Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 26 310 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 23. 2. 2024 do 23. 6. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 56 310 Kč s příslušenstvím, včetně smluvní pokuty, a náklady řízení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že formou komunikace na dálku uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 20. 7. 2023. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 20. 7. 2023 a dne 5. 9. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a žalovaná měla splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé měsíce. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění. Předmětem žaloby učinila žalobkyně pohledávku v celkové výši 42 000 Kč, která se skládala z nesplacené části jistiny ve výši 30 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč. Z této částky pak žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tedy ode dne 23. 2. 2024. Žalobkyně dále požadovala v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 23. 2. 2024 do 14. 6. 2025, kterou kapitalizovala částkou 14 310 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v rámci podaného návrhu, a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou formou komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru s poskytnutím úvěrového limitu až do výše 20 000 Kč, který byl žalované poskytnut dne 20. 7. 2023 na dobu neurčitou s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná měla podle smlouvy splácet úvěr každý měsíc nejpozději k 19. dni v měsíci, a to vždy úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru byla oprávněna splácet zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Roční procentní sazba nákladů činila podle smlouvy 5 521,72 %, pro případ prodlení s úhradou čerpaného úvěru se žalovaná v článku IV.4.2. smlouvy zavázala uhradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 7. 2023, výplatnice žalované, fotografie jejího osobního dokladu). Žalovaná čerpala dne 20. 7. 2023 částku 10 000 Kč a dne 5. 9. 2023 částku 20 000 Kč (výpis z účtu žalobkyně s platbami ve prospěch žalované ke dni 20. 7. 2023 a ke dni 5. 9. 2023). Dopisem ze dne 19. 2. 2024 byla informována o zesplatnění úvěru ke dni 19. 2. 2024 (Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota]). Žalované byla zaslána předžalobní výzva dopisem právního zástupce žalobkyně z 14. 6. 2025 a touto upomínkou před podáním žaloby byla vyzvána k úhradě dlužné částky, nejpozději do tří dnů od doručení této výzvy (předžalobní výzva k plnění, podací lístek).
6. Soud vzal na základě učiněných zjištění z provedeného dokazování za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
7. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. V posuzované věci se soud zabýval otázkou, zda se ve smlouvě ujednaná výše úroků nepříčí dobrým mravům. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že úrok za poskytnutý úvěr byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, což představuje úrok 480 % ročně, roční procentní sazba nákladů činila 5 521,72 %.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrým mravům, ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. [spisová značka], dle kterého „Při sjednávání úroku při peněžité půjče jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatněným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“.
12. Dále soud vycházel z rozhodnutí [Anonymizováno] soudu v[Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] a [spisová značka], kdy [Anonymizováno] soud v [Anonymizováno] označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Ujednání o nepřiměřené míře úroků se příčí dobrým mravům a je třeba ji považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o. z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná.
13. Soud v daném případě úrok posuzoval také dle systému ČNB ARAD, kde v rozhodném období se úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti pohybovaly od 10 % ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pohybovala v rozmezí 15 až 30 %. Ujednání o úroku ve výši 480 % ročně tak je dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z.
14. Soud dále uzavřel, že i když žalobkyně úrok požadovala pouze za jeden měsíc čerpání úvěru ve výši 12 000 Kč, není možné přistoupit ani k posouzení právního jednání žalobkyně jako neplatného pouze v části. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud v souladu s rozhodnutím [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] dospěl k závěru, že: „vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu § 576 o. z. včas ([právnická osoba]. Beck, 2014 občanský zákoník I. obecná část, § 1 až 654, 1. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat.“ Právní jednání, tedy smlouva o úvěru je tak v souladu s ustanovením § 588 o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. (argumentum á contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnout ani od skutečnosti, kterou sama žalobkyně v žalobě uvedla, totiž, že je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jejími klienty jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala.
15. Podle § 2291 odstavec 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení toho, oč se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila, čerpala žalovaná úvěr dne 20. 7. 2023 a dne 5. 9. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. [č. účtu] v celkové ve výši 30 000 Kč, přičemž na tuto částku ničeho neuhradila, a tak tato částka představuje její bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat, a to i s úrokem z prodlení, který byl žalobkyni přiznán v zákonné výši až od 24. 6. 2025 (§ 1970 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dopisem ze dne 14. 6. 2025 a stanovila v něm lhůtu pro zaplacení 3 dny. V souladu s § 573 o. z. mohla být zásilka doručena žalované třetí pracovní den od odeslání, tedy nejdříve 18. 6. 2025. Třídenní lhůta k plnění stanovená v upomínce skončila 23. 6. 2025, splatnost tak nastala nejdříve 24. 6. 2025. Výše úroku z prodlení byla stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku, smluvní pokuty a úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně, soud žalobu zamítl, neboť uvedené nároky vyplývají ze smlouvy, kterou soud hodnotil jako absolutně neplatnou.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze z části, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.