Výrok
I. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku 1 620 Kč,
-) Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 246,49 Kč od [datum] do [datum], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do 3dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 1 620 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zák. č. 484/1991 Sb. za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Zákonem [číslo] Sb. je stanovena povinnost k placení rozhlasového poplatku subjektům v tomto zákoně uvedeným. [ulice] výše rozhlasového poplatku činí s účinností od [datum] částku ve výši 45 Kč. Žalobce uvedl, že žalovanému zaslal výzvu za dlužné období od [datum] – [datum]. Dále žaluje i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 246,49 Kč.
2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na výzvu usnesením (č.l.8) nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19).
4. Z upomínky žalobce žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě rozhlasového poplatku, když doložil doklad o odeslání upomínky. Z výpisu detailu dluhu z účetní evidence žalobce soud zjistil, že žalovaný svou zákonnou povinnost platit rozhlasový měsíční příspěvek neplnil nejméně od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] resp. plnil přerušovaně.
5. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný měl povinnost platit rozhlasový přijímač, a to ve výši 45 Kč za přijímač, a jestliže tuto zákonnou povinnost soustavně neplnil a výzva žalobce žalovanému k dobrovolnému, byť opožděného splnění jeho poplatkové povinnosti, se zjevně minula účinkem, tak žalobci za žalované období dluží. Soud tedy uzavřel, že v daném případě lze žalovaný nárok opřít o zásadu, že negativní tvrzení žalobce (nebylo zaplaceno) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení vyvrátit, kterou ale žalovaný nijak nevyužil, když z jeho strany nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku žalobci zaplatil, když byl po celou dobu soudního řízení nečinný. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení (§ 1970 OZ). Soud tak uzavřel, že ze žalobních tvrzení vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku. Za této situace soud rozhodl tak jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku.
6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, jedním úkonem s paušálem po 100 Kč (§ 1 odst. 3 písm. a/, § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.). Celková výše nákladů řízení tak činila 600 Kč.
7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř..