Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 125 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 125 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 41 674,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 661 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 125 000 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 125 000 Kč od [datum] do zaplacení, a dále úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 125 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 5 467,92 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 125 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 440 928 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 376,848 Kč odpovídající 34 % jejich celkové výše, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky], advokátky.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným dne [datum], ve spojením s doplněním návrhu ze dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 166 674,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] prostřednictvím dálkové komunikace uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 125 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 68,34 % ročně formou 48 měsíčních splátek po 7 655 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje [datum]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokladů o příjmech, informací od žalovaného či lustrací v databázích SOLUS, NRKI a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně tak zjistila, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti žalovaného nebyl veden jako neplatný, u žalobkyně neměl žalovaný předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, a dále obchodník jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně tudíž dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet. Jelikož se však žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, došlo ke zesplatnění celého úvěru, žalovaný tak byl povinen uhradit dosud nezaplacenou jistinu a úroky celkem ve výši 146 263,06 Kč nejpozději v den zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo dále žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty celkem ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč. V případě nezaplacení nové jistiny úvěru po zesplatnění byl dále žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od [datum]. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho, žalobkyně tudíž požadovala dlužnou jistinu ve výši 146 263,06 Kč, smluvní pokutu v celkové výši 20 011,80 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč spolu s příslušenstvím.
2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], na kterém provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, přičemž k jednání se nedostavil žalovaný, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“).
4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.
5. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, je ode dne [datum] na základě uděleného povolení oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne [datum]).
6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla doručením oznámení o schválení úvěru uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 125 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit, a dále zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru formou 48 měsíčních splátek ve výši 7 655 Kč, vždy nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 68,34 % ročně, RPSN činilo 94,38 %, celkem tak byl žalovaný povinen uhradit 367 440 Kč. V případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 30 dnů, byla žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u níž by se žalovaný ocitl v prodlení. V souvislosti s prodlením byla žalobkyně dále oprávněna po žalovaném požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž by se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Jestliže by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů, došlo by k zesplatnění celého úvěru, kdy by v tomto případě byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni celou dosud nezaplacenou jistinu úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru (tzv. novou jistinu úvěru) nejpozději v den zesplatnění úvěru. V případě nezaplacení nové jistiny úvěru včas byla žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] vč. splátkového kalendáře a dodejky, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], informace o podpisu na dálku – tzv. produkt A, důkaz o odeslání 1 Kč ze dne [datum], informace o vyplacení vč. důkazu o přijaté SMS ze dne [datum], předsmluvní formulář ze dne [datum]). Žalovaný při uzavření smlouvy mj. prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli osobě, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a není vůči němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí (prohlášení klienta ze dne [datum]). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného (občanský průkaz žalovaného). K vyplacení úvěru žalovanému na jeho bankovní účet došlo dne [datum] (základní informace o klientovi, doklad o vyplacení úvěru ze dne [datum], potvrzení [právnická osoba] o vedení účtu žalovaného).
7. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný prohlásil, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činil 60 461 Kč, jeho výdaje 14 957 Kč (z toho výdaje na bydlení 10 097 Kč), byl svobodný a bydlel ve vlastním bydlení. V [datum] žalovaný na jeho bankovní účet obdržel mzdu ve výši 54 786 Kč a v [datum] 85 216 Kč, výdaje žalovaného žalobkyně však již dále neověřovala (hodnocení klienta ze dne [datum], potvrzení [právnická osoba] o provedených transakcích ze dne [datum] a [datum]). Z výpisu registru SOLUS vyplývá, že u žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly evidovány dlužné částky po splatnosti, ani žádné dlužné splátky (výpis záznamu z registru SOLUS ze dne [datum]). V rámci registru NRKI byl žalovaný zařazen do kategorie III., neboť v minulosti zažádal celkem 5 institucí o úvěr, celkový úvěrový rámec činil 136 000 Kč, neměl však žádný dluh po splatnosti (výpis z NRKI ze dne [datum]).
8. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, žalobkyně úvěr zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Současně byl dopisem vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 147 661 Kč (oznámení ze dne [datum], čestné prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]). K okamžité úhradě dlužné částky ve výši 147 661 Kč byl žalovaný znovu vyzván dopisem ze dne [datum]. Zásilka byla dne [datum] uložena na poště a připravena pro žalovaného k vyzvednutí (předžalobní výzva ze dne [datum] vč. podacího archu, informace o sledování zásilky č. [hodnota]).
