Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 968,84 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 380,80 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 29 228,84 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 915,71 Kč od 24. 10. 2024 do 13. 1. 2025 a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 968,84 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení úroku z prodlení ve výši [právnická osoba] % ročně z částky 31 968,84 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 699 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13. 1. 2025 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost k zaplacení částky 31 968,84 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že účastníci spolu dne 28. 7. 2022 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr opakovaně, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Úvěrový rámec činil 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,18 % z aktuálního úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. Žalovaná během trvání úvěru čerpal částku 33 485 Kč a uhradila částku 21 965 Kč. Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru žalobkyní ke dni 9. 10. 2024, kdy byla žalovaná vyzvána zesplatňujícím dopisem k úhradě celého nesplaceného úvěru. Žalovaná částka se skládá z nezaplacené jistiny ve výši 29 228,84 Kč, poplatků za pojištění ve výši 340 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 5 380,80 Kč z částky 29 228,84 Kč za období od 10. 10. 2024 do 13. 1. 2025 ve výši 25,9 % ročně. Předžalobní výzva byla žalované zaslána.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 28. 7. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr opakovaně, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč a zavázala se úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,18 % z aktuálního úvěrového rámce, splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci (smlouva č. [hodnota], metodika posouzení úvěruschopnosti, karta klienta, úvěrové podmínky žalobkyně). Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru žalobkyní ke dni 9. 10. 2024 (výpis čerpání, splátek a úhrad, úvěrová zpráva, zesplatňující dopis ze dne 9. 10. 2024, podací arch ze dne 10. 10. 2024). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku dne 1. 11. 2024 (předžalobní upomínka ze dne 31. 10. 2024, podací arch ze dne 1. 11. 2024).
5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.
7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o revolvingovém úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, který se zavázala splácet s úrokem ve výši 25,90 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta dle § 2048 odst. 1 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátila, žalovaná čerpala částku 33 485 Kč a uhradila částku 21 965 Kč, z důvodu prodlení s úhradou splátek vznikla žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu. Žalovaná dále nezaplatila 4 splátky pojistného po 85 Kč v celkové výši 340 Kč dle § 2758 o. z.
11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.
14. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).
15. Sjednaný smluvní úrok ve výši 25,9 % (RPSN ve výši 29,23 %) je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.
16. Žalovaná poskytnutý úvěr do data splatnosti neuhradila, tudíž se dostala dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle zaplacení úvěru i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario), kdy soud výrokem II. zamítl část úroku z prodlení, která převyšovala sazbu stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 699 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 279 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), ve znění účinném do dne 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty ve výši 31 968,84 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. v platném znění z tarifní hodnoty ve výši 31 968,84 Kč sestávající z částky 700 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 000 Kč ve výši 420 Kč.
19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.