Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s úrokem z prodlení v částce 70,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 675 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 70,12 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a dne 1. 6. 2010 splnil zákonnou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku. V té souvislosti mu vznikla zároveň povinnost hradit rozhlasový poplatek, což žalovaný řádně nečinil, když neuhradil poplatek za říjen 2019 a za období březen 2020 až červen 2020, přičemž výše poplatku činí 135 Kč měsíčně. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný ničeho nezaplatil ani v dodatečné lhůtě.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný se dne 1. 6. 2010 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil poplatek za měsíc říjen 2019 a za období od března 2020 do června 2020, tj. celkem v částce 675 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil.
Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tak, že žalovanému jako držiteli televizního přijímače vznikla dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené v § 6 zákona č. 348/2005 Sb., tj. 135 Kč měsíčně. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2015 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Žalovaný tuto povinnost řádně neplnil, když za měsíc řízen 2019 a za měsíce březen až červen 2020, tj. celkem za 5 měsíců, žalobkyni neuhradil poplatky v celkové výši 675 Kč. Žalovaný soudu neprokázal, že by za dlužné období poplatek ve výši 135 Kč měsíčně hradil. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. O příslušenství soud rozhodl dle § 10 zák. č. 348/2005 Sb. a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a žalobkyni přiznal také nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., úrok z prodlení byl kapitalizován za období ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z § 7 zákona č. 348/2005 Sb., do podání žaloby a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná. Co se týká nákladů právního zastoupení, tak v daném případě soud dospěl k závěru, že k uplatnění předmětného nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně a z daného důvodu soud náhradu těchto nákladů žalobkyni nepřiznal, neboť se nejednalo o náklady účelně vynaložené (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. července 2013). Vzhledem k výše uvedenému soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky 2 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradou nákladů za dva úkony (předžalobní výzva a podání návrhu ve věci samé) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 200 Kč (2 úkony x 100 Kč).
Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.