9. Ke dni [datum] žalovaný neuhradil na pohledávce ničeho (karta klienta ze dne [datum]).
10. Z výpisu systému ARAD, dostupném na webu České národní banky, soud zjistil, že v lednu 2025 činila průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaným domácnostem na spotřebu 8,63 %. RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činilo 8,95 % (výpis ze systému České národní banka ARAD ohledně výše průměrné úrokové sazby a RPSN ke dni uzavření smlouvy).
11. Soud zamítl návrh na provedení dokazování listinou výzvy k zaplacení ze dne [datum] a [datum], a to pro nadbytečnost, kdy skutkový stav byl dostatečně zjištěn z již provedených důkazů.
12. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž všechny listinné důkazní prostředky považoval za pravé a správné, neboť nevyvstaly žádné pochybnosti o jejich věrohodnosti.
13. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
14. Žalovaný se na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi ním a žalobkyní zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 125 000 Kč a zaplatit sjednané úroky ve výši 68,34 % ročně za poskytnutí úvěru formou 48 měsíčních splátek ve výši 7 655 Kč, vždy nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. RPSN činilo 94,38 %. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zjistila, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činil 60 461 Kč, přičemž výdaje podle sdělení žalovaného činily 14 957 Kč – z toho výdaje na bydlení 10 097 Kč, nicméně výdaje žalovaného již dále žalobkyně neověřovala. Žalobkyně provedla lustraci v registru SOLUS a NRKI, kde bylo zjištěno, že žalovaný byl zařazen do kategorie III., kdy neměl žádné dluhy po splatnosti. Z výpisu systému ARAD vyplynulo, že v lednu 2025 činila průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaným domácnostem na spotřebu 8,63 %. RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činilo 8,95 %. Ke dni [datum] žalovaný neuhradil žalobkyni na pohledávce ničeho.
15. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 14. 2. 2025, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z., na jejímž základě žalobkyně poskytla ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 68,34 % ročně a RPSN činilo 94,38 %. Z přehledu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaným domácnostem na spotřebu činila 8,63 % ročně a RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činilo 8,95 %. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje téměř 8 násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů a RPSN více než 10 násobku. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), a proto je dle § 580 o.z. absolutně neplatné. Jelikož se však jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j.
19 Co 102/2022-61).19. Nad rámec uvedeného soud pro úplnost dodává, že žalobkyně rovněž nesplnila svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť nikterak neověřovala výdaje žalovaného (např. z výpisů z bankovního účtu žalovaného). Soud je toho názoru, že povinnost alespoň elementárním způsobem ověřit výdajovou stránku žadatele o úvěr měla žalobkyně zejména s ohledem na výši úvěru, kdy se nejednalo o standardní mikropůjčku.
20. Vzhledem k uvedeným závěrům pak byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit pouze to, co si půjčil (§ 2993 o.z.), tedy částku 125 000 Kč (výrok I.). Žalovaný neuhradil na pohledávku ničeho, kdy k vrácení poskytnutých finančních prostředků byl žalovaný vyzván dopisem ze dne [datum] s tím, že mu nebyla poskytnuta žádná lhůta. Zásilka byla dne [datum] uložena na poště a připravena pro žalovaného k vyzvednutí. Soud tak žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku 125 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení s tím, že za počátek prodlení s plněním uvedeného peněžitého dluhu soud považoval datum [datum], tedy den následující po uplynutí třídenní lhůty, která je podle názoru soudu dostatečná k úhradě dlužné částky. Výše úroku je pak stanovena dle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.
21. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v tvrzené dlužné částce ve výši 41 674,80 Kč s příslušenstvím, soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy není uplatněný nárok po právu (výrok II.).
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., částečně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení v částce 16 376,848 Kč, kdy tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Soud při stanovování míry úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednil rovněž žalované příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku, a to v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 334 Kč a nákladů za zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna výši 37 655,20 Kč vč. 21 % DPH stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif”), z tarifní hodnoty ve výši 166 674,80 Kč, za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepsání návrhu ve věci samé, účast na jednání dne [datum]), kdy sazba ze jeden úkon právní služby činí 7 780 Kč, a dále náhradu hotových výdajů za tyto 4 úkony právní služby ve výši 2 178 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, vč. 21 % DPH. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. (výrok III.).