Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

17 C 239/2023

Soud: Obvodní soud pro Prahu 10Datum rozhodnutí: 16. 4. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 10Č. j.: 17 C 239/2023-31Soudkyně: Mgr. Alena NovotnáAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 24. 5. 2024Předmět řízení: o 20 000 Kč s příslušenstvím
postoupení pohledávkysmlouva o úvěrubezdůvodné obohacení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (13) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 1 062,33 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 11. 2022 do 17. 3. 2023, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 384 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku 23 300 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 24. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností 25. 5. 2022. Žalovaný však úvěr do data splatnosti nezaplatil, čímž se dostal do prodlení. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 4 222 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Původně žalovaná částka se sestávala z částky 20 000 Kč (nezaplacené jistiny), 4 222 Kč (smluvního úroku), 3 300 Kč (smluvní pokuty) a 100 Kč (paušální náhrady upomínání), a to včetně zákonného úroku z prodlení. Úvěruschopnost žalovaného prověřila právní předchůdkyně žalobkyně ve veřejně dostupných databázích (ISIR, BRKI a NBRKI) a dále při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z žalovaným poskytnutých dokladů, jež však žalobkyně nemá k dispozici. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek z 8. 12. 2021. Žalovaný nic nezaplatil ani po výzvách žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 322 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 300 Kč, proto zdejší soud svým usnesením ze dne 22. 11. 2023, čj. [spisová značka], řízení v uvedeném rozsahu zastavil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud provedl dokazování následujícími důkazy, z nichž učinil níže uvedená skutková zjištění.

6. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 24. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 500 Kč a žalovaný se jí zavázal do dne 25. 5. 2022 vrátit částku 4 305 Kč. Následně spolu uzavřeli dne 17. 5. 2022 smlouvu, kterou výše uvedenou smlouvu doplnili tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný jí vrátí do dne 25. 5. 2022 částku ve výši 24 222 Kč. Strany si ujednaly smluvní úrok ve 256,84 %, který odpovídal částce 4 222 Kč v případě splacení jistiny do data splatnosti. RPSN činilo 1 580 %. (prokázáno smlouvou o úvěru č. [tel. číslo] z 24. 4. 2022, jejím doplněním z 17. 5. 2022 a všeobecnými obchodními podmínkami). Za účelem ověření totožnosti žalovaného provedla právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 6. 2018 verifikační platbu na účet žalovaného ve výši 0,01 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě [právnická osoba], z 1. 6. 2018). Právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet žalovaného č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., dne 17. 5. 2022 částku [právnická osoba] Kč, dne 2. 5. 2022 částku [právnická osoba] Kč, dne 3. 5. 2022 částku 2 900 Kč, dne 28. 4. 2022 částku 3 000 Kč, dne 26. 4. 2022 částku 3 100 Kč, dne 29. 4. 2022 částku 3 500 Kč a dne 25. 4. 2022 částku 3 500 Kč, tj. celkově částku 20 000 Kč (prokázáno sdělením ČSOB a výpisy z účtu právní předchůdkyně žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek a zároveň zmocnila žalobkyni k vyrozumění žalovaného o postoupení pohledávky (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, plnou mocí, společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně). Dopisem z 22. 11. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky (prokázáno oznámením včetně podacího archu). Předžalobní upomínkou z 9. 3. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do dne 17. 3. 2023. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 13. 3. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou a podacím archem).

7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle následujících právních ustanovení.

8. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).

9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutí částku smluvní úrok ve výši 4 222 Kč. Celkovou dlužnou částku 24 222 Kč se žalovaný zavázal zaplatit do určeného data splatnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

16. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

17. V posuzované věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně (poskytovatelka spotřebitelského úvěru) úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě dat z veřejně dostupných databází (ISIR, BRKI a NBRKI) a z žalovaným poskytnutých dokladů, což je pouze obecné tvrzení, ke kterému navíc nedoložila ani žádné důkazy. Žalobkyně soudu výslovně sdělila, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr ani nedisponuje, proto se nejevilo dále účelným ji k tomuto dále poučovat a za tímto účelem nařizovat jednání. Žalobkyně tedy neunesla své důkazní břemeno stran prokázání posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr.

18. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaný nevznesl námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od 29. 5. 2022 je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění platného a účinného do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření smlouvy) mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, i toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C-449/13 a C-679/18, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně, na kterou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dle § 1879 a násl. o.z., měla dle citovaného ustanovení nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč v době přiměřené možnostem žalovaného. Žalovaný žalobkyni nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v průběhu celého řízení zcela pasivní, nemohl soud blíže zkoumat jeho majetkové poměry pro určení splatnosti jistiny. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka]). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2023, která byla žalovanému odeslána dne 13. 3. 2023 a žalovaný měl svůj dluh zaplatit do dne 17. 3. 2023. Soud shledal, že toto byla lhůta přiměřená možnostem žalovaného, s ohledem na to, že žalovaný se sám ve smlouvě zavázat splatit dluh ve lhůtě kratší. Dnem následujícím po marném uplynutí uvedené lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení, tj. dne 18. 3. 2023. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení ode dne 18. 3. 2023 a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o.z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Nad rámec uvedeného je třeba uvést, že též úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 256,84 % se jeví v rozporu s dobrými mravy. Dle databáze ARAD (Statistika úrokových sazeb Klientské úrokové sazby: Úroková sazba ze nových spotřebitelských úvěrů, Míra v %, Procenta, Měsíční) činil úrok ve spotřebitelských věcech u nových obchodů v dubnu 2022 průměrně 8,29 % ročně a v květnu 2022 průměrně 8,64 % ročně. Úrok sjednaný ve smlouvě je tedy více než dvaceti devítinásobný. V tomto smyslu lze pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Ke stejnému závěru (v kontextu výše uvedeného) stran rozporu s dobrými mravy lze dospět i ohledně výše RPSN, která ve smlouvě činí 1 580 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v dubnu 2022 činila 8,74 % a v květnu 2022 činila 9,10 %. Ve smlouvě byla tedy více než sto sedmdesát třínásobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. I z tohoto důvodu se tedy smlouva jeví jako neplatná.

20. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl ve výroku I co do částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení, tj. co do částky představující bezdůvodné obohacení i s úrokem z prodlení jdoucím od splatnosti uvedené částky a ve zbývající části žalobu výrokem II jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 384 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 932 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 300 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za částečné zpětvzetí žaloby, neboť se jednalo o úkon, ke kterému žalovaný nezavdal příčinu (žalobkyně vzala žalobu částečně zpět po výzvě soudu k doložení úvěruschopnosti, a to po své interní revizi, bez jakéhokoli zavinění žalovaného).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací