Výrok
I. Řízení se částečně zastavuje co do zaplacení jistiny ve výši [částka], smluvního úroku 17,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], smluvního úroku 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a záporného zůstatku na účtu žalovaného ve výši [částka].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyni se vrací poměrná část soudního poplatku ve výši [částka], která mu bude poukázána účtárnou zdejšího soudu na jím sdělený účet po právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že v souladu s rámcovou smlouvou č. [hodnota] ze dne [datum] žalovanému aktivovala běžný účet č. [č. účtu]. Dále s žalovaným dne [datum] uzavřela dodatek č. [hodnota], na základě kterého mu poskytla úvěr ve výši [částka] podle smlouvy o úvěru č. [IBAN]. Úvěr žalovanému poskytla s ohledem na to, že splnil veškeré podmínky stanovené jejími obchodními podmínkami a po předchozím zkoumání úvěruschopnosti. Úvěr žalovanému poskytla na jeho výše uvedený běžný účet. Žalovaný se úvěr zavázal splácet ve splátkách po [částka] měsíčně, a to spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně. Žalovaný v období od [datum] do [datum] řádně splácel, v následujícím období od [Anonymizováno]. do [datum] si s žalobkyní ujednal tzv. splátkové prázdniny. Další splátku splatnou ke dni [datum] však již nezaplatil řádně a čas. V dalším období žalovaný na úvěr již nic nezaplatil. Vzhledem k závažnému porušení úvěrové smlouvy žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. K tomuto dni žalovaný dlužil žalobkyni na jistině úvěru [částka] a na nesplaceném kapitalizovaném úroku [částka]. Dále se žalobkyně žalobou domáhala zaplacení částky [částka] z titulu nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu [č. účtu]. Žalovaný uvedené částky žalobkyni nezaplatil ani na její předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dříve, než soud ve věci rozhodl, vzala žalobkyně žalobu zpět co do zaplacení jistiny ve výši [částka], smluvního úroku 17,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], smluvního úroku 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a záporného zůstatku na účtu žalovaného ve výši [částka]. Učinila tak s ohledem na výsledek insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému Městským soudem v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka]. Usnesením ze dne [datum] insolvenční soud neschválil oddlužení žalovaného a insolvenční řízení zastavil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svou pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, do insolvenčního řízení přihlásila, je výpis ze seznamu přihlášených pohledávek exekučním titulem. Z tohoto důvodu proto vzala žalobu zpět, o čemž soud rozhodl výrokem I tohoto rozsudku v souladu s § 96 odst. 1 o.s.ř.
4. Předmětem řízení tak zůstalo pouze příslušenství přirůstající po přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení, konkrétně zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní úrok ve výši 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, tedy nároky, které nemohly být v insolvenčním řízení přezkoumány a nestaly se tak doposud exekučním titulem.
5. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum], které konal podle § 101 odst. 3 v nepřítomnosti obou účastníků.
6. V řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:
7. Žalobkyně coby banka, tedy poskytovatel spotřebitelských úvěrů, uzavřela s žalovaným dne [datum] rámcovou smlouvu, na základě které mu umožnila využívat její služby (rámcovou smlouvou č. [hodnota] vč. obchodních podmínek). Na základě dodatku č. [hodnota] žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši [částka], který byl schválen dne [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně sjednaného úroku 17,9 % ročně v měsíčních splátkách po [částka] počínaje dnem [datum]. Předpokládané splacení úvěru bylo ke dni [datum] (smlouvou o úvěru č. [IBAN] vč. podmínek čerpání úvěru a splátkovým kalendářem). [adresa] [Anonymizováno] Kč žalobkyně poskytal žalovanému na jeho běžný účet, který mu vedla č. [č. účtu] (dokladem o načerpání úvěru). Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet (formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný řádně splácel pouze do [datum] (přehledem plateb úvěru). Následně splácet přestal a proto žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila (zesplatňujícím dopisem).
8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc nic podstatného.
9. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.
10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
11. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).
12. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr [částka]. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.
17. Podle soudu lze uzavřít, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Jelikož žalobkyně jako banka vedla běžný účet žalovaného v období předcházejícím uzavření smlouvy, měla přehled o hospodářské situaci žalovaného a o jeho transakcích na běžném účtu. Měla proto dostatek informací sloužících k vyhodnocení rizikovosti poskytnutí úvěru. V dané věci tedy žalobkyně prokázala, že postup poměry žalované posuzovala individuálně a hodnotila jak její příjmy, tak její výdaje a celkovou situaci žalované a její objektivní možnost úvěr splácet.
18. Soud neshledal důvod neplatnosti úvěrové smlouvy ani pro nepřiměřenou úrokovou sazbu, jež by byla v rozporu s dobrými mravy. Sjednaná úroková sazba odpovídala zhruba dvojnásobku obvyklé úrokové míry peněžních ústavů v daném čase, neboť z databáze [Anonymizováno] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v [Anonymizováno] [Anonymizováno] 9,57 %, Anonymizováno19. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že zde není žádný důvod neplatnosti úvěrové smlouvy, ke kterému by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a přiznal proto žalobkyni nárok na zaplacení smluvního úroku 12,75 % ročně z nezaplacené jistiny úvěru, tj. částky [částka] od [datum] do zaplacení (vázán žalobním návrhem po částečném zpětvzetí) a rovněž tak přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z této částky od [datum] do zaplacení.20. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud výrokem III o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně vzala žalobu v převažujícím rozsahu zpět. S ohledem na to, že tak však učinila v reakci na procesní situaci v insolvenčním řízení, nelze toto zpětvzetí posuzovat optikou procesního zavinění. Naopak je třeba vycházet z obvyklých judikatorních postupů a náhradu nákladů řízení v takovém případě žádnému z účastníků právo nepřiznat. Žalobkyně poté sice byla úspěšná ve zbytku žalobního nároku (příslušenství), ten však představoval oproti původnímu předmětu řízení již je nepatrný úspěch. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že na ně němá žádný z účastníků právo (výrok IV).22. Lhůta k plnění byla v obou stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.