Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 21,69 % ročně z částky 30 433,31 od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou v záhlaví s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“) uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , (dále jen „Provident“), a žalovaným. [Anonymizováno] poskytl žalovanému částku [částka] v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou úrokovou sazbou a s poplatkem za zpracování úvěru, a to v 65 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však řádně nesplácel. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.).[právnická osoba] řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:5. Provident coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému bezhotovostně [částka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit [Anonymizováno] celkovou dlužnou částku [částka] v 65 týdenních splátkách po [částka] s tím, že pevná zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 88 % ročně. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr byla sjednána ve výši 149,43 % (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [hodnota]). Žalovaný uhradil [Anonymizováno] po uzavření smlouvy celkem [částka] (přehledem plateb – tabulkou umoření ke dni [datum]), což současně žalobkyně potvrdila tvrzením uvedeným v žalobě. [Anonymizováno] dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum] (oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, podacím lístkem ze dne [datum]).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. [Anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které [Anonymizováno] poskytl žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit [Anonymizováno] celkovou dlužnou částku [částka] ve 65 týdenních splátkách po [částka]. [Anonymizováno] vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.10. Dle soudu nelze uzavřít, že by [Anonymizováno] zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 a 87 zákona. Vyjma ničím nepodložených tvrzení v žalobě, že žalovaný předložil před uzavřením smlouvy své osobní doklady a doklady ověřující příjmy, není zřejmé, jakým konkrétním způsobem [Anonymizováno] posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty vyplývá pouze to, že žalovaný v době uzavření smlouvy pracoval jako pokladní s příjmem [částka] měsíčně a měl odhadované výdaje [částka] měsíčně, s tím, že byly doloženy výplatní pásky za dva předcházející měsíce. Neuvedla však žádné konkrétní závěry, k jakým provedeným šetřením finanční situace žalovaného dospěla. Takový způsob prověřování úvěruschopnosti je obecně zcela nedostatečný a nelze z něj zjistit konkrétní informace o hospodaření žalovaného a jeho schopnosti úvěr splácet. Už jen z tohoto důvodu by proto byla smlouva o úvěru absolutně neplatná.11. Soud však jako stěžejní důvod pro neplatnost úvěrové smlouvy, k níž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, shledal nepřiměřenou výši sjednaného úroku z úvěru. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.12. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 149,43 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v červenci 2021 7,53 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli téměř dvacetinásobkem.13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou [Anonymizováno] své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný, jak vyplývá z tabulky umoření i z tvrzení samotné žalobkyně, splatil celkem již celkem [částka], má žalobkyně nárok na zaplacení částky [částka] ([částka] mínus [částka]). K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. Celkem tedy činí nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení částku [částka], což je částka, jež byla žalovanému uložena k zaplacení, a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. V případě nečinnosti žalovaného určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).14. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto zamítl žalobu co do zbytku jistiny, tj. částky [částka] a požadavku na zaplacení smluvních úroků, ale úroků z prodlení, a to s ohledem na nové stanovení splatnosti (výrok II.).15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, by náležela náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že na ně žádný z účastníků nemá právo (výrok III.).16. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.