Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, v rozsahu částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení zve výši [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 %.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka]. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“) na základě které poskytla žalované možnost čerpat bezhotovostně úvěr prostřednictvím kreditní karty, a to až do výše [částka]. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr tak, aby pravidelné měsíční splátky činily alespoň 3,18 % sjednaného úvěrového rámce. Součástí splátek byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a další poplatky a sankce. Takto žalovaná dle tvrzení žalobkyně čerpala celkem [částka] a uhradila celkem [částka]. Jelikož však žalovaná nesplácela řádně dohodnutým způsobem, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k jednorázovému splacení celého úvěru včetně sankcí a poplatků. Celkem žalobkyně evidovala pohledávku za žalovanou [částka] na jistině úvěru, [částka] na poplatku za pojištění, [částka] na nákladech za vymáhání a [částka] na smluvních pokutách. Žalovaná však nezaplatila a neučinila tak ani na předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.[právnická osoba] řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:5. Žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec až [částka] s možností jeho zvýšení na požádání žalované, který byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty. Takto žalovaná čerpala celkem [částka] a na splátkách uhradila celkem [částka] (smlouvou o úvěru, výpisem čerpání, splátek a úhrad). Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet sjednané úroky ve výši 25,90 % měsíčně, a to společně s jistinou vždy ve výši minimálně 3,128 % z úvěrového rámce. Dále se zavázala měsíčně splácet pojištění ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Předpokládaná roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr byla sjednána ve výši 29,2 %. Samotná smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, s tím, že jistinu úvěru splatí žalovaná nejpozději při ukončení smlouvy. Dluh se měl stát splatným okamžitě mimo jiné v případě, že žalovaná neuhradí 2 a více splátek, či je v prodlení s úhradou delší než 3 měsíce (úvěrovými podmínkami). Pro případ prodlení žalované se splacením jakékoliv části úvěru (úroků či jistiny) si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši [částka] (smlouvou o úvěru). Dále byly podle sazebníku, který byl nedílnou součástí smlouvy, sjednány poplatky spojené s uplatněním pohledávky (úvěrovými podmínkami). Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto jí žalobkyně dopisem ze dne [datum], který jí odeslala [datum], oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru (oznámením o zesplatnění úvěru a podacím archem). Žalovaná však nic neuhradila a proto ji žalobkyně vyzvala ještě předžalobní výzvou (předžalobní výzvou a potvrzením o odeslání).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdil.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla možnost čerpat úvěr až do úvěrového rámce [částka]. Žalovaná se zavázala splácet pravidelně měsíčně úroky z úvěru a jistinu minimálně ve výši [částka] z úvěrového rámce, pojistné a další poplatky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.14. Podle soudu jednak nelze zcela bez problémů uzavřít, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Tvrzení v žalobě stran této okolnosti soud hodnotí jako poměrně paušální a obecná. Žalobkyně sice k žalobě připojila listiny, kterými hodlala svá tvrzení prokázat, soud však shledal, že zkoumání úvěruschopnosti na základě nich nebylo dostačující. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne [datum] (tedy vyhotoveného až zpětně, pro účely podání žaloby) se podává, že žalovaná měla zájem o čerpání úvěrového rámce [částka] (z úvěrové smlouvy vyplývá, že byl sjednán ve výši [částka] s možností následného navýšení). Potvrzení obsahuje rodinné údaje žalované, tedy že je vdaná, má dvě děti, žije v podnájmu. Jako zdroj příjmu je uvedeno, že je zaměstnána s výší příjmu [částka]. Příjem ostatních členů domácnosti je [částka]. Měsíční výdaje domácnosti jsou [částka]. K uvedenému potvrzení chybí, na základě čeho žalobkyně tyto údaje stanovila, zda postupovala pouze na základě údajů uvedených žalovanou, či zda si za tím účelem vyžádala potvrzení o příjmech a především zda, vycházela z relevantních výstupů na základě kterých si mohla učinit ucelený obraz o hospodaření žalované a její finanční kondici (především výpisy z bankovního účtu za relevantní období). Dokládá-li k tomu dále žalobkyně metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, pak v souvislosti s projednávanou věcí nelze z uvedeného zjistit nic, neboť metodika je pouze abstraktní model a neuvádí se v ní, jak v konkrétním případě žalované žalobkyně postupovala a jak hodnotila individuální schopnost žalované splácet. Z úvěrové zprávy navíc vyplývá, že žalovaná měla ke dni uzavření úvěrové smlouvy již existující závazky z jiných úvěrových smluv (splátkové, nesplátkové i kreditní kartu) a z žalobkyní předloženého potvrzení o bonitě žalované nijak nevyplývá, jak konkrétně tuto skutečnost hodnotila. Jako problematické a svědčící o tom, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena řádně, soud hodnotí i to, že žalovaná nebyla schopna řádně splácet již v řádu několika měsíců po uzavření smlouvy. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že načerpala maximální hodnotu úvěrového rámce obratem po schválení úvěru, následně takto čerpala i dále po jeho zvýšení, ale už u šesté splátky se její platební morálka zhoršila (žalobkyně musela účtovat první sankci) a následně v řádu dalších jednotek měsíců splácet úvěr přestala úplně. V tomto ohledu odkazuje soud na judikaturu Nejvyššího soudu, podle kterého o dostatečném zhodnocení úvěruschopnosti svědčí, pokud žalovaný úvěrovou smlouvu sjednaným způsobem splácí (srov. rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka]). Soud s ohledem na právě uvedené nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované, neboť z právě uvedené úvahy je zřejmé, že úvěruschopnost nebyla posouzena dostatečně.15. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná dle tvrzení žalobkyně čerpala celkem [částka] a splatila celkem částku [částka], má nárok na zaplacení částky [částka] ([částka] mínus [částka]), což je částka, jež byla žalované uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalované (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovanou. V případě nečinnosti žalované určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).16. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo, než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto zamítl žalobu co do zbytku jistiny, tj. částky [částka], tak požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení zve výši [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % (výrok II.).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 31,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,94 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,06 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].18. Lhůta k plnění byla v případě náhrady nákladů řízení stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.