Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

15 C 41/2025

Soud: Obvodní soud pro Prahu 10Datum rozhodnutí: 30. 4. 2025Senát: Obvodní soud pro Prahu 10Č. j.: 15 C 41/2025-39Samosoudkyně: Mgr. Kateřina MazzoliniAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 7. 7. 2025Předmět řízení: o 327 416,35 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH10:2025:15.C.41.2025.1
jízdnésmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 12. 11. 2026 máme 604 144 z 614 888 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (63) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka]. Uvedla, že dne [datum] uzavřela jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] (dále jen „smlouva o úvěru“) na základě které poskytla žalované možnost čerpat bezhotovostně neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr do celkové výše [částka] se zápůjční úrokovou sazbou [Anonymizováno] % ročně. Uvedla, že před poskytnutí úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, jak jí to ukládá zákon. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplácela řádně a dostala se do prodlení se splácením dle sjednaného splátkového kalendáře i navzdory výzvě žalobkyně, prohlásila žalobkyně veškeré pohledávky z úvěrové smlouvy za splatné ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení nevyrovnaného dluhu. Takto žalobkyně kapitalizovala běžící smluvní úrok a úrok z prodlení a vyčíslila pohledávky za žalovanou ke dni [datum] následovně: na nesplacené jistině úvěru žalovaná dlužila žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný smluvní úrok do [datum] činil [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení do [datum] činil [částka] a dlužné poplatky [částka]. Jelikož žalovaná nezaplatila dluh z úvěrové smlouvy ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně, domáhala se žalobkyně rovněž přiznání zákonného úroku z prodlení v následujícím období, tj. od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:

4. Žalobkyně coby banka, tedy poskytovatel spotřebitelských úvěrů, uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], který byla žalovaná oprávněna čerpat bezhotovostně na úvěrový účet. Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách počínaje dnem [datum] s tím, že jednotlivé splátky činily [částka]. Pevná úroková sazba byla sjednána ve výši [Anonymizováno] % ročně, RPSN 11,34 % ročně. Celkem se tedy žalovaná zavázala na úvěr zaplatit částku [částka]. Součástí smluvních ujednání byly poplatky za upomínání a smluvní pokuta pro případ prodlení. Žalobkyně byla oprávněna zesplatnit úvěr v případě, že žalovaná bude v prodlení se splácením dohodnutých splátek (smlouvou o úvěru č. 015262903R ze dne [datum] vč. všeobecných obchodních podmínek, záznamem o elektronickém podpisu klienta, předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru).

5. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že má čistý měsíční příjem [částka], pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů [částka] a měsíčně splácí úvěry bez kreditních karet a kontokorentů ve výši [částka] (žádostí o poskytnutí úvěru ze dne [datum]). Žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy (výpisem z bankovního účtu žalované). Dále žalobkyně vycházela z lustrace žalované v systému [Anonymizováno], v níž zjistila, že žalovaná splácí hypotéku v měsíční výši [částka] (informacemi [Anonymizováno]).

6. Dne [datum] žalovaná čerpala úvěr ve výši [částka] prostřednictvím úvěrového účtu u žalobkyně č. [č. účtu] (výpisem z úvěrového účtu za období [Anonymizováno]).

7. Žalovaná v období od [datum] do [datum] úvěr splácela, dostávala se však do prodlení s jednotlivými splátkami (historií a přehledem splátek žalované).

8. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně zesplatnila úvěr žalované s odkazem na to, že žalovaná je v prodlení se splácením úvěru a žalobkyni ji marně vyzývala ke zjednání nápravy. Vyzvala žalovanou, aby dluh [částka] zaplatila do [datum] (oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum] vč. dodejky/poštovního podacího archu).

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení částky [částka] dne [datum] (předžalobní výzvou vč. poštovního podacího archu).

10. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

12. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).

13. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalované možnost čerpat úvěr [částka]. Žalovaná se zavázala splácet pravidelně měsíčně úroky z úvěru a jistinu minimálně ve výši [částka]. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

18. Podle soudu lze uzavřít, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Žalobkyně doložila, jakým způsobem před uzavřením smlouvy. Zejména předložila bankovní výpisy z běžného účtu žalované z období předcházejícího uzavření úvěru. K ověření bonity žalované měla dostatek podkladů, neboť žalovaná byla její stávající klientkou, mohla proto vycházet z informací v interním systému žalobkyně. Dále ověřila poměry žalované porovnáním jejího příjmu a stávajících úvěrů. Zjistila, že žalovaná měla pravidelné příjmy ze zaměstnání ve v průměrné výši [částka]. Splácela sice hypotéku a další úvěr, což a spolu s dalšími životními náklady a trvalými platbami činilo celkem částku [částka], zbývající částka však žalované i tak umožnila splácet sjednanou splátku úvěru ve výši [částka]. Z pohybů na běžném účtu lze potvrdit běžné spotřební chování, platby potravin, pohonných hmot, ošacení, jízdného apod. Žalovanou uváděné příjmy a závazky tedy byly uvěřitelné a žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti mohla oprávněně dospět k závěru, že finanční situace žalované umožňuje úvěr splácet ve sjednaných splátkách. V dané věci tedy žalobkyně prokázala, že postup poměry žalované posuzovala individuálně a hodnotila jak její příjmy, tak její výdaje a celkovou situaci žalované a její objektivní možnost úvěr splácet.

19. Soud neshledal důvod neplatnosti úvěrové smlouvy ani pro nepřiměřenou úrokovou sazbu, jež by byla v rozporu s dobrými mravy. Sjednaná úroková sazba a RPSN odpovídala zhruba obvyklé úrokové míry peněžních ústavů v daném čase, neboť z databáze [Anonymizováno] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v únoru 2023 9,54 %.

20. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že zde není žádný důvod neplatnosti úvěrové smlouvy, ke kterému by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., resp. tak, jak požadovala v žalobě.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci a příprava, podání žaloby) a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do [datum] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

23. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací