Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 97 596,68 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 1 957,47 Kč, smluvní úrok z úvěru kapitalizovaný částkou 3 558,39 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 38 117,05 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a smluvní úrok z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 38 117,05 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 23 760,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, na základě kterého by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 97 596,68 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČO: [IČO] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel se žalovaným dne 4. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, zatímco žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu se sjednanými úroky v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 4 210 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 4. 12. 2024. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když poslední platbu na úvěr učinil dne 5. 5. 2023. Úvěr tak byl zesplatněn ke dni 22. 10. 2023. Pohledávka včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, a to s účinností k témuž dni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na svůj dluh uhradil do dne 28. 4. 2025 celkem částku 8 510 Kč, a dále ničeho neuhradil, a to i přes zaslanou předžalobní upomínku prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny ve výši 38 117,05 Kč, dlužného poplatku ve výši 39 479,63 Kč a smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 4. 3. 2023 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 40 000 Kč na účet žalovaného, kterou se žalovaný zavázal splatit včetně poplatku ve výši 48 392 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o půjčce a právního předchůdce žalobkyně (smlouvou o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, zákaznickou kartou žalovaného). Žalovaný se ocitl v prodlení, když sjednané splátky nehradil řádně a včas (přehledem plateb).
5. Dne 28. 4. 2025 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně včetně příslušenství postoupeny žalobkyni jako novému věřiteli, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky datovaným ke dni 28. 4. 2025 včetně podacího lístku ze dne 22. 5. 2025). Dne 30. 7. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného předžalobní upomínkou k úhradě dluhu. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný na tyto dluhy dále něčeho uhradil (předžalobní upomínkou datovanou ke dni 29. 7. 2025 včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2025).
6. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.
7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli dle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), smlouvu o úvěru. Protože na jedné straně smluvního vztahu stojí žalobce, který ve smyslu ustanovení § 420 o. z. při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaný jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy podle § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se dle ustanovení § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, žalovaný však porušil svoji povinnost řádně a včas splácet poskytnutou půjčku a sjednaný poplatek. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, je žalobkyně oprávněna požadovat též sjednanou smluvní pokutu. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., přičemž žalovaný byl o změně v osobě věřitele řádně informován.
8. Soud žalobě vyhověl, neboť z předložených důkazů vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému poskytla, avšak žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Soud zároveň přiznal žalobkyni smluvené úroky a poplatky, které byla součástí úvěrové smlouvy.
9. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně vrátit žalobkyni peněžní prostředky ve sjednané výši, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení jistiny dluhu a sjednaného poplatku právo požadovat po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 760,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 904 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 97 596,68 Kč sestávající z částky 5 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 410 Kč ve výši 3 446,10 Kč.
11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.