Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % a částky [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Uvedla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“) uzavřené distančně mezi ní a žalovaným dne [datum]. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala umožnit žalovanému čerpat úvěr až do výše [částka], a to s možností postupného čerpání bezhotovostně na jeho bankovní účet. Žalovaný takto čerpal celkem částku [částka] ve dnech [datum] a [datum]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni vyčerpanou částku spolu se sjednanými úroky v denních splátkách s tím, že první splátka byla splatná dne [datum] a konec kreditového rámce měl nastat [datum]. Žalovaný však řádně nesplácel, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celé dlužné částky a příslušenství. Do prodlení s úhradou celého dluhu se podle žalobkyně dostal dne [datum]. Dlužnou částku nezaplatil ani na výzvu žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.[právnická osoba] řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:5. Žalobkyně co by poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému celkem [částka] převodem na jeho bankovní účet (smlouvou o úvěru, potvrzením o provedené platbě, vyjádřením banky). Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že úvěr bude splácet ve splátkách počínaje dnem [datum], a nejpozději úvěr splatí do [datum]. Celková maximální výše úvěru byla sjednána do částky [částka]. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši [částka]. Pevná denní úroková sazba byla sjednána ve výši 0,933 % denně (smlouvou o úvěru a formulářem pro standardní informace o úvěru). Žalovaný nesplácel řádně, žalobkyně proto zaslala žalovanému dne [datum] e-mailovou zprávu, v níž vypověděla smlouvu o úvěru a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky bezodkladně (zprávou ze dne [datum]). Žalovaný byl následně před podáním žaloby vyzván ještě právním zástupcem žalobkyně (předžalobní výzvou ze dne [datum] a podacím lístkem).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v denních splátkách počínaje dnem [datum], a to nejpozději do [datum], a to včetně úroku z úvěru ve výši 0,933 % denně. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.12. Podle soudu jednak nelze zcela bez problémů uzavřít, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Tvrzení v žalobě stran této okolnosti soud hodnotí jako zcela paušální a obecná. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován v dostupných databázích, dále že byla prověřena výše jeho příjmů a příjmů ostatních členů domácnosti a zohledněny výdaje. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti (ID [Anonymizováno]) však vyplývá, že tato zjištění byla zcela formální. Žalovaný uvedl jako výši svého příjmu [částka]. Žalobkyně uvedla, že ověřila výši příjmu žalovaného [částka], není však patrné, na základě čeho. Žalovaný neuvedl žádné výdaje. Jako rezerva pro výdaje byla uvedena částka [částka] Žalobkyně pak přiřadila žalovanému minimální výdaje modelem v částce [částka]. Není však známo na podkladě jakých skutečností tak učinila a z čeho vycházela, např. zda za tím účelem prověřovala skutečnosti z doložených bankovních výpisů žalovaného. Soud nicméně nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. I kdyby se totiž ukázalo, že žalobkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu nepřiměřeného sjednaného úroku, jak bude uvedeno dále.13. Další povinností poskytovatele úvěru totiž podle zákona je ve smlouvě uvést (mimo jiné) i RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 1 470 % při čerpání celého kreditního rámce (tj. [částka]), což činí denní úrok 0,933 % a kromě toho ještě poplatky 1,99 % z čerpané částky. Z databáze [Anonymizováno] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v únoru 2024 9,27 %. I přesto, že žalovaný nevyčerpal celý kreditní rámec, ale pouze jeho poměrnou část ([částka]), je zjevné, že výše sjednaného úroku je mnohonásobně vyšší oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. V souhrnných informacích pro spotřebitele žalobkyně jako reprezentativní příklad pro modelový případ denního splácení (tak jako v projednávaném případě), uvádí pro částku [částka] RPSN 1 178,28 % s denní splátkou 0,866 %. (tj. [částka] denně). Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli sto násobkem.14. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný dle tvrzení žalobkyně z čerpané jistiny úvěru zaplatil pouze [částka], má nárok na zaplacení částky [částka] ([částka] mínus [částka]), což je částka, jež byla žalovanému uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. V případě nečinnosti žalovaného určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).15. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo, než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky [částka], ale i zákonného úroku z prodlení a částky [částka] představující smluvní pokutu, a to s ohledem na neplatnost celé smlouvy a nové stanovení splatnosti (výrok II.).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, by náležela náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že na ně žádný z účastníků nemá právo (výrok III.).