Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 81 503,44 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 72 460 Kč ve výši 12 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 666,96 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 69 436 Kč ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 69,11 % ročně z částky 59 039,61 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 502,17 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 59 039,61 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 279 115 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným dne [datum], ve spojením s doplněním návrhu ze dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 81 503,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím dálkové komunikace uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 87 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 69,11 % ročně formou 42 měsíčních splátek po 5 538 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [datum]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokladů o příjmech, informací od žalovaného či lustrací v databázích SOLUS, NRKI a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně tak zjistila, že příjem žalovaného činí 39 888 Kč a výdaje 10 364 Kč, v insolvenčním rejstříku nebyl žalovaný evidován, doklad totožnosti žalovaného nebyl veden jako neplatný a u žalobkyně neměl žalovaný předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Žalobkyně tudíž dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet. Jelikož se však žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, došlo ke zesplatnění celého úvěru, žalovaný tak byl povinen uhradit dosud nezaplacenou jistinu a úroky celkem ve výši 68 864,55 Kč nejpozději v den zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo dále žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty celkem ve výši 1 996 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 600 Kč. V případě nezaplacení nové jistiny úvěru po zesplatnění byl dále žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od [datum]. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil toliko částku 3 024 Kč, žalobkyně tudíž požadovala dlužnou jistinu ve výši 65 840 Kč, smluvní pokutu v celkové výši 14 063,44 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 600 Kč spolu s příslušenstvím. Celkem žalovaný na dluh plnil částkou 141 474 Kč.
2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], na kterém provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, přičemž k jednání se nedostavil žalovaný, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“).
4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.
5. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, je ode dne [datum] na základě uděleného povolení oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne [datum]).
6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] (doručení oznámení o schválení úvěru žalovanému) prostřednictvím dálkové komunikace uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému téhož dne poskytnuty peněžní prostředky ve výši 87 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit, a dále zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru formou 42 měsíčních splátek ve výši 5 538 Kč, vždy nejpozději do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 69,11 % ročně, RPSN činilo 95,81 %, celkem tak byl žalovaný povinen uhradit 232 596 Kč. V případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 30 dnů, byla žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u níž by se žalovaný ocitl v prodlení. V souvislosti s prodlením byla žalobkyně dále oprávněna po žalovaném požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž by se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Jestliže by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů, došlo by k zesplatnění celého úvěru, kdy by v tomto případě byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni celou dosud nezaplacenou jistinu úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru (tzv. novou jistinu úvěru) nejpozději v den zesplatnění úvěru. V případě nezaplacení nové jistiny úvěru včas byla žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] vč. dodejky ze dne [datum], předsmluvní formulář ze dne [datum]). Žalovaný při uzavření smlouvy mj. prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli osobě, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a není vůči němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí (prohlášení klienta ze dne [datum]). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného (občanský průkaz žalovaného). K vyplacení úvěru žalovanému na jeho bankovní účet došlo dne [datum] (doklad o vyplacení úvěru ze dne [datum], základní informace o klientovi ze dne [datum], důkaz o odeslání 1 Kč ze dne [datum], informace o vyplacení včetně důkazu o přijaté SMS ze dne [datum]).
7. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný prohlásil, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činil 39 888 Kč, jeho výdaje 10 364 Kč (z toho výdaje na bydlení 5 744 Kč), byl svobodný a bydlel u rodičů. V [datum] žalovaný na jeho bankovní účet obdržel 64 108 Kč, v [datum] 50 337 Kč a v [datum] 38 459 Kč, výdaje žalovaného žalobkyně však již dále neověřovala (hodnocení klienta ze dne [datum], potvrzení [právnická osoba] o příchozích úhradách ze dne [datum], [datum] a [datum]). Z výpisu registru SOLUS vyplývá, že u žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly evidovány dlužné částky po splatnosti, ani žádné dlužné splátky (výpis záznamu z registru SOLUS ze dne [datum]). V rámci registru NRKI byl žalovaný ohodnocen skórem ve výši 467, byl tak zařazen do kategorie III. značící nízké riziko (výpis z NRKI ze dne [datum]).
8. Ke dni [datum] žalovaný zaplatil žalobkyni částku celkem ve výši 141 474 Kč (karta klienta ze dne [datum]).
9. Z výpisu systému ARAD, dostupném na webu České národní banky, soud zjistil, že v [datum] činila průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaným domácnostem na spotřebu 9,72 %. RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činilo 10,15 % (výpis ze systému České národní banka ARAD ohledně výše průměrné úrokové sazby a RPSN ke dni uzavření smlouvy).
10. Soud zamítl návrh na provedení dokazování listinou výzvy k zaplacení ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], oznámením ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. podacího archu, obecných informací o podpisu na dálku a karty klienta z [datum], a to pro nadbytečnost, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn z již provedených důkazů.
11. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž všechny listinné důkazní prostředky považoval za pravé a správné, neboť nevyvstaly žádné pochybnosti o jejich věrohodnosti.
12. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
13. Žalovaný se na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi ním a žalobkyní zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 87 000 Kč a zaplatit sjednané úroky ve výši 69,11 % ročně za poskytnutí úvěru formou 42 měsíčních splátek ve výši 5 538 Kč, vždy nejpozději do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. RPSN činilo 95,81 %. V případě prodlení s úhradou splátky či její části se žalovaný nadto zavázal uhradit smluvní pokutu a náhradu účelně vynaložených nákladů. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zjistila, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činil 39 888 Kč, přičemž výdaje podle sdělení žalovaného činily 10 364 Kč – z toho výdaje na bydlení 5 744 Kč, nicméně výdaje žalovaného již dále žalobkyně neověřovala. Žalobkyně provedla lustraci v registru SOLUS a NRKI, kde bylo zjištěno, že žalovaný obdržel skóre ve výši 467, byl tak zařazen do kategorie III značící nízké riziko. Ke dni [datum] žalovaný zaplatil žalobkyni částku celkem ve výši 141 474 Kč.
14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum], (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z., na jejímž základě žalobkyně poskytla ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 69,11 % ročně a RPSN činilo 95,81 %. Z přehledu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaným domácnostem na spotřebu činila 9,72 % ročně a RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činilo 10,15 %. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje více než 7 násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů a RPSN více než 9 násobku. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), a proto je dle § 580 o.z. absolutně neplatné. Jelikož se však jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j. 19 Co 102/2022-61).
18. Nad rámec uvedeného soud pro úplnost dodává, že žalobkyně rovněž nesplnila svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť nikterak neověřovala výdaje žalovaného (např. z výpisů z bankovního účtu žalovaného). Soud je toho názoru, že povinnost alespoň elementárním způsobem ověřit výdajovou stránku žadatele o úvěr měla žalobkyně zejména s ohledem na výši úvěru, kdy se nejednalo o standardní mikropůjčku.
19. Vzhledem k uvedeným závěrům pak byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit pouze to, co si půjčil (§ 2993 o.z.), tedy částku 87 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil částku celkem ve výši 141 474 Kč, pročež soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 81 503,44 Kč spolu s příslušenstvím, zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy není uplatněný nárok po právu (výrok I.).
20. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy jejich náhrada by příslušela převážně úspěšnému žalovanému. Tomu však žádné náklady v řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.).