Výrok
I. Žaloby, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku ve výši [částka] na náhradě nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k soudu se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení žalované částky a náhrady nákladů řízení s odůvodněním že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, ze kterého žalovaný vyčerpal [částka], který měl být uhrazeno dne [datum], což nebyl a proto žalobce podal tuto žalobu.
2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním4. Dne [datum] Městský soud v Praze usnesením MSPH [spisová značka] - A – 10 zjistil úpadek žalovaného a povolil mu oddlužení. V tomto smyslu soud usnesením č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum] vyrozuměl, dle § 140 a § 140a IZ.Dne [datum] Městský soud v Praze usnesením MSPH [spisová značka] - B – 21 vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaným a osvobodil jej od placení pohledávek zahrnutých od oddlužení, v rozsahu, ve kterém byly uspokojeny, když v tomto smyslu soud usnesením č.j. 98 56/2022 – 42, které nabylo právní moci dne [datum] vyrozuměl.5. Soud vyšel z logiky ustanovení § 414 IZ, které spočívá ve vypořádání majetkových poměrů dlužníka s jeho věřiteli – tedy (mimo jiné) osvobození od placení pohledávek věřitelům do oddlužení zahrnutých i nezahrnutých. Ty pohledávky věřitelů, které nebyly v oddlužení uspokojeny sice dle tohoto či jiného ustanovení nezanikají, ovšem v civilním řízení je věřiteli již nelze přiznat (Nejvyšší soud sp.zn. [spisová značka]). Dále i z toho, že žalobce se mohl odvolat proti rozhodnutí insolvenčního soudu o přiznání osvobození žalovaného a dále insolvenční soud může odejmout dlužníkovi toto osvobození (§ 417 IZ), a to zase na základě námitky žalobce vznesené ve lhůtě tří let.6. Tato normativní situace se do věci promítala tak, že žalovanou pohledávku žalobci přisoudit nelze, protože od jejího zaplacení byl žalovaný rozhodnutím soudu pravomocně osvobozen (§ 159a o.s.ř.), a pak i proto, že žalobce může ještě své případné námitky vůči osvobození vznést v insolvenčním řízení - takže hodnocení případných námitek žalobce zdejším soudem v tomto (civilním) řízení by vedlo jen nepřípadným revizím pravomocného rozhodnutí jiného (insolvenčního) soudu a odnětí revize takového rozhodnutí právě v insolvenčním řízení.7. Soud tak dospěl ke konečnému závěru, že ať tak či tak, žalobě vyhovět nelze, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., protože žalovaný, který byl zcela úspěšný, a proto mu tedy náleží jako právním zástupcem nezastoupenému náhrada nákladů řízení za hotové výdaje, což je [částka] (dle § 1 a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. Nejvyšší soud sp.zn. [spisová značka]). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.