Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

98 C 459/2021

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Obvodní soud pro Prahu 9Datum rozhodnutí: 17. 5. 2023Senát: Obvodní soud pro Prahu 9Č. j.: 98 C 459/2021-160Soudce: Mgr. Sylva MašínováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 4. 10. 2023Předmět řízení: určení vlastnického práva k nemovitým věcemECLI:CZ:OSPH09:2023:98.C.459.2021.1
držbapeněžité plněnípozůstalostsmlouva kupnívydržení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (429) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 17. 5. 2023

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé potvrzu je a ve výroku o nákladech řízení se mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 26 922,50 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzu je.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 466,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že žalobci jsou ve společném jmění manželů vlastníky a) pozemku č.parc. [číslo] - [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], b) pozemku č.parc. [číslo] - ostatní plocha a c) pozemku č.parc. [anonymizováno] - [anonymizováno], vše zapsáno na [list vlastnictví] v kat. území [část obce], [územní celek], okres [anonymizováno] [obec], v katastru nemovitostí u [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [část Prahy], a žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že žalovaný je v katastru nemovitostí evidovaným vlastníkem pozemků č.parc. [číslo], [číslo] a [anonymizováno] o celkové výměře [výměra], vzniklých přečíslováním původních parcel [číslo] o celkové výměře 862 m2, vše v kat. území [část obce], [územní celek], přičemž se jedná o naprosto stejnou část zemského povrchu a rozdíl výměr 4 m2 (správně 6 m2 - pozn. odvolacího soudu) je daný posunem v přesnosti v experimentálním měření zemského povrchu mezi 70. a 90. lety; žalobce a) je ke dni podání žaloby výlučným vlastníkem rodinného domu [adresa] na pozemku žalovaného č.parc. [číslo]. Dopisem z [datum] bývalý [anonymizováno] [část obce] informoval rodiče žalobce, že je nutné uhradit náklady spojené s vyhotovením geometrického plánu a že podmínky uzavření dohody o předání pozemků do osobního vlastnictví jim byly předány [datum]. Dne [datum] zemřel žalobcův otec. V dědickém řízení uzavřeli žalobce se svou matkou dohodu, podle níž žalobce nabyl ½ rodinného domu postaveného na pronajatém pozemku [číslo] zapsaného pro [anonymizováno] [obec] (usnesení sp.zn. [spisová značka] nabylo právní moci [datum rozhodnutí]). Dopisem z [datum] [anonymizováno] [část obce] navrhl [anonymizována tři slova] [část Prahy] dohody o zřízení práva osobního užívání pro manžele [příjmení]. Dne [datum] vydal [anonymizována tři slova] v [obec a číslo] rozhodnutí o přidělení pozemků č.parc. [číslo] a [anonymizováno] o celkové výměře [výměra] v kat. území [část obce], [územní celek], do osobního užívání žalobců s tím, že žalobcům tímto vzniklo právo, aby s nimi byla uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání podle § 205 odst. 1 obč. zák. a že tato dohoda podléhá registraci [anonymizována tři slova] [část Prahy]. Následně žalobci uzavřeli [datum] dohodu o zřízení práva osobního užívání parcel [číslo] o celkové výměře [číslo], v níž je opět uvedeno, že právo osobního užívání vznikne registrací této dohody u [anonymizována tři slova] [část Prahy].

3. Dále soud prvního stupně zjistil, že během července [rok] se žalobce dostavil osobně na [anonymizována tři slova] [část Prahy] notář poznamenal do úředního záznamu, v němž uvedl, že vlastníkem rodinného domu je jeho matka a nyní již zemřelý otec a souhlasil, že dohoda byla vzata zpět s tím, že místo jeho manželky bude v nové dohodě uvedena jeho matka [jméno] [celé jméno žalobkyně]. [anonymizována tři slova] [část Prahy] dne [datum] informovalo žalobce dopisem, že žalobci sice dne [datum] ohlásili k registraci dohodu o zřízení práva osobního užívání, ovšem bylo zjištěno, že nemovitost [adresa] která je postavena na těchto parcelách, je ve vlastnictví z ½ [jméno] [celé jméno žalobkyně] a z ½ [celé jméno žalobce], který v letošním roce zemřel, pročež nelze registrovat osobní užívání k předmětným pozemkům pro manžele [příjmení], dokud nebude vyřešen vlastnický vztah k rodinnému domu; („ (v ) ezměte tedy doklady k registraci zpět s tím, že po vyřešení vlastnických vztahů k domu předložte dohodu novou. Jinak bude registrace odmítnuta“). Dne [datum] zemřela žalobcova matka a v pozůstalostním řízení žalobce nabyl druhou polovinu rodinného domu na cizím pozemku (usnesení č.j. [spisová značka] nabylo právní moci [datum rozhodnutí]). Místní úřad [část obce] napsal [datum] žalobcům dopis o tom, že smlouvu se následujícího dne nepodaří podat na katastr, protože podpisy musí být úředně ověřeny a pak JUDr. [příjmení] smlouvu ještě předělá. Dne [datum] uzavřeli žalobci s [anonymizována dvě slova] [obec] - [část obce] kupní smlouvu, jíž koupili pozemky č.parc. [číslo], [číslo] a [anonymizováno], vše v kat. území [část obce], [územní celek], a to za 1 Kč, když podle znaleckého posudku měly pozemky cenu 704 740 Kč; smlouva byla předložena ke vkladu vlastnického práva katastrálnímu úřadu [datum], řízení však bylo přerušeno, protože smlouva nebyla opatřena doložkou podle zákona č. 131/2000 Sb. a nebylo předloženo usnesení zastupitelstva se souhlasem s prodejem, načež dne [datum] žalobci spolu s [anonymizována dvě slova] [obec] - [část obce] vzali návrh na vklad zpět a katastrální úřad dne [datum] řízení o vkladu vlastnického práva k těmto pozemkům pro žalobce zastavil. Dopisem ze dne [datum] žalobce oslovil [anonymizována dvě slova] [obec] - [část obce] s návrhem na odkup dotčených pozemků za 2 050 000 Kč, městská část žádost přijala a dne [datum] ji žalobce znovu oslovil a souhlasil s cenou 2 210 000 Kč.

4. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud I. stupně dovodil, že k registraci dohody o zřízení práva osobního užívání pozemků z roku [rok] [anonymizována dvě slova] (§ 205 odst. 2 obč. zák.) nedošlo, přestože i/ formulace zákona„ Právo osobního užívání pozemku vznikne registrací dohody u státního notářství“ je naprosto jednoznačná a úplně dobře pochopitelná i naprostým právním laikům, protože nedovoluje žádný jiný výklad a obsahuje jednoduché pravidlo pro účinnost dohod o osobním užívání; ii/ rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne [datum] i dohoda o osobním užívání z [datum] obsahují také naprosto jasně a přímo vyjádřenou vázanost účinnosti dotčené dohody na registraci státním notářstvím a iii/ žalobci očividně dobře pochopili, že účinky dohody o zřízení osobního užívání jsou spojeny jen s registrací u státního notářství, protože dohoda z [datum] byla předmětem řízení o registraci před [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy]. Fakt, že dohoda registrována nebyla, přitom nelze v žádném případě přičítat indolenci totalitní státní moci vůči oprávněným zájmům občanů nebo byrokratické vypínavosti všemocného státního aparátu představované státním notářstvím, přičemž soud neshledal vůbec nic, o čem by bylo možné aspoň uvažovat jako o morálně zvrhlém jednání vůči žalobcům, které bylo příčinou, že jejich dohoda o osobním užívání nebyla státním notářstvím registrována, když naopak shledal přístup [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy] a pragmatickým. Dospěl tak k závěru, že žalobcům právo osobního užívání nikdy nevzniklo, a tudíž se nemohli stát vlastníky předmětných pozemků na základě transformace práva osobního užívání (příp. oprávněné držby) na právo vlastnické (§ 872 odst. 1 obč. zák.) a právo na uzavření kupní smlouvy v souvislosti s transformací žalobcům zaniklo [datum] (§ 872 odst. 5 obč. zák. a též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 2875/2015, 22 Cdo 2873/2019).

5. Právo osobního užívání k předmětným pozemkům žalobci podle soudu I. stupně nemohli ani vydržet, poněvadž jejich vědomí o tom, že užívají nejen cizí pozemky, ale konkrétně pozemky žalovaného, prokazatelně věděli od r. [rok], kdy se řešila pozůstalost po žalobcově otci a notář jim tuto skutečnost sdělil a nakonec i napsal do rozhodnutí o pozůstalosti. Stran argumentace žalobců, že rodiče žalobce a) uzavřeli [datum] dohodu o osobním užívání dotčených pozemků, která však byla předložena k registraci až [datum], tedy po smrti žalobcova otce, soud I. stupně konstatoval, že jediný důkaz o této dohodě je dopis s předložením této dohody z [datum] státnímu notářství. I pokud by připustil, že taková dohoda byla v roce [rok] uzavřena (lhostejno zda s žalobci nebo rodiči žalobce a)), pak by tento fakt jen zdůraznil, že žalobci dobře věděli, že pozemky, které jsou užívány společně s rodinným domem, jsou užívány bez právního důvodu, a to nikoliv až od roku [rok], ale dokonce už od roku [rok], takže prokázání uzavření této neregistrované dohody v roce [rok] by jen posílilo jeho závěr, že žalobci neměli dost trpělivosti situaci řešit nejen v roce [rok], ale ani v roce [rok] a ani v roce [rok] a nikoliv, že jim byla způsobena křivda, nebo že jim bylo ublíženo, příp. že byli zklamáni ve svých oprávněných očekáváních.

6. K argumentu žalobců, že se situaci pokusili vyřešit kupní smlouvou uzavřenou v roce [rok] s [anonymizována dvě slova] [obec] - [část obce], soud I. stupně konečně uvedl, že o této smlouvě, která nebyla v řízení předložena, svědčí pouze přípis o fakturaci koncipování této smlouvy, a i pokud by byla situace„ důkazně lepší“, nic by to na věci nezměnilo, když právo na uzavření kupní smlouvy podle § 872 odst. 5 obč. zák. skončilo [datum] a existence takové smlouvy jen podporuje závěr, že si žalobci museli být skutečně nepřetržitě vědomi, že k předmětným pozemkům nemají žádný legální vztah, protože jinak by je přeci nechtěli koupit.

7. Vzhledem k vyloženému soud I. stupně žalobu zamítl kako nedůvodnou a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalovanému, který je statutárním městem a největší veřejnoprávní korporací v zemi, jenž je povinen spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu a lze na něm žádat, aby byl schopen zajistit kvalifikované a racionální řešení své pravidelné agendy, mezi kterou jednoznačně patří komplexní problematika ochrany vlastnictví nemovitého majetku (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2396/09, I.ÚS 2315/2015), přiznal -bez ohledu na to, jak sofistikované či přiléhavé argumenty právní zástupce v řízení volil nebo jak byl pečlivý- paušální náhradu, jako by žalovaný zastoupen nebyl, a to za 6 úkonů po 300 Kč (vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř.), včetně 21% DPH.

8. Proti tomuto rozsudku podali žalobci i žalovaný včasné a přípustné odvolání.

9. Žalobci v odvolání uvedli, že posuzování této věci, ve které velmi silně vystupuje do popředí kontext totalitní minulosti, není jednoduché, že soud I. stupně přistupoval k dokazování a posuzování precizně, avšak žalobci mají za to, že ne zcela správně vyhodnotil skutečnosti a tvrzení, které uplatnili, právě v rámci historického kontextu tehdejší doby. Dovozovali, že v této věci nelze postupovat při hodnocení důkazů formálně z pohledu dnešní doby a vycházet z dnešní představy o nárocích na subjekty práva a na jejich zodpovědnost za jejich ochranu. V řízení bylo podle nich prokázáno, že vlastnické právo nabyli k [datum] ke dni nabytí účinnosti zákona č. 509/1991 Sb., kdy se právo osobního užívání pozemku, které trvalo k tomuto dni, změnilo na vlastnictví (§ 872 odst. 1 obč. zák.), přičemž právo osobního užívání jim vzniklo vydržením, a to způsobem popsaným v jejich písemných podáních, který zopakovali. Žalobci jsou nadále přesvědčeni, že jim právo osobního užívání svědčilo, na čemž nic nemění, že byl v řízení předložen doklad o tom, že registrace smlouvy státním notářstvím nebyla provedena. Nejsou právníci, a není tedy možno od nich spravedlivě požadovat, aby si v té době, kdy veškerou kontrolu nad právy a povinnostmi občanů přebírala totalitní státní moc, která doslova řídila životy svých občanů (a to ve velké míře i v rámci soukromoprávních vztahů), plně uvědomovali právní následky neprovedení registrace. Z listiny samotné (tj. informace o neprovedení registrace) nevyplývá žádné poučení o právních následcích. V tomto směru žili v jakémsi právním omylu, který je však vzhledem k okolnostem a době, kdy se události odehrávaly, omluvitelný; v tomto směru poukázali na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Sdo 490/2001 (míněno zjevně 22 Cdo 490/2001 - pozn. odvolacího soudu). [obec] víra žalobců, že jim svědčí právo osobního užívání, trvala nepřetržitě od r. [rok], a tedy vydrželi právo osobního užívání, na které judikatura pohlíží jako na právo věcné.

10. Závěrem proto žalobci navrhli, aby odvolací soud znovu provedl důkaz zejména dohodou o zřízení práva osobního užívání parcel [číslo] kterou uzavřeli [datum], jakož i rozhodnutím o přidělení pozemků č.parc. [číslo] a [anonymizováno] do osobního užívání ze dne [datum], a aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žalobě bude vyhověno.

11. Žalovaný směřoval své odvolání do výroku o nákladech řízení a namítal, že soud I. stupně při stanovení jejich výše nepostupoval podle § 137 odst. 1,2 o. s. ř. a že z odůvodnění rozsudku jednoznačně nevyplývá, co jej vedlo k tomu, že nerespektoval zmíněné zákonné ustanovení a i přesto, že byl zastoupen advokátem, mu přiznal pouze paušální náhradu podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., na čemž nemůže nic změnit ani to, že v odůvodnění svého postupu odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu a uvádí, že žalovaný je statutárním městem a lze na něm žádat, aby byl schopen zajistit řešení své pravidelné agendy, mezi kterou patří problematika ochrany vlastnictví nemovitého majetku. Vždy je totiž třeba, aby soud zkoumal podrobně konkrétní případ a za situace, kdy je předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí či běžnou činností daného statutárního města, příp. jde o problematiku složitou či okrajovou, je třeba shledat zastoupení advokátem, jakožto odborníkem, za adekvátní. V souzeném případě se podle žalovaného nejedná o běžnou a pravidelnou agendu, jak uvádí soud I. stupně. Byť jde o majetkoprávní vztah k nemovité věci, nejde o soudní spor týkající se běžné záležitosti, tj. např. vymáhání dlužného nájemného, výpovědi z nájmu, vyklizení, zřízení závazkových či věcných práv, převodu vlastnického práva apod., tedy o případy, kde jde skutečně o pravidelnou agendu, kterou řeší žalovaný sám prostřednictvím svých zaměstnanců. Ti v rámci své činnosti řeší značný rozsah hmotněprávní agendy související s tím, že žalovaný disponuje značným majetkem. V posuzovaném případě se však žalobci domáhali určení, že jsou vlastníci předmětných pozemků s odvoláním na to, že se stali vlastníky již k [datum] v důsledku transformace práva osobního užívání na právo vlastnické. Žalobci odkazovali na různá rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterými se snažili podpořit své argumenty. Složitost soudního sporu, a tedy jeho nestandardnost, je podle žalovaného dána též tím, že bylo třeba posuzovat právní úpravy platné k jednotlivým rozhodným okamžikům (roky [rok], [rok]), tj. právní předpisy, které v současné době již nejsou platné, včetně přechodných ustanovení. Je pochopitelné, že zaměstnanci žalovaného se s touto právní problematikou nesetkávají, a proto bylo namístě využít služeb odborníka - advokáta. Prostřednictvím jeho právní argumentace bylo dosaženo (byť dosud nepravomocného) úspěchu v soudním sporu; ostatně i soud I. stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že argumenty právního zástupce byly sofistikované, přiléhavé, funkční a věcné. [příjmení] obdobné tomuto nejsou běžné a časté, a nejedná se tedy o běžnou a pravidelnou agendu, jak uvedl soud I. stupně. Není tak možné dospět k závěru, že náklady vynaložené na odměnu za zastupování advokátem jsou neúčelné. Zdůraznit je třeba i to, že hl.m. [obec] v tomto sporu vystupuje jako žalovaný, kdy nemůže sám ovlivnit, zda soudní řízení bude či nebude zahájeno a může se v něm pouze bránit. Podle přesvědčení žalovaného nelze odhlédnout ani od další funkce, kterou povinnost nahradit náklady řízení plní, a to sice, že nutí žalobce, aby zodpovědně zvážil, zda vůbec má v případném soudním řízení naději na úspěch, neboť opačném případě by na něj dopadlo břemeno v podobě povinnosti nahradit náklady řízení. Situace, kdy soud obecně sděluje, že i v případě, kdy bude soudní řízení vedeno proti státu či statutárnímu městu jakožto žalovaným, fakticky žalobci nehrozí nebezpečí spočívající v tom, že by v případě neúspěchu byl povinen hradit náklady právního zastoupení města zastoupeného advokátem, resp. vědomí toho, že město si„ nemůže vzít advokáta, příp. pokud si jej vezme, nebude zde povinnost hradit odměnu za zastoupení dle advokátního tarifu“, je podle žalovaného nepřípustným zásahem do práva na spravedlivý proces principu rovnosti stran. V této souvislosti žalovaný upozornil na možnost soudu provést„ korekci“ případné výše náhrady nákladů řízení s využitím ust. § 150 o. s. ř. za předpokladu, že budou splněny podmínky pro jeho aplikaci a jeho použití bude stranám předestřeno za účelem možnosti reagovat.

12. Žalovaný proto navrhl, aby byl napadený rozsudek v nákladovém výroku změněn tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši vyčíslené v jeho závěrečném návrhu.

13. V písemném vyjádření k odvolání žalobců žalovaný uvedl, že soud I. stupně zcela dostatečně zjistil skutkový stav věci, který i správně vyhodnotil, a není tak možné souhlasit s námitkou žalobců, že soud nesprávně zhodnotil provedené důkazy, ze kterých dovodil nesprávný skutkový stav ohledně dobré víry. Žalobci věděli, že k registraci dohody o zřízení práva osobního užívání pozemků nedošlo, stejně jako věděli, z jakého důvodu se tak nestalo. Žalobcům bylo známo, že nebyla splněna zákonem stanovená podmínka pro vznik práva osobního užívání pozemku, když tato podmínka jednoznačně vyplývala ze znění občanského zákoníku a byla též výslovně uvedena v rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání, jakož i v dohodě o zřízení práva osobního užívání. Nemohli tak být v dobré víře, že jsou oprávněnými držiteli práva osobního užívání pozemku a oprávněnými uživateli pozemku. Držitel není vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc nebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Právní omyl držitele vycházející z neznalosti jednoznačně formulovaného ustanovení občanského zákoníku podle žalovaného není omluvitelný. Žalovaný odmítá argumentaci žalobců, že věc je třeba posuzovat prizmatem tehdejší doby, kdy lidé měli důvěřovat jednání úřadů a věřit ve správnost jejich konání, a poukázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2002, sp.zn. 22 Cdo 490/2001, z něhož citoval.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a důvodným shledal toliko odvolání žalovaného.

15. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud I. stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně podrobně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč neprovedl některé další žalobci navržené důkazy, proč nehodnotil některé z provedených důkazů i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně i po stránce právní, plně v souladu s judikaturou.

16. K tvrzení žalobců, že„ to byl [anonymizováno], kdo byl zodpovědný za zápis dohody o osobním užívání do registru vedeného [anonymizována dvě slova]“ (viz protokol o jednání konaném [datum]) a že„ na straně [anonymizováno] došlo k (prvnímu) fatálnímu pochybení, když neodeslal dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne [datum] na [anonymizována dvě slova] včas a učinil tak až po úmrtí pana [celé jméno žalobce] a nebýt této chyby, resp. zanedbání, byla by dohoda řádně registrována“ (viz podání datované [datum], č.l. 92-95 spisu), je třeba uvést, že podle § 61 odst. 2 zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před [anonymizována dvě slova] (notářský řád), v tehdy platném znění, byl k ohlášení smlouvy k registraci legitimován každý z účastníků smlouvy, tudíž postrádané mohli učinit i žalobcovi rodiče. Pokud tak neučinili, mohli a měli se při běžné opatrnosti zajímat o to, zda smlouva již byla registrována na základě ohlášení učiněného ze strany [anonymizováno] [část obce]. Pokud se týká dohody o zřízení práva osobního užívání pozemků č.parc. [číslo] a [anonymizováno], kterou uzavřeli dne [datum] žalobci, k její registraci státním notářstvím nedošlo a žalobcům tak právo osobního užívání pozemků nevzniklo, tudíž se nemohlo k [datum] změnit na vlastnictví fyzické osoby (§ 872 odst. 1 obč. zák.). Protože žalobci do [datum] neuplatnili právo na uzavření kupní smlouvy podle § 872 odst. 5 obč. zák., došlo ze zákona k prekluzi nároku na uzavření kupní smlouvy, jak správně konstatoval již soud I. stupně. Správnými a v souladu s judikaturou byly shledány i závěry soudu I. stupně, že žalobci nebyli objektivně (tj. se zřetelem ke všem jim bezprostředně známým rozhodným okolnostem) v dobré víře, a tedy nemohli právo osobního užívání předmětných pozemků vydržet; odvolací soud nemá, co by k nim dodal. Odvolací argumentace žalobců, že je třeba věc posuzovat prizmatem tehdejší doby, kdy lidé měli důvěřovat jednání úřadů a věřit ve správnost jejich konání, není sto se zřetelem na všechny okolnosti posuzovaného případu otřást věcnou správností napadeného rozsudku a přivodit pro ně příznivější rozhodnutí. Jakkoliv se totalitní stát v letech [rok] - [rok] jistě vyznačoval despektem k právům jeho občanů, zásadní příčinou peripetií vedoucích ve výsledku k absenci vzniku práva osobního užívání k předmětným pozemkům nebyl tento despekt, ale rezignace žalobců (jejich právních předchůdců) na řešení záležitostí k vzniku tohoto práva potřebných, jež jim přitom nebylo nedostupné, ale bylo v jejich reálných možnostech („ vigilantibus iura scripta sunt“ – práva svědčí bdělým).

17. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

18. Pokud se týká výroku o nákladech řízení, o jejich náhradě soud I. stupně rozhodl správně podle plného úspěchu žalovaného ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), avšak nesprávně stanovil jejich výši ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., jako by žalovaný v řízení zastoupen nebyl. Na rozdíl od soudu I. stupně shledal odvolací soud zastoupení žalovaného advokátem namístě, neboť souzená věc se s ohledem na žalovaným v odvolání správně akcentovaný historický přesah vymyká běžné (pravidelné, typické) agendě právního oddělení statutárního města, na kterou je namístě vztáhnout pravidlo dostatečného vybavení (statutárního města) ke kvalifikované ochraně svých práv v občanském soudním řízení i bez pomoci advokáta. Argumentace soudu I. stupně nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. II.ÚS 2396/09, a ze dne [datum], sp.zn. I.ÚS 2315/2015, je nepřípadná s ohledem na nesouměřitelnost povahy v nich posuzovaných věcí s věcí nyní projednávanou. V případě prvního nálezu šlo o„ standardní soudní spor, který se vedl ohledně vyúčtování záloh skládaných na budoucí náklady spojené s plněními poskytovanými s užíváním bytu“ (srov. bod 13 jeho odůvodnění), v druhém nálezu pak Ústavní soud připomněl jím již dříve zaujaté stanovisko, že výjimka z pravidla dostatečného vybavení statutárního města ke kvalifikované ochraně svých práv v občanském soudním řízení i bez pomoci advokáta zpravidla nebude dána ve sporu o náhradu újmy za úraz, k němuž došlo na pozemní komunikaci statutárního města. Projednávaná věc se podle odvolacího soudu naopak spíše blíží parametrům, k nimž se v otázce účelnosti zastoupení hlavního města Prahy advokátem (kladně) vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20.9.2022, sp.zn. 23Cdo 2691/2021.

19. Podle přesvědčení odvolacího soudu tak má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení sestávajících z odměny advokáta za šest úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, tři písemná podání ve věci datovaná [číslo], [číslo] a [datum] a účast při jednáních konaných [číslo] a [datum]) a z odměny v poloviční výši 1 550 Kč za jeden úkon (účast při jednání [datum], u kterého došlo k vyhlášení rozsudku) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., sedmi režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v částce 4 672,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem 26 922,50 Kč.

20. Pro úplnost se sluší dodat, že důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. odvolací soud neshledal, když žalobci ke svým osobním a majetkovým poměrům během celého řízení nic neuvedli, při jednání odvolacího soudu sdělili pouze tolik, že jsou starobními důchodci.

21. Rozsudek soudu I. stupně byl proto ve výroku o nákladech řízení změněn podle § 220 odst. 1 o. s. ř. jen tak, že výše žalovanému přiznaných nákladů řízení činí 26 922,50 Kč, jinak byl i v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který měl i v této fázi řízení plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) po 3 100 Kč a z odměny ve výši jedné poloviny za jeden úkon (odvolání proti výroku napadeného rozsudku o nákladech řízení) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. g), k), odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., tří paušálních náhrad po 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) za totéž a z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v částce 1 816,50 Kč, tj. celkem 10 466,50 Kč.

Rozsudek ze dne 1. 12. 2022 (v této věci byl vydán i pozdější rozsudek ze dne 17. 5. 2023)

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobci jsou ve společném jmění manželů vlastníky těchto nemovitých věcí:
a) pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, který je zapsán na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], [územní celek], okres hl. m. [obec] v katastru nemovitostí u [anonymizována čtyři slova] [část Prahy],
b) pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, který je zapsán na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], [územní celek], okres hl. m. [obec] v katastru nemovitostí u [anonymizována čtyři slova] [část Prahy],
c) pozemku parc. [číslo] zahrada, který je zapsán na [list vlastnictví] k. ú. [část obce], [územní celek], okres [anonymizováno] [obec] v [anonymizována dvě slova] u [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [část Prahy], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně povinen žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobci domáhali určení vlastnictví pozemků [číslo], [číslo] a [anonymizováno] vše v k.ú. [část obce], [územní celek]. Svůj návrh odůvodnili tak, že žalobci uzavřeli dne [datum] s [anonymizováno] dohodu o zřízení práva osobního užívání k souzeným pozemkům resp. k pozemkům parc. [číslo] oddělených [anonymizováno]. V této dohodě se uvádí, že žalobcům byly pozemky přiděleny do osobního užívání právoplatným rozhodnutím finančního odboru [anonymizováno] [obec a číslo], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kdy na pozemku je postavený dům z roku [rok] a cena užívání 1 724 Kč byla uhrazena. Dle § 872 ObčZ došlo tedy k transformaci práva osobního užívání na právo vlastnické, a to dnem [datum], když sice ke změně zápisu vlastníka v tomto případě nedošlo - neboť dohoda o zřízení práva osobního užívání nebyla registrována státním notářstvím, ale ani tak tato skutečnost nemá na transformaci práva osobního užívání na vlastnické právo vliv. Dále žalobci poukázali na to, že i po roce [rok], konkrétně v roce [rok] – po vypořádání dědictví po matce žalobce 1) – [jméno] [celé jméno žalobkyně], se snažili situaci řešit a uzavřeli kupní smlouvu s obcí [část obce] za kupní cenu 1 Kč, ta ovšem měla formální nedostatky a k uzavření další smlouvy již nedošlo. Nakonec uzavřeli, že od [datum] byli oprávněnými držiteli práva osobního užívání, a ta se dne [datum] transformovala na vlastnické právo.

2. Dne [datum] se žalovaný po kvalifikované výzvě soudu č.j. [číslo jednací] ve lhůtě jemu soudem uložené vyjádřil k žalobě tak, že žalobu navrhuje zamítnout jako nedůvodnou. Za prvé souhlasil se žalobci, že [datum] bylo vydáno [anonymizována dvě slova] rozhodnutí o přidělení dotčených pozemků [číslo jednací], dle § 205 ObčZ žalobcům k osobnímu užívání, když ovšem v této listině je uvedeno, že na základě tohoto rozhodnutí vzniká žalobcům právo na uzavření dohody o užívání dotčených pozemků, která ještě podléhá registraci státním notářstvím. Za druhé žalovaný souhlasil i s tím, že dne [datum] uzavřeli žalobci s [anonymizováno] dohodu o zřízení práva osobního užívání, ve které je výslovně uvedeno, že toto právo vznikne registrací této dohody státním notářstvím. Jestliže tedy k registraci dohody nedošlo, tak tento fakt je velmi podstatný. Státní notářství dne [datum] informovalo žalobce, že registrace není možná, do doby vyřešení vlastnictví domu stojícím na jednom z dotčených pozemků, takže žalobci museli vědět, že nebyla splněna podmínka pro vznik jejich práva osobního užívání pozemků, a proto nemohli být v dobré víře o držení dotčených pozemků. Nakonec dodal, že žalobci ani v roční lhůtě dle § 872 ObčZ nevyzvali žalovaného k uzavření kupní smlouvy a ani po té co bylo vypořádáno dědictví po [jméno] [celé jméno žalobkyně], tak ničeho nečili, když kupní smlouva z roku 2001 ukazuje, že nebyli v dobré víře ohledně svého vlastnictví.

3. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud na prvním ústním jednání (I.ÚS 212/06, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) s upozorněním na důvody i důsledky poučení (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011, které bylo řádně protokolováno ÚS ČR I. ÚS 21/06) žalobce o jejich povinnosti tvrdit v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jejichž základě uplatňují svůj nárok (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), takže nechť přesně tvrdí, z jakého důvodu uzavírali dohodu o osobním užíváním žalobci, když vlastníkem domu, který na dotčených pozemcích resp. na jednom z těchto pozemků stál nebyli, jak přesně si počínali po odmítnutí registrace dohody o osobním užíváním v roce [rok], jak si počínali po pozůstalostním řízení matky žalobce 1) v roce [rok] a jak se dostala do jejich rukou kupní smlouva s městskou částí [část obce] s ručně psanou poznámkou (č.l.17), a konkretizují svou představu o průběhu vydržení práva osobního užívání, a nechť hodnověrně svá tvrzení prokáží (§ 120 o.s.ř.). Žalobci ve lhůtě jim uložené se vypořádali s poučením tak, že uvedli, že dne [datum] uzavřeli dohodu o osobním užíváním rodiče žalobce 1), o čemž svědčí jednak dopis žalovaného ze dne [datum] a dopis [anonymizováno] [část obce] ze dne [datum], po smrti otce žalobce1) v roce [rok] se na [anonymizováno] obrátil [anonymizováno] [část obce] s tím, že je nutné podepsat novou dohodu - a to se žalobci. K registraci dohody z roku [rok] nedošlo a vzhledem k totalitnímu systému a tvrdé normalizaci se žalobci nijak nepodivovali nad tím, že by nyní měli dohodu uzavřít oni dva. Dále uvedli, že žalobci o odmítnutí registrace dohody o zřízení práva osobního užívání státním notářstvím v roce [rok] nevěděli, protože jim nebylo doručeno – když tento argument ještě zopakovali. Kupní smlouva uzavřená s městskou částí [část obce] za 1 Kč byl důsledek snahy obce uvedená pochybení zhojit, a neznamenal, že by [celé jméno žalobce] uznávali, že nejsou vlastníky. Se zpětvzetím návrhu této smlouvy žalobci souhlasili, protože městská část [část obce] nesplnila všechny náležitosti resp. formální kroky nutné k převodu majetku. Když této smlouvě ještě předcházel pokus o převod dotčených pozemků ze žalovaného na žalobce v roce [rok]. Jinými slovy převod dotčených pozemků ani v roce [rok] a ani v roce [rok] nebyl dokončen, a jak se smlouva s ručně psanou poznámkou dostala do jejich rukou, si nevzpomínají. Uzavřeli, že byli v dobré víře, že jim svědčí právo osobního užívání, vycházeje z dohody o osobním užívání z roku [rok].

4. Žalovaný se v reakci na doplnění žaloby žalobci po poučení dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. (shora) se vyjádřil ještě tak, že mu není nic známo o uzavření dohody o osobním užívání ze dne [datum] rodiči žalobce 1) a ze žádného důkazu toto ani nevyplývá. Nelze souhlasit s tím, že žalobci nebyli informování o odmítnutí dohody o osobním užívání, což dokazují kopie doručenek informace [anonymizována tři slova] [část Prahy] [číslo jednací], nadto [anonymizována tři slova] [část Prahy] úřední záznam, ze kterého vyplývá, že žalobce 1) se dostavil na [anonymizována tři slova] [část Prahy] a podepsal tento úřední záznam o důvodech odmítnutí registrace i o dalších krocích, které musí uskutečnit. K převodu dotčených pozemků ani v roce [rok] a ani v roce [rok] nedošlo a vzhledem k celkovému sledu událostí žalobci nemohli být v dobré víře o tom, že jsou oprávněnými uživateli.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

6. Žalovaný je v katastru nemovitostí evidovaným vlastníkem pozemků parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], obec Praha o celkové výměře [výměra], když se jedná o pozemky, které vznikly přečíslováním původních parcel par. [číslo] o celkové výměře [výměra] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z [list vlastnictví] k.ú. [část obce], [územní celek] ke dni [datum] č.l. 7, 9, z [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] [číslo listu], ze srovnání parcel parc. [číslo] parcel par. [číslo] provedené [anonymizována dvě slova] [číslo listu], soud uzavřel že s ohledem na to, že pozemky se polohopisně zcela kryjí, tak došlo v mezičase jen k přečíslování a rozdělení pozemků par. [číslo] na dnešní parc. [číslo] když se tedy skutečně jedná o naprosto stejnou část zemského povrchu, a rozdíl výměr 4m2 je rozdíl daný posunem v přesnosti v experimentálním měření zemského povrchu mezi 70. lety a 90. lety).

7. Žalobce 1) je ke dni podání žaloby výlučným vlastníkem rodinného domu [adresa] na pozemku žalovaného č.parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] (tyto skutečnosti má soud za prokázané [list vlastnictví] ke dni [datum] č.l. 21).

8. Dne [datum] [anonymizováno] [část obce] informoval rodiče žalobce, že je nutné uhradit náklady spojené s vyhotovením [anonymizováno] a pak, že podmínky uzavření dohody o předání pozemků do osobního vlastnictví jim byly předány dne [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze dopisu č.l. 97).

9. Dne [datum] zemřel otec žalobce 1) a v pozůstalostním řízení žalobce 1) se svou matkou uzavřel dohodu, takže v nabyl ½ rodinného domu postaveného na pronajatém pozemku [číslo] zapsaného pro [anonymizováno] [obec], když usnesení nabylo právní moci [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z usnesení č.j. [spisová značka] č.l.99).

10. Dne [datum] [anonymizováno] [část obce] navrhoval [anonymizována tři slova] [část Prahy] registraci dohody o zřízení práva osobního užívání pro manželé [celé jméno žalobce] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z dopisu, bez příloh č.l. 96).

11. Dne [datum] [anonymizována tři slova] v [obec a číslo] vydal rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání, dle § 205 odst. 1 ObčZ, žalobcům, když se jedná o pozemky par. [číslo] o celkové výměře [výměra] v k.ú. [část obce], [územní celek] a rozhodnutí je v závěru odůvodněno tak, že žalobcům tímto vzniklo právo, aby s nimi byla uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání dle § 205 odst. 1 ObčZ. Tato dohoda podléhá registraci [anonymizována tři slova] [část Prahy] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rozhodnutí č.l.16).

12. Dne [datum] uzavřeli žalobci dohodu o zřízení práva osobního užívání parcel par. [číslo] o celkové výměře 862 m2, které byly jmenovaným přiděleny do osobního užívání právoplatným rozhodnutím [anonymizována tři slova] [obec a číslo] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Na pozemku byl postaven v roce [rok] rodinný domek…právo osobního užívání vznikne registrací této dohody u Státního notářství pro [část Prahy] (tyto skutečnosti má soud za prokázané dohody č.l. 10 včetně [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] č.l.11, soud nepřehlédl, že dohoda obsahuje datum rozhodnutí [číslo jednací] jiné, než je datum tohoto rozhodnutí ([datum], viz výše), ovšem tuto diskrepanci soud viděl jen jako banální chybu v psaní, protože číslo jednací rozhodnutí i v dohodě naznačený obsah tohoto rozhodnutí zcela odpovídá tomu z [datum], takže proto z této chyby soud nevyvodil vůbec žádné skutkové závěry).

13. Během července [rok] se na [anonymizována tři slova] [část Prahy] osobně žalobce, což notář poznamenal do úředního záznamu, ve kterém uvedl, že vlastníkem rodinného domku je jeho živá matka a nyní již zemřelý otec, když pozůstalostní řízení není skončeno a souhlasil, že dohoda byla vzata zpět s tím, že místo jeho manželky bude v nové dohodě uvedena jeho matka [jméno] [celé jméno žalobkyně] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rukou psaného úředního záznamu bez datace a bez podpisu notáře, ovšem založeného ve spisu [anonymizována tři slova] [část Prahy] pravost žalobci výslovně nepopřeli, když uvedli, že si na podobný zápis nepamatují č.l. 111, z vyjádření o pravosti č.l.115).

14. Dne [datum] [anonymizována tři slova] [část Prahy] žalobce dopisem, že sice žalobci dne [datum] ohlásili k registraci dohodu o zřízení práva k osobnímu užívání, ovšem bylo zjištěno, že nemovitost [adresa] která je postavena na těchto parcelách je ve vlastnictví z ½ [jméno] [celé jméno žalobkyně] a z 2. ½ [celé jméno žalobce], který v letošním roce zemřel, nelze registrovat [anonymizováno] k předmětným pozemkům pro manž. [celé jméno žalobce], dokud nebude vyřešen vlastnický vztah k rod. domku. Vezměte tedy doklady k registraci zpět s tím, že po vyřešení vlastnických vztahů k domku předložíte dohodu novou. Jinak bude registrace odmítnuta. Informace obsahuje i poznámku o doručení - [anonymizováno] [část obce], manž. [celé jméno žalobce] [číslo], což zcela odpovídá kopiím obálek zásilek, kdy [anonymizováno] [část obce] převzalo zásilku [datum] a žalobci - přesně žalobkyně 2) dne [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z dopisu [anonymizována tři slova] [číslo] č.l. 41, obálky č.l. 109, 110).

15. Dne [datum] zemřela matka žalobce 1) a v pozůstalostním řízení žalobce 1) nabyl druhou ½ rodinného domu, a to na cizím pozemku, když usnesení nabylo právní moci [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z usnesení č.j. [spisová značka] – [anonymizováno] č.l.103).

16. Dne [datum] [anonymizována dvě slova] [část obce] napsal žalobcům dopis, o tom že smlouvu se následujícího dne nepodaří podat na katastr, protože podpisy musí být úředně ověřené a pak JUDr. [příjmení] smlouvu ještě předělá (tyto skutečnosti má soud za prokázané z dopisu vč. faktury JUDr. [příjmení] č.l. 75, 76).

17. Dne [datum] uzavřeli žalobci s městskou částí [část obce] kupní smlouvu, kde žalobci koupili pozemků parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], obec Praha za 1 Kč, a to když podle ZP měly pozemku cenu 704 740 Kč, když kupní smlouva nabývá účinnosti dnem schválení [stát. instituce], kdy kupní smlouva s úředně ověřenými podpisy byla předložena ke vkladu vlastnického práva [anonymizována dvě slova] dne [datum], řízení bylo však přerušeno, protože smlouva nebyla opatřena doložkou dle z.č. 131/2000 Sb. a nebylo předloženo usnesení zastupitelstva se souhlasem s prodejem a dne [datum] žalobci vzali společně s městskou částí [část obce] návrh na vklad zpět, takže dne [datum] [anonymizována dvě slova] řízení o vkladu vlastnického práva k těmto pozemkům pro žalobce zastavil (tyto skutečnosti má soudu za prokázané z kupní smlouvy vč. úředně ověřených podpisů č.l. 14, z návrhu na vklad vlastnického práva včetně otisku podacího razítka č.l. 19, z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] o přerušení č.l.20, zpětvzetí s úředně ověřenými podpisy žalobců č.l. 43 z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] o zastavení řízení č.l.44).

18. Dne [datum] žalovaný informoval městskou část [část obce], že dne [datum] byla [anonymizováno] [část obce] s výše uvedenými osobami - což jsou v záhlaví uvedení žalobci vč. dat narození, uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání, která nebyla registrována a právo osobního užívání nevzniklo, dne [datum] bylo [anonymizována dvě slova] opětovně rozhodnuto o předání do osobního užívání a k registraci dohody taktéž nedošlo, proto žalovaný nevidí žádný důvod k převodu těchto pozemků za symbolickou cenu (tyto skutečnosti má soud za prokázané z dopisu č.l. 98).

19. Dne [datum] syn žalobců oslovil městskou část [část obce] s návrhem na odkup dotčených pozemků za 2 050 000 Kč, když žádost městská část [část obce] přijala a dne [datum] syn žalobců znova oslovil městskou část [část obce] a souhlasil s cenou 2 210 000 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z dopisu č.l.45, z potvrzení o přijetí žádosti na odkup pozemků č.l.46).

20. Soud provedl důkaz korespondencí právních zástupců (č.l. 12, 22, 23, 24, 27, 49), které jsou stejně zdvořilé jak neúprosně argumentačně protichůdné, kupní smlouvu se stejným obsahem práv a povinností městské části [část obce] a žalobců, jako má kupní smlouva z roku [rok] s ručně psanou poznámkou tato smlouva se přepracovává podmínky budou stejné (č.l.17) protože ať k ní přišli žalobci jakýmkoliv způsobem, zůstala bez podpisů a dopis žalovaného právnímu zástupci žalobců ohledně kompetence správy souzených pozemků (č.l. 26), která se týká jen eventuálního převodu pozemků, takže všechny nyní jmenované důkazy soud shledal zcela nepřínosnými - v porovnání s dalšími důkazy resp. vzhledem k výsledkům celého důkazního řízení, které soud v řízení provedl, proto tedy neměly na skutkový stav žádný vliv a soud se jimi v rozsudku již dále nezabýval (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, ÚS ČR IV. ÚS 582/01).

21. Soud nepřenesl důkazní břemeno ze žalobců na žalovaného a důkazní návrhy žalobců spočívající v ediční povinnosti žalobce listin, ohledně kupní smlouvy z roku 1998, 2001 a dohody o zřízení správa užívání z roku 1974 (č.l. 93, 94) usnesením zamítl, protože v tomto řízení netrpěli žalobci žádným tzv. infomačním deficitem, neboť žalobci tvrdili, že jim vzniklo vlastnické právo zákonnou transformací práva osobního užívání, když v řízení byly provedeny důkazy, které toto tvrzení spolehlivě vyvracely, a to tak spolehlivě, systematicky a v časové ose, že důkazy, které navrhli žalobci, aby je soudu předložil žalovaný neměly žádný potenciál již provedeným důkazům konkurovat (ÚS ČR I. ÚS 987/07, NS ČR 22 Cdo 883/2010, 22 Cdo 2851/2013).

22. Jestliže soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005).

23. Důkaz, který si soud vyžádal dle § 120 odst. 2 o.s.ř. (č.l.79 u [anonymizována dvě slova]), takto učinil proto, že tato potřeba soudu vyplynula přímo ze spisu (NS ČR 26 Cdo 4635/2010).

24. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR I. [číslo]).

25. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na posledním ústním jednání důkazních návrhů ve věci nečinili. Soud po důkazech nepátrá a vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě důkazů, které byly provedeny (ÚS ČR IV. ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011). Soud na tomto místě výslovně poukazuje, že účastníky soud výslovně poučil o povinnosti tvrdit a prokazovat (viz shora).

26. Podle § 205 odst.1 ObčZ do [datum] platilo (tedy po celou rozhodnou dobu), že rozhodnutím o přidělení pozemku do osobního užívání vznikne občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku. Rozhodnutí vydává okresní národní výbor. A podle odst. 2 platilo, že na podkladě přidělení pozemku do osobního užívání uzavře dohodu o zřízení práva osobního užívání s občanem národní výbor nebo organizace, které mají pozemek ve správě, nebo organizace, která je vlastníkem pozemku. Dohoda musí mít písemnou formu; je k ní třeba registrace státním notářstvím. Právo osobního užívání pozemku vznikne registrací dohody u státního notářství.Podle § 1982 odst. 1OZ platí, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

27. Dle § 872 odst. 1 platilo od [datum], že právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tím není dotčeno. A dle odst. 5 platilo, že vzniklo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, avšak do účinnosti tohoto zákona již nedošlo k dohodě, popřípadě k její registraci pravomocným rozhodnutím státního notářství, vzniká oprávněnému právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku, jehož se týkalo rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání. Neuplatní-li oprávněný své právo do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, právo zanikne. Nedojde-li k uzavření kupní smlouvy, není dotčeno právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl.).

28. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak:

29. Soud vyšel z normativní situace rozvinuté strategickou litigací, a to, že jestliže se v roce 1974 někdo ujal držby dle smlouvy, která nebyla registrována státním notářstvím, když požadavek registrace smlouvy byl v občanském zákoníku jasně a jednoznačně vymezen, tak se nestal oprávněným držitelem (NS ČR 22 Cdo 490/2001, 22 Cdo 4181/2008, 22 Cdo 207/2019). Právní omyl je omluvitelný, jestliže se držitel omylu nemusel vyhnout ani při vynaložení obvyklé opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti případu po každém požadovat (NS ČR 22 Cdo 3000/2008, 22 Cdo 2873/2019). Jestliže někdo odvozuje svou dobrou víru od uzavřené dohody o osobním užívání, která nebyla registrována státním notářstvím, nebyl v objektivní dobré víře a při zachování obvyklé míry opatrnosti mohl v době, kdy se právo osobního užívání transformovalo na právo vlastnické zjistit, že vlastnické právo k pozemku svědčí jinému subjektu a ve lhůtě do [datum] uplatnit právo na uzavření kupní smlouvy dle § 872 odst. 5 ObčZ, jestliže tak neučinil, došlo k prekluzi tohoto práva (NS ČR 22 Cdo 2875/2015, 22 Cdo 2873/2019).

30. Shora uvedené se do souzeného žalobního nároku promítlo následovně. Předně formulace 205 odst. 1 ObčZ ohledně nutné registrace dohody o osobním užívání: právo osobního užívání pozemku vznikne registrací dohody u státního notářství, je naprosto jednoznačná a úplně dobře pochopitelná, a to i naprostým právním laikům, prostě proto, že nedovoluje žádný jiný výklad a obsahuje jen jednoduché pravidlo pro účinnost dohod o osobním užívání. Dále, jak rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a i dohoda o osobním užívání ze dne [datum] obsahují slovně taktéž naprosto jasně a přímo vyjádřenou vázanost účinnosti dotčené dohody na registraci u [anonymizována dvě slova]. Nakonec, žalobci očividně dobře pochopili, že účinky dohody o zřízení osobního užívání je spojené jen s registrací u státního notářství, protože dohoda ze dne [datum] byla předmětem řízení o registraci dohody před [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy]. Fakt, že dohoda žalobců registrována nebyla nelze v žádném případě přičítat indolenci totalitní státní moci vůči oprávněným zájmům občanů nebo byrokratické vypínavosti všemocného státního aparátu, představované státním notářstvím. Totiž za prvé, byli to žalobci, kteří dohodu o osobním užívání dotčených pozemků uzavřeli v době, kdy rodinný dům, který stojí na jednom z nich, vlastnila z jedné poloviny matka žalobce 1) a druhá polovina byla předmětem dědického řízení již od [datum], jiným slovy ani jeden ze žalobců dotčený rodinný dům v danu chvíli ani z části nevlastnil, když o jedné polovině nebylo postavené na jisto, kdo je jejím vlastníkem. Za druhé, samo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy] rámec svým povinností žalobcům situaci vysvětlilo svým přípisem ze dne [datum] včetně návodu, jak si mají žalobci v budoucnu počínat, a kterému ještě navíc předcházelo ústní jednání se žalobcem 1), kde státní notářství žalobci 1) po lopatě sdělilo, že účastníkem nové dohody musí být žalobce 1) a jeho matka - zjevně vycházejíc z předpokladu, že oni dva budou dědici rodinného domu po zemřelém otci žalobce 1) a ve snaze se ujistit, že žalobce 1) úřednímu postupu státního notářství rozumí a chápe, jak má situaci řešit. Jinými slovy, jakkoliv je soudu ze všeobecné životní zkušenosti známo jak nezodpovědné jednání vládnoucích domácích elit bylo v 70.letech, a i to že docházelo k rozchvacování společenského bohatství a k politické agresi proti jakémukoliv osobnímu vlastnictví, což vše v součtu vedlo ke způsobení bezpočtu křivd všem občanům, tak v souzené věci soud neshledal vůbec nic, o čem by bylo možné aspoň uvažovat za morálně zvrhlé jednání vůči žalobcům, které bylo příčinou, že jejich dohoda o osobním užívání nebyla registrována státním notářstvím, protože naopak soud shledal přístup [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy] a pragmatický. Sečteno a podrženo, k registraci státním notářstvím dohody o osobním užívání souzených pozemků z roku [rok] nikdy nedošlo.

