RozsudekZamítnuto

Spisová značka

98 C 170/2026

Soud: Obvodní soud pro Prahu 9Datum rozhodnutí: 2026-05-28Senát: Obvodní soud pro Prahu 9Č. j.: 98 C 170/2026-20Samosoudce: Mgr. Sylva MašínováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 2026-09-03Předmět řízení: o 48 720,27 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH09:2026:98.C.170.2026.1
náklady řízeníbezdůvodné obohacenídokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení.

Použité předpisy

Označená místa (19) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k soudu se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení žalované částky a náhrady nákladů řízení s odůvodněním že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, ze kterého žalovaný vyčerpal [částka], avšak žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, když úvěr byl celý zesplatněn dne [datum]. Na závěr žaloby žalobce uvedl, že v případě že se soud neztotožní s žalobou v tom smyslu, že byla uzavřena smlouva o úvěru, nechť žalobci přizná bezdůvodné obohacení ve výši [částka].

2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na výzvu usnesením nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (Ústavní soud sp.zn. I. ÚS 3962/19).

4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Dne [datum] žalovaná podepsala jedinečným kódem úvěrovou smlouvu o úvěru [částka], které včetně sjednaných úroků bude splácet 48 splátkami po [částka], žalovaná právnímu předchůdci zaplatila dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], což má za prokázané ze žalobcem předložených výpisů z bankovního účtu.

6. Po provedení dokazování, zvážení všech částí soud rozhodl, že žaloba není důvodná, když po právní stránce posoudil věc takto:

7. Soud vyšel z § 561 odst. 1 (věta první) OZ, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, který lze podepsat elektronickými prostředky, a to podle parametrů věty druhé téhož ustanovení. Právní předpis, na který zde OZ odkazuje, je přímo použitelný předpis Evropské unie, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., když dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení EU č. 910/2014 účinky vlastnoručního podpisu má jen kvalifikovaný elektronický podpis. Podle čl. 3 odst. 11 a odst. 12 nařízení EU č. 910/2014 kvalifikovaným elektronickým podpisem je zaručený elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v čl. 26 nařízení EU č. 910/2014, a to že je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou, a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

8. Správnost závěru, že smlouva nebyla žalovanou podepsána s účinky vlastnoručního podpisu, potvrzuje i žalobce, když už žalobě předvídavě navrhuje přiznání bezdůvodného obohacení. Jestliže smlouva o úvěru nevznikla, tak se soud povinně zabývá tím, zda nejedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (Nejvyšší soud sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]). V tomto případě, ovšem zcela prokazatelně žalovaná vrátila částku právnímu předchůdci žalobci v celkové výši [částka], tedy částku vyšší, než byl původní úvěr – [částka], než by tedy mohl žalobce potencionálně jako bezdůvodného obohacení vůbec v tomto řízení dostat. Za takové situace soud žalobu zamítl, prostě proto, že bylo v řízení prokázáno, že částku, kterou právní předchůdce žalobce jí poskytl, tak nejen vrátila, ale vrátila o téměř deset tisíc více.

9. Z těchto důvodů soudu nezbylo než rozhodnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla sice zcela úspěšná, ovšem byla také zcela pasivní, takže jí nevznikly žádné náklady řízení

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací