Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v té části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 250 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 250 Kč od 11. 4. 2024 do 7. 2. 2025 a z částky 3 250 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 930 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 17 180 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 11. 3. 2024 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Poplatek a jistina byly splatné dne 10. 4. 2024, ale žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje uhrazení částky 2 500 Kč představující účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného (za písemné výzvy odeslané dne 17. 4. 2024, 24. 4. 2024, 1. 5. 2024, 10. 5. 2024 a 25. 5. 2024). Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 11. 4. 2024 do 9. 5. 2025 (den vyhotovení žaloby) ve výši 3 930 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č. l. 5 spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Smlouvou o zápůjčce ze dne 11. 3. 2024 se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 10 000 Kč, a žalovaný měl tuto s poplatkem 3 250 Kč vrátit do 10. 4. 2024. Pokud by částka byla uhrazena řádně a včas, byl by žalovanému odpuštěn poplatek. V případě prodlení byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení, a účelně vynaložené náklady, které za písemnou upomínku/výzvu k úhradě činily 500 Kč za každou výzvu. Součástí byly také všeobecné obchodní podmínky, podle nichž se plnění žalovaného mělo započíst nejprve na poplatek, účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu, úroky, úroky z prodlení, další náklady a nakonec na jistinu. Podle výpisu z běžného účtu byla na účet žalovaného dne 11. 3. 2024 poukázána částka 10 000 Kč. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne 17. 4. 2024, upomínkou ze dne 24. 4. 2024, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 1. 5. 2024, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 10. 5. 2024 a opakovanou výzvou k úhradě ze dne 25. 5. 2024. V každé byl vyzván k úhradě „ihned“. K úhradě žalované částky do tří dnů byl žalovaný vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 30. 1. 2025, který byl podle podacího archu podán na poště dne 30. 1. 2025. Podle žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho.
5. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když dospěl k závěru pouze o částečné důvodnosti žaloby. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:
6. Žalobkyně žalovanému poskytla žalovanému dne 11. 3. 2024 částku 10 000 Kč; z této částky žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho (nerozporované tvrzení žalobkyně). Částku žalobkyně žalovanému poskytla, aniž by prověřovala jeho schopnost tuto částku žalobkyni vrátit.
7. Po právní stránce soud vycházel z těchto ustanovení:
8. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k 31. 10. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Dle § 2291 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. V dané věci bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 3. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč vrátit do 10. 4. 2024.
16. Soud se v dané věci zabýval nejprve otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru dostála své zákonné povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. Soud přitom dospěl k závěru, že této povinnosti žalobkyně nedostála. Smlouva byla uzavírána na dálku, prostřednictvím portálu webových stránek, když příjmy a výdaje žalovaného a jeho schopnost poskytnutou zápůjčku splácet nebyla žalobkyní nijak ověřována. Soud tak uzavřel, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného vrátit spotřebitelský úvěr, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná, kdy odporuje § 580 odst. 1 o. z.; a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).
17. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 10 000 Kč, která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému poskytla. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak neoprávněný požadavek žalobkyně na úhradu smluvních pokut a úroků z úvěru.
18. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 10 000 Kč (výrok I.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl k dopisu zástupkyně žalobkyně ze dne 30. 1. 2025, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě do tří dnů. Soud vycházel právě z tohoto dopisu, neboť tento byl prokazatelně podán na poště a žalovanému zaslán.
19. Ve vztahu k předcházejícím upomínkám (ze dne 17. 4. 2024, ze dne 24. 4. 2024, opakované výzvě k úhradě ze dne 1. 5. 2024, opakované výzvě k úhradě ze dne 10. 5. 2024 a opakované výzvě k úhradě ze dne 25. 5. 2024) žalobkyně jejich odeslání žalovanému nedoložila, proto z nich soud nevycházel. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, soud tak nemohl zjistit jeho možnosti pro určení lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení.
20. Ve zbývající části soud žalobu žalobkyně zamítl (výrok II).
21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci mírně úspěšnější než žalobkyně, avšak vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení22. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.