31. Žalobci si nutně museli položit otázku, jak byl proces registrace dohody o osobním užívání v roce [rok] završen - takže jestliže soudu žalobci dnes tvrdí, že do smrti matky žalobce 1) ([rok]) nevěděli o zamítnutí registrace, tak tomu soud vůbec neuvěřil, když nadto bylo v řízení naprosto hodnověrně prokázáno, že [anonymizována tři slova] [část Prahy] jak žalovaného tak i žalobce svým přípisem ze dne [datum] o důvodech zamítnutí registrace této dohody a stejně bylo i prokázáno, že navíc žalobce 1) se [anonymizována tři slova] [část Prahy] o této věci jednal.

32. Ovšem, žalobci resp. zejména žalobce 1) věděl o tom, že rodinný dům jeho rodičů leží na pozemcích žalovaného již od roku [rok], protože v pozůstalostním řízení ohledně dědictví po otci žalobce 1) bylo postaveno najisto, že zahrada domku i zastavěný pozemek je ve vlastnictví žalovaného, a následně toto notář také popsal v rozhodnutí o schválení dohody dědiců. O tom, že ničeho se opravdu nic nezměnilo a dům stále leží na cizích pozemcích, byli žalobci resp. žalobce 1) ujištěni obsahem rozhodnutí o pozůstalosti matky žalobce v roce [rok]. Jestliže žalobci pak v roce [rok] uzavřeli s městskou částí [část obce] kupní smlouvu, pak je nutné zdůraznit, že se tak stalo dávno po uplynutí lhůty dle § 872 odst. 5 ObčZ, a že kupní smlouva nebyla schválená zastupitelstvem obce, takže neměla nejmenší naději na to, aby na jejím základě skutečně bylo vloženo vlastnické právo žalobců pro souzené pozemky. V této souvislosti je rovněž nutné připomenout, že žalovaný poměrně stručným dopisem [datum] naprosto odmítl správnost postupu městské části [část obce] ohledně prodeje řečených pozemků žalobcům za 1 Kč a nikoliv za obvyklou cenu v místě a čase. Krátce řečeno, žalobci mezi roky [rok] a [rok] neučinili žádné právní kroky ohledně zřízení práva osobního užívání a ani ohledně vzniku svého vlastnictví, a to i když žalobce 1) věděl od roku [rok], že dotčené pozemky jsou cizí.

33. Shora učiněné dílčí závěry soud shrnul tak, nedošlo k registraci dohody o osobním užívání z roku [rok], takže žalobcům nikdy nevzniklo právo osobního užívání, a proto tedy žalobci se tak nemohli stát vlastníky předmětných pozemků na základě transformace práva osobního užívání (příp. oprávněné držby) na právo vlastnické a právo na uzavření kupní smlouvy žalobcům v souvislostí s transforamcí zaniklo [datum]. Žalobci nemohli právo osobního užívání k těmto pozemkům ani vydržet, neboť jejich vědomí o tom, že užívají nejen cizí pozemky, ale konkrétně pozemky žalovaného prokazatelně věděli od roku [rok], kdy se řešila pozůstalost po otci žalobce 1) a notář jim tuto skutečnost sdělil - a nakonec i napsal do rozhodnutí o pozůstalosti.

34. Soud se také zabýval argumentem žalobců, že rodiče žalobce 1) dne [datum] uzavřeli dohodu o osobním užívání dotčených pozemků, která však byla předložena k registraci až [datum] – tedy po smrti otce žalobce 1). Předně, jediný důkaz o této dohodě je právě dopis s předložením této dohody ze dne [datum] státnímu notářství, protože žalovaná ve svém dopise ze dne [datum] sice uvádí, že došlo k uzavření dohody v roce [rok], ovšem se žalobci a nikoli s rodiči žalobce 1). I kdyby soud připustil, že taková dohoda byla v roce [rok] uzavřená, lhostejno zda mezi žalobci nebo rodiči žalobce 1), pak by tento fakt jen zdůraznil, že žalobci dobře věděli, že pozemky, které jsou užívány společně s rodinným domem rodičů, jsou užívány bez právního důvodu, a to nikoliv až od roku [rok], ale dokonce už od [rok] – takže prokázání uzavření této neregistrované dohody v roce 1974 by jen posílilo závěr soudu shora, že žalobci neměli dost trpělivosti situaci dořešit, a to nejen v roce [rok], ale ani v roce [rok] a ani v roce [rok] a nikoliv, že jim byla způsobena křivda, nebo že jim bylo ublíženo a nebo, že byli zklamáni ve svých oprávněných očekávání.

35. Nakonec soud vážil i argument žalobců, že se pokusili situaci vyřešit kupní smlouvou v roce [rok] uzavřenou s městskou částí [část obce]. Když soud pomine fakt, že o této smlouvě svědčí pouze přípis o fakturaci koncipování této smlouvy, protože smlouva samotná v řízení předložená nebyla, tak je nutné poznamenat, že ani kdyby byla situace důkazně lepší, na věci by to ničeho neměnilo. Právo na uzavření kupní smlouvy dle § 872 odst. 5 ObčZ skončilo [datum], takže ohledně uzavření smlouvy v roce [rok] žalovaný resp. městská část [část obce] kontraktační povinnost neměl a existence takové smlouvy jen podporuje závěry soudu shora, že žalobci skutečně nepřetržitě si museli být vědomi, že k souzeným pozemkům nemají žádný legální vztah – protože jinak by jej přeci nechtěli koupit.

36. Jediným možným procesním výsledkem shora zjištěných skutečností je, že žalobě nebylo vyhověno, a těchto důvodu soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I..

37. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch, protože se žalobě zcela ubránil. Předně, soud zjistil, že žalovaný je statutárním městem a největší veřejnoprávní korporací v zemí, a tedy je povinen spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. Za těchto okolností, na něm lze mimo jiné i žádat, aby byl žalovaný schopen zajistit kvalifikované a racionální řešení své pravidelné agendy, mezi kterou jednoznačně patří komplexní problematika ochrany vlastnictví nemovitého majetku (ÚS ČR II. ÚS 2396/09, I. ÚS 2315/2015). Takže bez ohledu na to, jak sofistikované či přiléhavé právní zástupce v řízení volil své argumenty, nebo jak byl pečlivý, tak soud vycházel jen z typu řízení a se shora uvedených judikaturních závěrů. Náklady řízení tak byly tvořeny odměnou advokáta za poskytování právních služeb, jakoby žalovaný zastoupený nebyl, tedy v částce 1 800 Kč (§ 1 odst. 2, 3 za písemné č.l. 35, 106, 116 a za tři ústní jednání (v délce nepřesahující dvě hodiny § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř.). Nahlížení do spisu - a to ani jedno, které právní zástupce žalovaného navrhl k přiznání, protože ani jedno nahlížení do spisu požadavky úkonu právní služby nesplňovalo (NS ČR 22 Cdo 1176/2015). V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalobcům uložena povinnost náklady řízení zaplatit včetně 21% DPH k rukám právního zástupce žalovaného, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací