Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce podal žalobu na zaplacení, protože zaslal na č.ú. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. vedený na jméno žalovaného dne [datum] částku ve výši [částka], a to bez jakéhokoliv právního důvodu. Žalobce žalovaného na tuto skutečnost opakovaně upozornil upomínkou, přesto žalovaný plnění, jež mu nenáleželo, žalobci nevrátil. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu nejprve sám a následně prostřednictvím právního zástupce. Splatnost odvozuje žalobce od odeslání výzvy t.j. ke dni [datum] se sedmi denní lhůtou k doručení tj. k [datum] s dostatečnou lhůtou k plnění, tedy k [datum].
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak (č.l.23), že byl obětí zneužití účtu a nepřijde si vinný a zodpovědný za podvody jiných.
3. K výzvě soudu k postupu dle § 115a o.s.ř. žalobce a ani žalovaný nereagoval. Soud postupoval dle § 115a, § [právnická osoba].ř. (Ústavní soud sp.zn. I. ÚS 3962/19).
4. Dle sdělení banky je bankovní účet č. [č. účtu] vedený na jméno žalovaného od [datum] – [datum], kdy byl zrušený (§ 120 odst. 2 o.s.ř.), z výpisu z tohoto bankovního účtu soud zjistil, že žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného [částka] dne [datum], dne [datum] jej vyzval k vrácení této částky na svůj účet, protože tato částka mu byla žalobcem zaslána omylem, dne [datum] žalovaného vyzval k vydání této částky právní zástupce, po takto provedeném dokazování, zvážení všech částí soud rozhodl, že žaloba je důvodná, když po právní stránce posoudil věc takto:
5. Podle § 2991 odst.1 OZ platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám6. Ani jeden z účastníků netvrdil, že by mezi nimi byla uzavřena jakákoliv smlouva, která by žalovanému dávala legální důvod ponechat si [částka], kterému žalobce zaslal na jeho bankovní účet, proto se soud povinně zabýval tím, zda se nejedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (Nejvyšší soud sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. 25C do 771/2017).7. Soud tedy vyšel z judikaturních závěrů, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, s tím, že ji žalovanému předal, tak jeho tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání této částky, na žalovaném leží v této situaci důkazní břemeno ohledně existence právního důvodu, na základě, něhož si smí převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou proto v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (Nejvyšší soud sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]).8. Soud se držel shora uvedené litigace, když v souzené věci bylo hodnověrně prokázáno, že žalobce žalovanému [částka] skutečně bezhotovostně poskytl, následně jej žádal o vrácení, neboť se jednalo o mylnou platbu a stejně tak bylo mimo polemiku, že bankovní účet žalovaného na které bylo připsáno [částka], je vedený bankovou jen na jméno žalovaného – takže o podvodné zneužijí účtu se z pohledu soudu v tomto řízení nejednalo.9. Soud žalobci přiznal úroky z prodlení, které představují zákonnou sankci za prodlení s placením dluhu (§ 1968, § 1970 OZ). V souzené věci soud považoval za kvalifikovanou výzvu věřitele k zaplacení (§ 1958 odst. 2 OZ) výzvu ze den [datum] doručená dne [datum] žalovanému (§ 570 OZ, která je vystavěná na tzv. teorii dojití, tedy že sférou dispozice adresáta lze rozumět všechny body, které adresát potencionálně ovládá, a jestliže tak neučiní, pak je to rozhodnutí, které jde jen k jeho tíži, § 573 OZ, který dobru doručení poštou fixuje na tři dny) nicméně žalobce se domáhal úroků až od [datum], takže proto soud žalobě i v tomto vyhověl (§ 153 o.s.ř.).10. Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl, tak je ve výroku I. tohoto rozsudku11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., plně procesně úspěšnému žalobci (ve větší částí žalovaného nároku) soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a odměnu advokáta ve výši [částka] (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.), když při níže uvedených úkonech (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí zastoupení, d) - sepis žaloby a s polovičním úkonem (§ 11 odst. 2 písm. h) - jednoduchá výzva k plnění za zaslání předžalobní výzvy dle § 142a o.s.ř. dle vyhl. č. 177/1996 Sb., Okresní soud v Lounech sp.zn. [spisová značka]), s 3 režijními paušály za každý úkon právní služby po [částka] (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. totiž spojuje paušál jen s celým úkonem právní služby - takže dojde-li k poskytnutí byť jen polovičního úkonu právní služby musí tomu odpovídat zase jen celý paušál, a to vše s 21% DPH). V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.12. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.