tohoto ujednání (o výši poplatku) od ostatních ujednání a dospěl k závěru, že toto ujednání není oddělitelné od ostatních částí smlouvy, naopak je jeho integrální součástí. K tomuto závěru vede soud zejména skutečnost, že z předtištěného formuláře smlouvy o úvěru vyplývá, že byla pevně stanovena (právním předchůdcem žalobce) výše poplatku 11 000 Kč, když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání tohoto nepřiměřeného poplatku, by nedošlo k poskytnutí úvěru žalovanému. Po vypočtení poplatku byl tedy žalovaný povinen zaplatit jednu nedělitelnou částku. A konečně splátky byly nastaveny tak, že byly z části započitatelné na částku odpovídající poplatkům a úroku a z části na částku odpovídající jistině. Bez placení poplatků by tedy nedošlo ke splacení samotné jistiny, to znamená, že zaplacení úvěru je podmiňováno zaplacením uvedených poplatků a úroku. Z těchto okolností lze podle soudu jednoznačně uzavřít, že neplatně sjednané souhrnné poplatky činí absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o.z.28. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení.29. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 9 999 Kč, když právním předchůdcem žalobce byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč a žalovaným bylo vrácena 5 001 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by svůj závazek vyplývající ze shora citované smlouvy splnil řádně a včas, či že by na úhradu svého závazku zaplatil více, než je žalobkyní tvrzeno. Žalovanému tak byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 9 999 Kč (výrok I.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl k dopisu ze dne 8. 11. 2016, který obsahoval výzvu k úhradě do 20. 12. 2016, tedy počátek prodlení započal dne 21. 12. 2016.Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok II.). Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 o.z.30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť procesní úspěch žalobkyně a procesního úspěchu žalovaného jsou téměř stejné. Z daného důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.31. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.