14 C 75/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovanou dne [datum] uzavřela distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], dle níž žalobkyně v 8 platbách poskytla žalované celkem částku [částka], účastníci si sjednali úrok 1,02 denně, poplatek za výplatu každé platby ve výši 1,99 % z dané částky a dále službu „[Anonymizováno] “ spočívající v expresní výplatě úvěru za poplatek [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách, uhradila však pouze jednu platbu, a to dne [datum] ve výši [částka].

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.[právnická osoba] dokazování soud provedl žalobkyní založené listinné důkazy a dále si k návrhu žalobkyně opatřil vyjádření [právnická osoba]. Z provedeného dokazování pak soud učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:5. Žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovanou jako klientem dne [datum] smlouvu označenou jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “ (dále jen „smlouva o úvěru“). Uvedenou smlouvou se věřitel zavázal poskytnout klientovi úvěr až do výše [částka], s možností postupného i opakovaného čerpání. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaná zavázala splácet v denních splátkách ve výši stanovené v čl. 5 VOP, splatnost 1. splátky měla nastat 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná část úvěru a každá denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum], byl sjednán úrok ve výši 1,016 % denně, poplatek za jednotlivé čerpání ve výši 1,99 %, RPSN bylo ve smlouvě uvedeno ve výši 1 925,84 % (smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Smlouva odkazuje na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, ty však žalobkyně soudu nepředložila. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostředky komunikace na dálku, totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím bankovní identity (autorizací ověření totožnosti, bank ID výpisem). Žalobkyně žalované dle výše uvedené smlouvy poskytla na bankovní účet žalované dne [datum] částku [částka], dne [datum] částky [částka] a [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částky [částka] a [částka] a dne [datum] částku [částka]. Celkem se jednalo o částku [částka] (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, vyjádření společnosti [právnická osoba]. na č.l. 21-22). Žalobkyně předložila výzvu žalované datovanou [datum], upozorňující žalovanou na prodlení s úhradou dluhu trvající 93 dní, nedoložila však doklad o jejím odeslání (výzvou ze dne [datum]). Výzvou ze dne [datum], podanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve výši celkem [částka] do tří dnů, přičemž není uvedeno, od kdy tato lhůta běží (výzvou k úhradě ze dne [datum], podacím lístkem).6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, pak žalobkyně soudu předložila listinu obsahující metodiku posuzování úvěruschopnosti žalobkyně, která má však pouze deklarační charakter a žádné konkrétní kroky učiněné žalobkyně v tomto směru neprokazuje. Dále soudu předložila listinu označenou jako „identifikované příjmy“, kde uvádí, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce a zjištěnou výši čistého měsíčního příjmu ve výši [částka], není však zřejmé, jaké konkrétní bankovní výpisy žalované měla žalobkyně k dispozici a za jaké období (listinou „identifikované příjmy“). Dále žalobkyně předložila dokument nadepsaný „výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba].“ kde uvádí, že výpočet úvěruschopnosti byl proveden dne [datum], je zde označena žalovaná jénem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm, a dále je zde mimo jiné uvedeno, že žalovaná žije v domácnosti sama, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí [částka], pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí [částka], další nezbytné výdaje [částka] a ostatní zbytné výdaje [částka], výše ověřeného čistého měsíčního příjmu [částka] a výše čistého měsíčního příjmu uváděná spotřebitelem [částka], rezerva pro výdaje [částka], vypočtené minimální výdaje [částka] a disponibilní příjem [částka], počet doporučených prodloužení 0 (výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba].).7. Dle statistických údajů zveřejňovaných Českou národní bankou činila v dubnu 2024 roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu ČR u úvěrů na spotřebu 9,14 % (statistická data ČNB, dostupné na ČNB ARAD).8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Po stránce právní soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel ve smyslu § 420 o. z. a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Jelikož žalovaná vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatel, na uzavřenou smlouvu pak soud aplikoval právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru a zabýval se tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované relevantním způsobem zkoumala schopnost žalované daný úvěr splácet, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tedy zejména zda si žalobkyně opatřila dostatečné informace ohledně příjmů a výdajů žalované, na jejichž základě by mohla uzavřít, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr splácet. Ohledně příjmů žalobkyně pouze obecně tvrdila, že ověřila příjem žalované ve výši [částka], dokládá to však pouze interním dokumentem z něhož není zřejmé jaký je zdroj příjmů žalované a jaké časové období byly příjmy zkoumány. Pokud jde o výdaje žalované, tak zkoumání reálných výdajů žalobkyně rovněž ničím neprokázala, vycházela pouze z údajů sdělených žalovanou, přičemž informace o nákladech na bydlení ve výši [částka] měsíčně se za situace, kdy žalovaná žije v [Anonymizováno] a v domácnosti sama, jeví jako značně podhodnocená a vzbuzující pochybnosti o své pravdivosti. V rámci žalobních tvrzení žalobkyně uvedla, že učinila dotazy na jednotlivé registry, neuvedla však, jaké z těchto výpisů učinila zjištění a jak je promítla do posouzení úvěruschopnosti žalované a nadto učinění tohoto šetření ničím nedoložila.19. Soud byl připraven žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při nařízeném jednání, žalobkyně (ani její zástupce) se však k jednání nedostavila, čímž se o možnost poučení soudem připravila (srov. usnesení Ústavního soudu z 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10 a rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).20. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru náležitě zkoumala schopnost žalované daný úvěr splácet, přesto žalované úvěr poskytla, a tedy je uzavřená smlouva dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o.z., absolutně neplatná.21. Nadto je posuzovaná smlouva absolutně neplatná i z dalšího důvodu. V posuzovaném případě žalobkyně žalované poskytla částku [částka], žalovaná měla hradit úrok 1,016 % denně a poplatek za každou jednotlivou výplatu ve výši 1,99 %. RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 1 925,84 % (byť s dovětkem, že platí při čerpání celého kreditního rámce, kterýžto čerpán nebyl, tedy zjevně nebyla spotřebiteli tato informace poskytnuta dostatečně srozumitelným způsobem). Ve vztahu k čerpané částce činilo RPSN v daném případě stovky procent. Z informací zveřejňovaných ČNB se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v době uzavření smlouvy (duben 2024) činila 9,14 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 580 o. z. (srovnej judikaturu Nejvyššího soudu, podle které není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, viz rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). K neplatnosti jednání, které se příčí dobrým mravům je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.).22. Soud tedy uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě, poplatků a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Žalobkyně tak žalované plnila na základě absolutně neplatné smlouvy (tedy byly smlouva neplatná od počátku), v řízení bylo prokázáno, že žalovaná plnění ve výši [částka] přijala a na úkor žalobkyně se tak bez právního důvodu obohatila. Žalobkyně pak má ve smyslu § 2993 o.z. právo na vrácení toho, co plnila, tedy je žalovaná povinna toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, netvrdila, že by předmětnou částku žalobkyni vrátila. Pokud jde o žalobkyní uváděnou částečnou úhradu žalované ve výši [částka], pak tato úhrada prokázána nebyla, soud tak uzavřel, že ze strany žalované žádná úhrada provedena nebyla. Dle výše uvedeného tak soud žalobě co do částky [částka] vyhověl a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., do prodlení se přitom žalovaná dostala první výzvou k peněžitému plnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010). Soud byl opět v tomto ohledu připraven žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při nařízeném jednání, žalobkyně (ani její zástupce) se však k jednání nedostavila, čímž se o možnost poučení soudem připravila. Soud tak vycházel z předložených důkazů, kdy jedinou prokazatelně odeslanou výzvou žalované je předžalobní výzva ze dne [datum], podaná k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalované doručena 3. následující pracovní den, tj. [datum]. V tento den tak nastala splatnost bezdůvodného obohacení a žalovaná se tak ode dne [datum] ocitla v prodlení.23. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud shledal žalobu ve zbytku nedůvodnou a výrokem II. ji v uvedené části zamítl.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, když poměr úspěchu žalobkyně činil 40 %, tj. méně než jednu polovinu, přičemž však poměrně úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly, neboť zůstala nečinná.25. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.