Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Obvodnímu soud pro [adresa] doplatek na soudním poplatku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o zápůjčce (dále jen „smlouva“) uzavřené dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní. Podle smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku [částka] v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], a to nejpozději dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutí zápůjčky řádně zkoumala totožnost žalovaného, ověřila existenci jeho bankovního účtu pomocí zkušební platby [částka] a následně s žalovaným uzavřela smlouvu elektronicky prostředky na dálku pomocí SMS kódu. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně dále od žalovaného vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, aby zhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však úvěr nesplatil řádně a včas a ve splatnosti nezaplatil nic. Dluh nadále nezaplatil ani na předžalobní výzvu žalobkyně. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky, tj. [částka] s úrokem z prodlení, dále podle uzavřené smlouvy uplatnila nárok na sjednanou smluvní pokutu, kterou vyčíslila částkou [částka] a na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.).[právnická osoba] řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:5. Žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému na jeho účet [částka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku [částka] nejpozději dne [datum]. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr nebyla ve smlouvě uvedena (smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] a všeobecnými obchodními podmínkami). Žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] na jeho účet dne [datum] (výpisem z bankovního účtu žalobkyně). Podle tvrzení žalobkyně neuhradil žalovaný ve sjednané splatnosti nic. Žalobkyně upomínala žalovaného k zaplacení dlužné částky a zaslala mu rovněž před podáním žaloby předžalobní výzvu (upomínkami a předžalobní výzvou).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku [částka] ve 3 splátkách po [částka]. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.10. Dle soudu nelze uzavřít, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 a 87 zákona. Vyjma ničím nepodložených tvrzení v žalobě, že zkoumala poměry žalovaného, není zřejmé, jakým konkrétním způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Takový způsob prověřování úvěruschopnosti je obecně zcela nedostatečný a nelze z něj zjistit konkrétní informace o hospodaření žalovaného a jeho schopnosti úvěr splácet. Soud nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného už jen z důvodu, že žalobkyně v žalobě nenavrhla žádné důkazy. Navíc, i kdyby se ukázalo, že své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu excesivního sjednaného úroku, jak bude uvedeno dále.11. Soud jako stěžejní důvod pro neplatnost úvěrové smlouvy, k níž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, shledal nepřiměřenou výši sjednaného úroku z úvěru. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. To však žalobkyně nesplnila.12. Soud proto vycházel z kalkulátoru RPSN, který je k dispozici veřejnosti na webových stránkách finančního arbitra [Anonymizováno]. Tam při zadání parametrů posuzované smlouvy (výše jistiny, výše poplatku, počet a četnost splátek a celková splatnost) vycházela RPSN 6918 % ročně. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v [Anonymizováno] 9,37 %. Za podmínek smlouvy byla tedy RPSN mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [Anonymizováno]).13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný, jak vyplývá z tvrzení samotné žalobkyně, nesplatil nic, má žalobkyně nárok na zaplacení částky [částka], což je částka, jež byla žalovanému uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku, a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. V případě nečinnosti žalovaného určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).14. Ve zbývající části žalované jistiny, tj. částky [částka], úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a co do částky [částka] soud žalobu zamítl (výrok II.).15. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 38,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,25 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].16. Výrokem ad IV. soud rozhodl o povinnosti žalobkyně k úhradě doplatku soudního poplatku [částka], a to podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, s odkazem na položku 2 bod 2., položku 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, neboť soud nevydal elektronický platební rozkaz a na soudním poplatku bylo zaplaceno toliko [částka], přičemž výše soudního poplatku za žalobu činí [částka].